Článek
Převaha domácích hráčů
Nestává se to často, aby byl český národní tým složen převážně z hráčů domácí ligy. V současné době, kdy v zahraničí nepůsobí zase tak silná generace, a naopak domácí týmy uhrávají v Evropě jeden vynikající výsledek za druhým, ať už jde o Spartu, Slavii nebo Plzeň, se to však jeví jako logický krok. Z finálního 26členného kádru je tak hned 15 hráčů z některého z těchto tří klubů – konkrétně osm hráčů Slavie, čtyři hráči Plzně a tři hráči Sparty.
Výrazně navíc převažují hráči mladšího věku, což v minulosti také nebývalo pravidlem. Více než polovina (15) hráčů ještě nedosáhla věku 26 let a dva z nich, Matěj Jurásek a Martin Vitík, jsou dokonce ročník 2003. Je třeba připustit, že nezkušený tým, který pochází z větší části z domácí soutěže, „až“ desáté nejkvalitnější ligy v Evropě, nevzbuzuje v očekávaných náročných střetnutích s Portugalskem a Tureckem velký optimismus.
Schick a kdo dál?
Jistě, český tým má Patrika Schicka. Právě k němu se budeme modlit a právě od něj budeme očekávat, že se postará o drtivou většinu našich gólů, tak jako na posledním Euru, kde byl spolu s Cristianem Ronaldem jeho nejlepším střelcem. Ostrostřelec z německého Leverkusenu, který už je spolu s Pavlem Nedvědem a Patrikem Bergerem na děleném šestém místě historické tabulky střelců českého národního týmu a v této sezóně zatím zažil jen jedinou porážku, má v reprezentaci na kontě velmi slušných 18 gólů. To je víc než všichni ostatní útočníci dohromady. Trenér Ivan Hašek jich nominoval šest (pokud počítáme i křídelníka Václava Černého) a nikdo z těch ostatních nedal za reprezentaci víc než pět gólů.
Těžko říct, kdo by tak v případě, že by se Patrik Schick nepotkal s dobrou formou nebo se nedejbože zranil či nechal vyloučit, zaujal jeho místo. Jistě to nebude nikdo z dvojice Adam Hložek (2 góly ve 31 zápasech) a Jan Kuchta (2 góly ve 20 zápasech), Tomáš Chorý a Mojmír Chytil zatím v reprezentaci nemají odehráno moc. Prosazují se také spíš proti slabším soupeřům.
Nelze se tak zbavit dojmu, že Václav Jurečka by se jako nejlepší ligový střelec určitě hodil. Během dvou let ve Slavii pokaždé kvalitním finišem ve skupině o titul, tedy proti silnějším soupeřům než ve zbytku sezóny, dokázal nastřílet celkem nejvíc gólů a proti týmům, které budeme chtít porazit, tedy Gruzii a Turecko, by se mohl třeba jako střídající žolík hodit náramně.
Hříšníci z Belmonda
Když byli před listopadovým rozhodujícím zápasem kvalifikace proti Moldavsku kvůli noční návštěvě klubu Belmondo vyloučeni z reprezentace Jakub Brabec, Vladimír Coufal a Jan Kuchta, kdekdo si kladl otázku, zda je ještě v národním týmu někdy uvidíme. S ohledem na skutečnost, že trenér Jaroslav Šilhavý ihned po vítězném zápase v Olomouci rezignoval, přešla tato otázka na nového trenéra. Ivan Hašek dal počátkem roku najevo, že těmto hráčům další šanci dá. Na březnové přípravné zápasy je ještě nepovolal, v konečné nominaci a přípravném kempu v Rakousku však Coufal i Kuchta figurují.
Trenér uvedl, že vážně uvažoval i o Brabcovi, nakonec se však rozhodl dát přednost jiným, mladším hráčům, kteří působí na stejném postu. Je samozřejmě otázka, zda je to správný krok, protože za porušení profesionálního přístupu k reprezentaci by trest přijít měl. Vynechat Euro by bylo jistě kruté a snad i nefér, na druhou stranu kdyby tito hráči proti Moldavsku nastoupili a ve špatné formě darovali svými chybami soupeři vítězství, dívá se celý tým na Euro jen v televizi. A to by nebylo fér ani vůči fanouškům.
