Od pohádkového prince k šílenství. Jaký byl Ludvík II. Bavorský?

Dětství v královské rodině

Budoucí král Ludvík II. se narodil korunnímu princi Maximilianu Bavorskému a jeho manželce Marii 25. srpna 1845. Po několika letech byl jeho dědeček, Ludvík I., kvůli skandálu způsobeném poměrem s tanečnicí Lolou Montezovou donucen abdikovat, a jeho syn Maximilian Bavorský se ujal trůnu. Jeho tehdy sotva čtyřletý syn Ludvík se stal přímým následníkem trůnu. Do královské rodiny se krátce poté narodil druhý syn, který dostal jméno Otto.

Jak už to tak bývá, princové Ludvík a Otto se museli věnovat intenzivnímu soukromému vzdělávání. Zdálo se, že pro něj má větší vlohy Otto; Ludvíka se na hodinách okázale nudil a jediné, co ho dokázalo zaujmout, bylo vyprávění o francouzských králích a jejich luxusním sídle ve Versailles. Nejspokojenější byl na zámcích v bavorských Alpách, kde četl prastaré germánské ságy a celé dny se toulal po lesích. Rozhodl se, že bude budovat paláce, které by mohly soupeřit i s Versailles. Na jedné dochované kresbě, kterou zhotovil ve čtrnácti letech, je právě takový krásný zámek nad jezerem, po kterém pluje labuť skoro o velikosti samotného zámku.

Miláčkem žen a neochota k ženění

Když roku 1864 Ludvíkův otec Maximilian po krátké nemoci zemřel, bylo následníkovi trůnu necelých devatenáct let. Jeho matka Marie si uvědomovala, že princ ještě není na vládu dostatečně zralý, byl však plnoletý a podle bavorského práva se právě on stal králem. Ostatně jeho poddaní z něj byli u vytržení, zejména ženy: vysoký a štíhlý muž s kudrnatými vlasy a modrýma očima, který se pohyboval s hrdostí a takřka ženskou elegancí, je přiváděl téměř k šílenství. Kamkoli přijel, házely mu ženy do kočáru květiny a do paláce posílaly sonety věnované právě jemu.

Očekávalo se, že se král brzy ožení, k čemuž se také záhy schylovalo. Ve svých 21 letech se rozhodl pro svou sestřenici Sofii – tehdy běžný postup v královských rodinách, který zabraňoval štěpení majetku a dynastických práv – a v srpnu, okolo králových narozenin, se měla konat svatba. Nejprve však byla odložena na říjen, a pak ji Ludvík zrušil úplně. V rozhovoru s jedním dvořanem podotkl, že by se raději utopil v některém alpském jezeře.

Únik z reality a špatná politická situace

Život na mnichovském dvoře Ludvíka unavoval, a tak postupem času stále častěji pobýval na svých horských chatách v Alpách. Obědval tam sám, jen ve společnosti svých oblíbených sošek z Francie, a po obědě spal až do půlnoci. V noci vyrážel v kočáře taženém čtyřspřežím bílých koní na dlouhé jízdy zasněženou krajinou. Královské divadlo mu pořádalo soukromá představení. Po zrušení zásnub se Sofií se král objevoval často ve společnosti mladých důstojníků a herců. Jeho deníky, vydané až posmrtně, odhalují, jak se snažil potlačit homosexuální sklony. Většinou se však jednalo o krátkodobé vztahy.

Po vítězné válce s Francií navíc Prusko sjednotilo po staletí rozdrobené německé státy do jednotné německé říše, jejíž součástí se muselo stát i Ludvíkovo Bavorsko. Ačkoli mu zůstala vlastní armáda a vlastní diplomatické mise, králův význam v evropské politice značně poklesl. Ludvíkovi tak měl méně povinností, což kvitoval s povděkem: tajně se vypravil například do Versailles, aby sídlo francouzských králů viděl konečně na vlastní oči. Po návratu začal stavět vlastní zámky, z nichž dodnes nejslavnější je romantický Neuschwanstein.

Za Ludvíkova života se však podařilo dokončit pouze zámek Linderhof. Ten měl být původně jen přístavbou ložnice k horské chatě, nakonec však vznikla luxusní stavba s komnatami zdobenými zlatem, sklem, porcelánem a polodrahokamy. V zahradě leží umělá jeskyně s tajným vstupem ve skalách a malé jezírko, ve kterém krále poddaní vozili na pramici.

Vážné finanční a duševní problémy

Tyto nákladné projekty samozřejmě spolykaly velkou část králových financí. Přestože král dostával z rozpočtu pro vlastní potřebu velice slušných čtyři a půl milionu marek ročně, začátkem roku 1884 už dlužil pokladně přes sedm milionů, o rok později už 14 milionů. Když ho ministr financí požádal o větší zdrženlivost při utrácení, Ludvík ho odbyl a obratem požádal o další půjčku 20 milionů marek, které potřeboval na dokončení zámků Neuschwanstein a Herrenschiemsee. Bavorská vláda krále pochopitelně odmítla, a tak žádal o půjčku například bankovní dům Rotschildů nebo orleánskou dynastii ve Francii. Dokonce plánoval najmout lupiče, kteří by se vloupali do bank v Berlíně, Frankfurtu a Paříži.

