Článek
Jako každý rok jsem i letos plánoval, že tentokrát nenechám nakupování dárků na poslední chvíli, že budu mít všechno nakoupeno už v září a vyhnu se stresu z toho, že ještě nejsem na Vánoce připraven. V neposlední řadě bude taky výhodné to, že nebudu muset chodit vyzvedávat balíčky z boxů přepravních společností v davech naštvaných lidí, které patrně těší prodírat se nákupními centry, kde to vypadá jak v bunkru za druhé světové, nebo dokonce svádět líté souboje o poslední parkovací místa, pokud do nich jezdí autem.
Charakterová vada
Jako každý rok to ani letos nevyšlo. Rozhodující díl viny na tom nesu samozřejmě já sám, protože s ohledem na to, že moje myšlenky se upínaly k diplomové práci, k promocím, k mým zvířátkům, k psaní článků a výjimečně i k práci, jsem vánoční dárky klasicky opomíjel. Menší vinu nesou lidé, kteří jsou už někdy ke konci léta dotázáni, co si přejí k Vánocům, a jejich odpověď zní, že zatím neví, ale „dají brzy vědět“. Tohle „brzy“ zpravidla nenastane dřív než v půlce prosince, tudíž je to trochu komplikace.
Vždycky jsem byl člověk, který se snaží každému vyhovět, tudíž pokud mi někdo řekne, že si přeje k Vánocům to či ono, prostě mu to koupím. Ve chvíli, kdy čekám na vyjádření toho člověka, pak jednoduše nekoupím nic jiného, přestože bych to měl dřív a ve větším klidu. Je to jedna z mých špatných charakterových vlastností, na kterých chci v novém roce zapracovat. Konkrétně tak, že si stanovím datum, například 1. prosince (spíš ale dříve), a kdo se vyjádří ohledně vytouženého dárku až po tomto datu, bude mít smůlu a dostane něco jiného.
Vánoční krizi jsem se chtěl pokud možno vyhnout. Šílenství na silnicích a v nákupních centrech není nic pro mě.
Krize v pátek 13. a záchranný plán
Stalo se tak, že ještě v pátek 13., tedy pouhých 11 dní před Vánoci, jsem neměl připravený ani jediný dárek. Svádět to na nešťastné datum by v tomto případě nebylo na místě, protože když jsem se ten večer dostal domů, plný zážitků, neboť jsem navzdory svým zvyklostem strávil několik hodin v narvaném centru Prahy, jal jsem se plánovat, jak na poslední chvíli dárky přece jen nakoupit.
K tomu se sluší podotknout, že některé moje představy o tom, jak svět funguje, pocházejí stále z období před covidem, kdy se nám třeba jeden rok stalo, že objednaný vánoční stromek dorazil až 10 dní po Vánocích. Dříve bylo naprosto běžné čekat na objednané zboží týden i dva, takže jsem neměl iluze, že by se mi povedlo nakoupit všechno včas.
Podobně jako v případě diplomové práce, ze které mi polovina chyběla ještě 48 hodin před nejzazším termínem odevzdání, se mi však podařilo vytvořit stručný a jednoduchý plán, jak na to. Spočíval ve třech krocích: vytvoření přehledu jmen, dárků a stavu jejich doručení; vyzvedávání a označování dárků v seznamu, jak budou dorážet na odběrná místa; a konečně balení dárků a jejich odškrtávání v seznamu.
Přehled obdarovaných a objednávky
Seznam, který jsem vytvořil, obsahoval 10 lidských a 16 zvířecích jmen. Mezi obdarovanými tak je letošní Vánoce kromě členů rodiny a nejbližších přátel také šest exotických ptáků, čtyři psi, čtyři králíci a dvě činčily. Samotné vymýšlení dárků nezabralo žádný čas, protože ty myšlenky v mém podvědomí patrně uzrávaly celý podzim, případně – pokud šlo o lidi – si u mě obdarovaní dárek přímo objednali, takže nebylo co řešit.
