Článek
Když byla na konci srpna nalosována hlavní fáze letošních evropských pohárů, měl jsem jasno. Sparta v Konferenční lize bude muset český koeficient táhnout, doplňovat by ji měla Plzeň v Evropské lize – jenže ta schytala pekelný los. Od Slavie v Lize mistrů ani Olomouce o dvě úrovně níž nelze čekat nic velkého. Každý bod bude úspěch. Ostrava podle předpokladů sítem předkol neprošla.
Pojďme se podívat na to, jak bychom působení čtveřice českých klubů v letošních fotbalových pohárech hodnotili jako ve škole.
Sparta za čtyři
Sparta si díky katastrofálním výsledkům v květnové ligové nadstavbě, na kterou radši nevzpomínat, připsala málo vídaný unikát. Jediný bod, který jí s odřenýma ušima zajistil evropské poháry, ulovila až v posledním zápase. K tomu prohra ve finále poháru a mohla to být ostuda století.
Jenže nebyla. Sparta vstala z bahna a prokousala se třemi předkoly Konferenční ligy. Nebylo to vždycky přesvědčivé, ale postupně vyřadila kazašské Aktobe, arménský Ararat i lotyšskou Rigu. V hlavní fázi jí los nepřiřkl o mnoho těžší soupeře, navíc jen s minimem cestování.
Sparta ovšem klopýtá. Čtyři body z úvodních třech kol jsou prostě málo. Není to Liga mistrů, kterou už si taky vyzkoušela. Tyhle výkony nejsou konkurenceschopné. Čtyřgólová výhra nad Shamrockem je pěkná, ale očekávaná. Irský klubový fotbal je velmi slabý. Porážka v Rijece je neomluvitelná a domácí bezbranková remíza s Rakówem je vyložený hnus.
S Poláky se navíc přetahujeme v koeficientu. Sparta měla mít sedm, nebo klidně devět bodů. Takhle nelze hodnotit lépe než dostatečně.
Slavia za tři
Ke Slavii je potřeba říci, že je to klub, který nemůže mít malé ambice. Jasně, dostala se jako český šampion přímo do Ligy mistrů, ale to je prostě úroveň, do které se snaží patřit. A moc se jí to nedaří.
Sparta loni začala líp, ale je pravda, že proti schůdnějším soupeřům. Slavia měla velkou výhodu, že se v létě nemusela rvát v předkolech s nepříjemnými soupeři poměrně vysoké kvality, což bývá tradiční složení aspirantů na Ligu mistrů. Je tedy odpočatá.
Zbývající program Slavie v hlavní fázi Ligy mistrů. Téměř jistě zde její postup soutěží skončí.
Výsledky nejsou tak slavné, jak by se možná čekalo. Klíčová přitom byla už úvodní remíza 2:2 s norským Bodø/Glimt. Přijít o dvougólový náskok je problém, který bude Slavii v dalších kolech strašit. Porážka na Interu se dala čekat, stejně jako doma s Arsenalem. Tyhle týmy jsou jinde. Bezbranková remíza v Bergamu je solidní výsledek, ale o postupu nelze uvažovat ani náznakem.
Slavia už prostě není ten fantom z předcovidové doby, kdy proháněla Sevillu, Chelsea, ba i Barcelonu. Kvalita týmu šla dolů a co stačí na český rybníček, je v evropském moři občas hodně málo. Slavia je pořád nejsilnější klub v ČR, ale za vystoupení v Lize mistrů si nezaslouží lepší známku než dobře.
Olomouc za dva
Vypadá to na první pohled zvláštně, hodnotit dva kluby se stejným počtem bodů, tedy Spartu a Olomouc, o dva stupně jinak. Je to ale logické. Sigma Olomouc nemá kvalitu ani rozpočet fotbalové Sparty, o ambicích ani nemluvě. Přesto ji dokázala porazit ve finále poháru a nakonec skončila ve stejné soutěži.
Není v zásadě mnoho co kritizovat. Porážka na Fiorentině? Tam by nejspíš neuspěla ani Slavia, Sparta určitě ne. Domácí remíza 1:1 s Rakówem je přijatelná, alespoň se hrál slušný fotbal na rozdíl od zápasu Rakówa v Praze. Vydřená výhra 2:1 v Arménii nad Noahem, což je patrně nějaký další projekt ruské mafie, je malý zázrak.
Olomouc hraje velmi solidní fotbal a mě osobně překvapuje. Čekal jsem, že do koeficientu přispěje tak dvěma body za dvě remízy, že soupeři budou přece jen moc silní. A ono se ukazuje, že úroveň Konferenční ligy je přesně pro ni.
Hodnocení chvalitebně může v tomhle ohledu vypadat až moc přísně. Kdyby Olomouc zvládla vítězně zápas s Rakówem, je to čistá jednička.
Plzeň za jedna
Plzeň byl můj černý kůň pohárů, pokud jde o české kluby, a daří se jí to potvrzovat. Faktem ale je, že k tomu dospěla úplně jinou cestou, než jsem koncem srpna předpokládal.
Očekával jsem, že dostane poměrně schůdný los a svou kvalitou, kterou prokazuje v pohárech stabilně dobrých patnáct let, nejenže zabojuje o postup, ale také přispěje velkou měrou do koeficientu. Znamenalo to vyhnout se týmům jako Lyon, Porto nebo AS Řím. Jenže to se opravdu nepovedlo…
Plzeň spadla z prohraného třetího předkola Ligy mistrů rovnou do skupiny Evropské ligy. Los? Nejtěžší ze všech klubů! Podle koeficientu soupeřů tedy. V tu chvíli ve mně byla malá dušička.
Kluby Evropské ligy podle koeficientu obtížnosti soupeřů. Napravo seznam vylosovaných soupeřů.
Jenže Plzeň zatím ukazuje, že na západě Čech nepůsobí jen bojovníci, ale především kvalitní fotbalisté. Zatímco v domácí soutěži klopýtá, za Evropskou ligu si zaslouží pověstné „absolutorium“. Úvodní utkání v Maďarsku s Ferencvárosem skončilo trestuhodně remízou 1:1, vzápětí však Plzeň přejela Malmö, vyplenila Řím a doma uhrála v zajímavém zápase bezbrankovou remízu s Fenerbahce.
Čekali jste víc? Já rozhodně ne. Plzeň si zaslouží hodnocení výborně a doufám, že v kvalitních výkonech bude pokračovat. Ještě do Vánoc ji čeká doma Freiburg a venku Panathinaikos, tedy nic jednoduchého. Výkony Plzně mi ovšem dávají optimismus a víru v to, že se vůbec není čeho bát.
Cíl? Ubránit se Polákům
Celkově hodnotím letošní výsledky českých klubů jako mírně nadprůměrné. V koeficientu nám Turci utíkají, ale to se dalo čekat. Je to větší liga s většími kluby.
Větší vrásky na čele měli čeští sportovní experti z Poláků, kteří z nenápadných pozic hluboko pod námi odstartovali pohárovou jízdu, zakončenou hned čtyřmi kluby v papírově nejslabší Konferenční lize. Velká příležitost pro dlouho přehlíženou zemi, psalo se tehdy.
Jaká je realita? Ve třech úvodních kolech získala polská čtveřice jen 16 ze 36 možných bodů, tedy méně než polovinu. V nejlepší osmičce, která postupuje rovnou do osmifinále, není ani jeden polský klub. Situace se může ještě změnit, ale já očekávám, že z tohohle mráčku vážně nezaprší.
V koeficientu sice Poláci šlapou, ale dohnat by Česko neměli. Modře současná sezóna, vlevo od ní sezóny předchozí, tučně součet, zcela vpravo aktivní/všechny kluby v pohárech.
Český klubový fotbal v posledních letech přináší dost radosti. Osobně nejvíc doufám, že se to přenese i do reprezentace. Tam je zatím zataženo.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