Kromě toho se u krále začaly objevovat pravidelné záchvaty vzteku, ve kterých nařizoval, aby byli dvořané za všelijaká drobná provinění zbičováni, uvězněni, nebo vyhnáni do Ameriky. Nebyl však nijak překvapen, když jeho rozkazy zůstaly nevykonány. Král silně přibral na váze a bydlel pouze v ložnici, kam mu dopravovali jídlo speciálním výtahem. S ministry komunikoval jen přes dveře a listiny, které mu podstrčili, zapomínal podepsat, nebo je rovnou ztrácel. Jednou připustil, že by rozhodně nechtěl být ministrem své vlastní vlády. Stále však vyrážel na noční vyjížďky se sluhy, ze kterých se vracel až za světla. Údajně se na nich klaněl stromům, zdravil křoví a mluvil s hlasy, které nikdo jiný neslyšel.

Sesazení

Situace brzy dospěla tak daleko, že bylo zřejmé, že král musí být zbaven trůnu. O nástupci však jasno nebylo. Jeho mladší bratr Otta byl totiž také duševně nemocný: podle jedné dochované zprávy „se příšerně pitvořil, štěkal jako pes a křičel ta nejsprostší slova. Pak byl nějakou dobu zcela normální.“ V době, kdy se rozhodlo, že Ludvík musí být odstraněn, byl jeho bratr už 11 let pod stálým lékařským dohledem.

I přesto se však ministři rozhodli, že Ottu králem učiní. Ve skutečnosti však bude místo něj vládnout regent. Obrátili se na významného psychiatra Bernharda von Guddena, který na jejich naléhání (a bezpochyby i finanční pobídku) sepsal zprávu, ze které vyplynulo, že král je v pokročilém stavu duševní nemoci a musí být sesazen z vedoucí pozice státu. Gudden ovšem krále nikdy osobně nevyšetřil. Osobně však vedl druhou komisi, která po prvním neúspěšném pokusu o královo sesazení 12. června krátce po půlnoci oznámila králi v jeho sídle na Neuschwansteinu, že byl prohlášen za duševně chorého, sesazen a bude odvezen na zámek Berg. Když král namítal, že jej Gudden může těžko diagnostikovat, když ho vůbec nevyšetřil, odvětil psychiatr, že vyšetření je zbytečné, protože důkazů existuje celá řada.

Pravděpodobná sebevražda

Co přesně se stalo dál, na tom se prameny neshodnou. Jisté je, že brzy ráno se král rozloučil s dvořany na zámku a vstoupil do kočáru, ze kterého byly kvůli bezpečnosti odstraněny vnitřní kliky. Doprovázely jej další dva kočáry s ostrahou a po osmi hodinách bezpečně na zámek Berg, kde byl král uvězněn. Po obědě šel spát a požádal stráže, aby ho jako obvykle o půlnoci vzbudili. To se nestalo a v neděli 13. června ráno tak byl král evidentně v mizerné náladě.

Psychiatr Gudden však souhlasil, že jej dopoledne doprovodí na procházce kolem jezera. V bezpečném odstupu je sledovali dva strážní. Král se však choval natolik vzorně, že na druhé procházce, na kterou vyrazila dvojice v podvečer, už Gudden stráže nepožadoval. Z této procházky se ovšem nikdy nevrátili. Když v deset večer našla pátrající skupina u jedné lavičky jejich deštníky a králův klobouk, sedla do pramic a jala se prohledávat jezero. Jen dvacet metrů od břehu našli těla psychiatra Guddena i krále Ludvíka II. Královy hodinky se zastavily přesně v 18:54.

Dodnes není jasné, co se tehdy u Starnberského jezera přihodilo. Jeden z životopisců bavorské královské rodiny dospěl k závěru, že král psychiatra zabil a následně s jeho tělem vstoupil do jezera, kde jako neplavec utonul. Kdoví, třeba Guddena dohnala nepoctivost. Kdyby krále důkladně vyšetřil, musel by odhalit jeho skutečný psychický stav a nenechal by se ukolébat jeho vzorným chováním na ranní procházce.

Všechno však mohlo být úplně jinak. V roce 2007 přišel deník Spiegel s informací, že rybáři na protější straně jezera slyšeli výstřely, a že král i jeho psychiatr byli zavražděni a následně vhozeni do jezera, aby to vypadalo jako sebevražda. Při ohledání těl byli příslušní lékaři podplaceni. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný svědek toho, co se tehdy u jezera stalo, už se zřejmě úplnou pravdu nikdy nedozvíme.

Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:

Velké záhady minulosti. Reader's Digest výběr, 1995. ISBN: 80-900065-2-3

University of Cambridge – https://www.lib.cam.ac.uk/collections/departments/germanic-collections/about-collections/spotlight-archive/death-king-ludwig

Der Spiegel – https://www.spiegel.de/international/germany/fresh-doubt-about-suicide-theory-was-mad-king-ludwig-murdered-a-515924.html

History Daily – https://www.historydaily.com/the-mysterious-death-of-king-ludwig-ii/

Traces of Evil – https://www.tracesofevil.com/p/was-ludwig-ii-murdered.html