Z téhle trojice se jeví nepostradatelný jen Vladimír Coufal. Dokázal to i v pátečním přípravném zápase s Maltou, ve kterém při drtivé výhře 7:1, která proti Maltě opravdu není samozřejmostí, nahrál Mojmíru Chytilovi na dva góly. Samozřejmě se jedná o slabšího soupeře, pokud ovšem chcete natrénovat herní varianty s převahou v držení míče, právě takového zvolíte. Proto hráli Slováci se San Marinem, Španělé s Andorrou, Francouzi s Lucemburskem a Wales s Gibraltarem (0:0).
Problém Krejčí
Jak je asi z výše uvedeného zřejmé, Kuchtu bych na závěrečný turnaj nebral. V žádném případě to není hráč, který by byl v útoku národního týmu nepostradatelný. V úvodu Ligy národů 22/23 sice dal důležité góly Španělsku a Švýcarsku, před sestupem nás to však nakonec stejně nezachránilo. Navíc průběh jeho sebereflexe v dalších měsících po prohřešku Belmondo je přinejmenším na zamyšlenou.
Připouštím, že Sparta by se nejspíš cítila ukřivděně, kdyby měla v nominaci jen jednoho hráče, nicméně já bych nebral ani Ladislava Krejčího. Důvodů k tomu mám hned několik. První z nich je, že je to hráč, který je nebezpečný před oběma brankami. Ano, dokáže se prosadit v pokutovém území soupeře, je velice nepříjemný při standardních situacích. Vlastnímu týmu je však někdy na obtíž při bránění útoků soupeře, nedokáže se vyhnout chybám. A ty jsou někdy fatální.
Co je ještě důležitější, je skutečnost, že Krejčí už dosáhl na metu nejčastěji vylučovaného hráče v historii Sparty. V uplynulé sezóně zaznamenal hned tři červené karty a za tři a půl roku ve Spartě (od prosince 2020, kdy dostal v Pardubicích první) jich už nasbíral pět. Nikdo jich nemá víc. S ohledem na to, že nás čekají Portugalci a Turci, tedy týmy, které soupeři budou brnkat na nervy všemi možnými prostředky, nevzbuzuje tato statistika ani trochu optimismu. Pokud by totiž náš tým hrál kvalitně a soupeř se už musel uchylovat k trochu nesportovním trikům, to poslední, co potřebujeme, je, aby některému z našich hráčů ruply nervy. U Krejčího bych se toho bál. A upřímně, jsem na něj zvědavý v příštích letech ve Španělsku.
Historická bilance: na řadě je vyřazení
Výsledky české fotbalové reprezentace na mistrovstvích Evropy jsou v posledních 30 letech výjimečně stabilní. Z kvalifikace vždy postoupíme s velkým přehledem (výjimku tvoří Euro 2012, kdy jsme se trochu nadřeli v baráži s Černou Horou) a na závěrečném turnaji s železnou pravidelností střídáme postup ze skupiny a vyřazení. V roce 1996 v Anglii z toho bylo finále, 2000 v Belgii a Nizozemsku vyřazení, 2004 v Portugalsku semifinále, 2008 v Rakousku a Švýcarsku vyřazení, 2012 v Polsku a na Ukrajině čtvrtfinále, 2016 ve Francii vyřazení, 2021 v celé Evropě opět čtvrtfinále. Co přinese rok 2024?
Sluší se také podotknout, že v posledních dvou případech, kdy český tým vypadl už ve skupině, v tom měli prsty Turci. Mrzet nás musí jak rok 2008, kdy jsme trestuhodně neudrželi vedení 2:0 a prohráli 2:3, tak rok 2016, kdy jsme Turky pustili na Euro na poslední chvíli kvůli poslednímu vypuštěnému zápasu kvalifikace. Střetnutí s nimi jsme si zopakovali i v základní skupině a tentokrát jsme tahali za kratší konec. V obou případech jsme hráli s Tureckem poslední zápas skupiny a stejně tomu bude i letos.
Turecko je taková naše Nemesis, podobně jako Kanada v semifinále mistrovství světa v hokeji (vyřazení v letech 2015, 2019 a 2022). Věřme, že tento rok se to podaří prolomit. Tým je poměrně silný, ale otázka je, jestli to bude proti vysoce kvalitním Portugalcům, hladovým Gruzíncům a naší Nemesis, nevyzpytatelným Turkům, letos stačit. Historické statistiky jsou proti nám.
Anketa
Tady si navíc můžete vyzkoušet své znalosti o historii mistrovství Evropy.
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