Když jsem měl seznam hotový, což zabralo asi dvacet minut, pustil jsem se do vyhledávání samotných dárků. Srovnávače cen dnes už asi používá každý, takže to není nijak neobvyklý postup. Našel jsem obchod s nejrozsáhlejší nabídkou, vyhledal model, který se mi líbil nejvíc, případně měl nejvyšší hodnocení, a pak si našel přes srovnávač cen, který (samozřejmě český) obchod ho nabízí nejlevněji. Kdybych se chvílemi nekochal jinými produkty, měl bych to za další hodinu, takhle to však zabralo hodinu a čtyřicet minut. Suma sumárum, za dvě hodiny bylo po všem.
Kvalitní seznam je základ plnění jakéhokoli časově náročnějšího úkolu.
Rekordní doručovací časy
Očekával jsem, že minimálně jeden, spíš dva až čtyři dárky se nepovede doručit včas, protože jsem za rodinou odjížděl už 18. prosince. Bez ohledu na způsob doručení – ano, vybral jsem i nechvalně známou Českou poštu, ale výhradně přes Balíkovnu s vyzvednutím na kód, a chodil jsem tam zásadně dopoledne – se však přepravní společnosti vyznamenaly. Už v pondělí tak byla v mých rukách polovina dárků a poslední jsem si vyzvedl ve středu v 10:40, necelé dvě hodiny před odjezdem na sever.
Na jednu stranu mě to samozřejmě nadchlo, neboť moje Vánoce, v jejichž dobrý konec jsem už ani nedoufal, byly zachráněny. Všichni dostanou, co si přáli, a samozřejmě navrch nějaké to překvapení, protože i o tom podle mě Vánoce jsou. Na druhou stranu si říkám, jestli tohle vánoční šílenství, kdy se lidé v přepravním řetězci mohou přetrhnout, aby doručili zboží během pár hodin, lze považovat za zdravé konkurenční prostředí, natož udržitelný stav.
Chudáci zaměstnanci
Rozumím tomu, že tahle situace vznikla hlavně za covidu, který změnil vše, na co jsme byli do té doby zvyklí. Lidé se naučili mnohem více věcí objednávat domů, aby nemuseli nikde courat, a doručovací společnosti rostly a rostla jim i velice rozsáhlá konkurence. Důsledkem tohoto vývoje je zřejmě i současný stav, kdy se společnosti předhánějí v tom, kdo dodá zboží dříve a za lepších podmínek.
Jako zákazník to samozřejmě vítám, je příjemné mít objednanou věc doma během jednoho či dvou dnů. V žádném případě bych však nechtěl v dodavatelském řetězci pracovat, protože si umím představit, pod jakým tlakem a stresem tam musí ti lidé fungovat. Zvlášť před Vánoci, kdy jsou i fyzická obchodní centra narvaná k prasknutí. Asi je potřeba to vnímat pozitivně: tahle část lidí, které baví korzovat v davu vystresovaných žen a (menšího počtu) mužů, bude objednávat zboží na internetu o to méně.
Kdyby to všichni dělali jako já, totiž že si sednou, napíšou seznam a objednají 26 dárků za dvě hodiny, majitelé doručovacích společností by jistě zajásali. Víc zakázek, víc peněz. Jenže tlak na zaměstnance by se ještě zvýšil. Tak buďme asi rádi, že skupina lidí, kteří si rádi vychutnávají kouzlo Vánoc v davech, narvaných obchodech a kolonách, existuje. Minimálně do doby, než u nás budou existovat silnice vyhrazené jen pro dodávky doručovacích služeb, by totiž jejich vyhynutí způsobilo dopravní i psychický kolaps.
Anketa
P.S.: Ať už to letos s vašimi dárky dopadlo jakkoli, přeji vám veselé, příjemné, a hlavně pohodové a poklidné Vánoce.
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenost autora s nakupováním dárků na letošní Vánoce
