Článek
Dlouhé roky stabilního pesimismu
Kdo sleduje sportovní zprávy a diskuze pod nimi na českém webu dlouhodobě, už si nejspíš zvykl. Ať už se jedná o hokejovou reprezentaci před mistrovstvím světa nebo olympijským turnajem, o naše úspěšné tenistky nebo o fotbalový tým usilující o postup na rekordní osmé mistrovství Evropy v řadě, vždycky v diskuzi převažují jedinci, ze kterých pesimismus doslova dýchá. Fráze jako „A co bychom tam dělali?“, „Letos to bohužel nevyjde“ nebo „Vždyť nám v hokeji ujel vlak už před 15 lety“ v tomto prostředí naprosto zdomácněly.
Není to nic nového, na sportovních diskuzích se pohybuji už od přelomu tisíciletí. Ještě jsem před žádným velkým turnajem nezažil, že by tam převažovala pozitivní nálada, že by se čekalo jen na to, jakou medaili přivezeme, nebo že by se přálo sportovcům hodně štěstí. České sportovní publikum se prostě vyznačuje skepsí, jaká nemá ve světě obdoby.
Český fanoušek: ohrožený, nebo vyhynulý druh?
Existuje samozřejmě řada objektivních důvodů, proč svému týmu příliš nevěřit. Mohou to být jeho nevalné výsledky v minulosti, nízká kvalita soupisky či nepoměrně vysoká kvalita soupeřů, přílišné spekulace v médiích (zejména pokud jde o články typu „Postupová matematika“) nebo přehnaná očekávání, která tento tým v minulosti nedokázal naplnit.
I přesto by však neznalý člověk, který otevře takovou diskuzi poprvé, musel být značně znechucen negativním přístupem fanoušků. Ano, fanoušků, protože přece nelze očekávat, že osoby, které o sport nemají zájem, budou přispívat svými názory k článkům o něm, a šířit tak jejich dosah. Pokud se shodneme na tom, že hlavním úkolem fanouška by mělo být svůj tým podporovat, musíme chtě nechtě dospět k závěru, že tady se to nedaří plnit ani v nejmenším. Odtud také pochází humorná představa o českém sportu, totiž že český fanoušek se vyznačuje tím, že neexistuje.
Pokud zavítáte na diskuze na českých sportovních webech, s optimismem se skutečně nesetkáte.
Negativní přístup i mimo diskuzní prostředí
Na této módní vlně urážení českých sportovců a reprezentačních týmů se bohužel svezli i někteří autoři ze sportovních rubrik, kterým zřejmě nestačí diskuze a mají potřebu v podobném duchu psát celé články. Skvosty o tiskové konferenci českého týmu nebo o Rulíkově nominaci na MS svědčí o tom, že je to v českém prostředí značně zakořeněný zlozvyk, kterého se budeme jen těžko zbavovat. Věřme, že uvedené příklady pramení pouze z touhy po vyšší čtenosti, a že zmíněné texty neodrážejí skutečné postoje jejich autorů.
Dnes začíná mistrovství světa v hokeji, které už potřetí pořádá Česká republika. Když si otevřu jakoukoli diskuzi k národnímu týmu, cítím lítost. Lítost nad lidmi, kteří zavítají do internetové diskuze poprvé, snad i s představou inspirativní výměny názorů, nad dětmi, které by mohl mediální zájem částečně vychovat k lásce ke sportu a pomoci jim spojit se s vrstevníky s podobnými zájmy, či nad samotnými sportovci, kterých se článek týká. Najdou tam jen zmar, pesimismus a urážky.
Pevně doufám, že hokejisté diskuze nenavštěvují, protože řadu z nich by chuť reprezentovat mohla velice rychle přejít. A pak bychom se jednou dočkali i toho vytouženého sestupu. Všem tem negativistům bych ovšem rád vzkázal jednu věc: Letos to rozhodně nebude!
Anketa
Článek byl sepsán s použitím následujících zdrojů:
