Článek
Státem vlastněná společnost China Huadian Corp. uvedla v sobotu 14. prosince v tibetském městě Shannan do provozu druhou část elektrárny Caipeng. Projekt byl dokončen v rekordním čase, o celých šest týdnů dříve, než bylo původně plánováno. Povedlo se to díky využití montážních linek a předem připravených držáků pro panely přímo na místě, což zvýšilo účinnost prací o více než třetinu. I přes náročné vysokohorské podmínky a drsné klima náhorní plošiny tak Čína slaví další velký energetický úspěch.
Čína definitivně přebrala štafetu
Nedávno dokončená druhá část elektrárny disponuje 170 tisíci solárními panely s celkovým výkonem 100 MW, které zaujímají plochu téměř 1,5 km2. Celkový instalovaný výkon obou částí, z nichž první byla dokončena před rokem, se tak zvyšuje na trojnásobek. Velké energetické projekty v této části světa přitom nejsou nic nového: předchozí rekord držela elektrárna vybudovaná ve městě Žikace (Shigatse) jen pár set kilometrů západněji. Ta se nachází v nadmořské výšce kolem 4700 m n. m.
Některé instalace mohou být poměrně zdařilé, stále však platí, že ty největší instalace jsou v přírodě tak trochu jako pěst na oko.
Sluší se podotknout, že největší FVE elektrárna v České republice, Ralsko Ra 1, má instalovaný výkon 55,8 MW. V přibližně dvanáctkrát nižší nadmořské výšce to není údaj, který by vzbuzoval zvýšenou pozornost. Po spuštění v prosinci 2010 se jednalo o 12. největší fotovoltaickou elektrárnu na světě. Jen v Číně však od té doby vznikly stovky větších projektů, které trhaly všechny možné rekordy nejen v instalovaném výkonu, ale také v extrémních podmínkách, ve kterých byly vystavěny.
Nové technologie přinášejí rekordy
Elektrárna Caipeng používá solární články s novou technologií N-type TopCon. V praxi to znamená, že články jsou pokryté tenkou vrstvou oxidu, která pasivuje povrch solárních článků a snižuje tak rekombinaci nosičů náboje, což zajišťuje vyšší účinnost přeměny sluneční energie na elektrickou. Díky křemíku jsou tyto články také odolnější vůči světelné a teplotní degradaci, a mají tedy delší životnost. Je to prostě další krok kupředu, s větším výkonem na menší ploše.
Za zmínku stojí také jeden z předchozích projektů od stejné společnosti, FVE elektrárna ve městě Nagčhu (Nagqu) v nadmořské výšce 4500 m n. m. Po uvedení do provozu v prosinci 2022 nabízí instalovaný výkon 120 MW. S nadsázkou tak můžeme říci, že Číňané každý rok stoupají o pár stovek metrů, a do roku 2040 se můžeme klidně dočkat FVE elektrárny i na Mount Everestu.
Je to další důkaz toho, že historicky velmi řídce osídlené regiony, jako je Tibet, Sibiř nebo Aljaška, nabízejí vedle obrovského nerostného bohatství také nekonečné příležitosti využití v oblasti energetiky. Přinejmenším není nutné nikoho stěhovat a kupovat či vyvlastňovat pozemky. A když, tak se to nedostane do hlavních světových zpráv. Tibet je specifický nejen velmi řídkým zalidněním a velkou nadmořskou výškou (jedná se o nejvyšší náhorní plošinu na světě), ale také drsným klimatem s roční průměrnou teplotou kolem 0 °C a v oblastech nad 5000 m n. m. s celoroční sněhovou pokrývkou a ledovci. Právě vysoká odrazivost (albedo) okolního sněhu výrazně zvyšuje účinnost elektrárny.
Tibet je krásný a prakticky liduprázdný, takže může Čína jeho zdroje a energetický potenciál využívat bez jakýchkoli komplikací. Na snímku jezero Namtso na východě země.
Je na řadě Antarktida?
V souvislosti s výše uvedeným asi kdekoho napadne, že bezkonkurenčně nejméně osídlený region světa je Antarktida. I ta skrývá obrovské bohatství a nezměrný potenciál k těžbě a energetickému využití, podle současných dohod (Smlouva o Antarktidě, Washington D. C., 1959) však smí být do roku 2048 využívána pouze pro vědecké účely. Když ale Argentinci a Chilané, jejichž ekonomika by energetickou injekci potřebovala jako sůl, uvidí, co dokáže Čína vybudovat v polární pustině, nebudou v pokušení zkusit podobné projekty na vlastním nedalekém písečku?
Antarktida je nejchladnější, nejsušší a největrnější kontinent na Zemi, s nejvyšší průměrnou nadmořskou výškou. Průměrná tloušťka ledovcové vrstvy na jejím povrchu je téměř 2 km, což by výrazně komplikovalo její využití pro těžební a energetické účely. Zároveň se tam ovšem nachází 70 % veškeré sladké vody na planetě, významná ložiska uhlí, ropy a zemního plynu, železné rudy, cínu, mědi, zlata, diamantů, manganu, olova a řady dalších velmi ceněných surovin. Tibet je podobně nehostinný, ovšem má tu „výhodu“, že leží poblíž historického centra čínské civilizace.
Využívání přírodních zdrojů Antarktidy je zatím zakázáno. Vydrží to ale napořád?
Antarktida zůstává dosud nedotčená, s rostoucím počtem družic snímajících povrch naší planety v různých spektrech však je čím dál více vládám zřejmé, že tahle země věčného sněhu a ledu může být rozhodujícím jazýčkem na vahách v jejich mocenských hrách. Zákaz vojenské činnosti, těžby nerostných surovin, jaderných pokusů a ukládání jaderného odpadu v Antarktidě bude platit dalších 24 let. Prosazovat její konzervaci a vědeckou ochranu po uplynutí této lhůty bude nesmírně náročné.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
