Článek
Když se krátce ohlédneme za situací, která před volbami do Poslanecké sněmovny 8. a 9. října 2021 panovala, nebude to příjemné vzpomínání. České země, stejně jako prakticky celý svět, už rok a půl drtila závažná covidová situace, a ačkoli podobně jako morová rána ve 14. století napřed nedopadla na náš stát tak tvrdě, o něco později jsme už skutečně byli „best in covid“. Když si to spojíme s kupícími se ekonomickými problémy, které tedy pandemický stav výrazně přebil, není divu, že stávající vlády už měl tou dobou kdekdo plné zuby.
Čerstvý premiér Petr Fiala se zástupci stran tvořících jeho vládu krátce po podpisu koaliční smlouvy v říjnu 2021.
Proč máme či nemáme rádi politiky
Není přitom až tak podstatné, jestli je vám Andrej Babiš osobně sympatický, nebo naopak. Prakticky každý politik, který se ocitl v premiérském křesle, měl obrovské množství odpůrců – mezi zářné příklady patří Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Petr Nečas i pozdější prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman. Platilo to i pro výraznější osobnosti mimo premiérský post; zde je zářným příkladem Miroslav Kalousek. Ať premiér chce nebo ne, právě on nese odpovědnost za politiku a výsledky své vlády, a pokud ty výsledky za moc nestojí, odskáče to jako první.
Nepodléhejme však dojmu, že emoce, jež v nás vystupování určitého politika vyvolává, nehrají při rozhodování roli. Já jsem třeba naprosto alergický na kohokoli, kdo s publikem manipuluje a z jehož prezentace je zřejmé, že jeho záměrem není objektivní a upřímná komunikace, ale ukázání sebe sama v co nejlepším světle a obratné přemlouvání lidí k tomu, aby ho volili. Proto, ač sleduji politické debaty jen velice zřídka (a tím myslím třeba jednou za pět let), jsem velmi rychle získal averzi na Miloše Zemana během první prezidentské volby, stejně jako na Andreje Babiše za covidu, kdy nechával nepopulární opatření oznamovat jiné politiky, zatímco on sám prezentoval pouze „dobré“ zprávy. Premiér má nést odpovědnost a Andrej Babiš z ní měl strach. Takového lídra nechcete.
Účet pro vládu ANO
Nastala tedy situace, která byla pro mnohé těžká. Covid přinesl ztráty na životech, zdravotní problémy, náročné životní situace i finanční problémy mnoha rodin. Ti, kteří se nejhorším dopadům vyhnuli, trpěli sociální izolací, obavami z budoucnosti či nátlakem na očkování. Právě očkování byl jeden z nejvýraznějších momentů, který podle mého názoru vládě uškodil. Oficiální politika totiž zněla, že je „vysoce doporučováno“ nechat se očkovat, není to ovšem povinné. Šikana těch, kteří se neočkovali, však překračovala veškerou míru dobrého (i přijatelného) vkusu. Vláda zde opět selhala v přijetí odpovědnosti za své kroky, neboť očkování přímo nenařídila, patrně aby nemusela odškodňovat osoby, kterým by uškodilo.
Vláda Andreje Babiše, stejně jako řada vlád před ním, měla samozřejmě celou řadu menších afér, které jejímu mediálnímu obrazu škodily, ve srovnání s vážností globální pandemie se však jednalo o malichernosti. Lidé se při rozhodování o tom, jestli hnutí ANO znovu hodí hlas, rozhodovali přirozeně především na základě toho, jak jeho vláda zvládla tuto závažnou situaci, a jestli vedla národ sebevědomě a smysluplně. Ačkoli připouštím, že v této roli by patrně uspěl málokdo – srovnání nemáme a mít nebudeme, pokud nebude vynalezen stroj času – musel verdikt u velké části voličů nevyhnutelně znít, že to Babiš a spol. moc dobře nezvládli a je čas na změnu.
Mnozí si přitom vzpomněli na rozhovor s Andrejem Babišem zveřejněný v deníku Právo a na serveru Novinky.cz dne 7. října 2017, tedy bezprostředně před konáním předchozím parlamentních voleb. Šéf hnutí ANO se v něm nechal slyšet, že pokud se po volbách stane premiérem, bude to pouze na jedno volební období a po jeho skončení z politiky odejde a bude se věnovat jen rodině a podnikání. Tento rozhovor je nyní v kontextu dalšího působení Andreje Babiše v české politice, včetně usilování o post nejvyšší, skutečnou perlou historie polistopadové politiky.
Petr Fiala, americký prezident Joe Biden a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg ve Varšavě v únoru 2023. Komunikace na nejvyšší úrovni nedělá vládě problémy, horší jsou styky s veřejností.
Babiš versus pětikoalice
Všechny okolnosti, které jsem výše nastínil, vedly k tomu, že velká část lidí volila stranu SPOLU, tedy koalici ODS, KDU-ČSL a TOP 09, a další nezanedbatelná část alianci Pirátů a Starostů. Do Poslanecké sněmovny se dostaly jen čtyři subjekty a jelikož ANO a SPD neměly dostatečný počet mandátů, byl výsledek nasnadě. Výsledek však byl velmi těsný a ukázal na velké rozdělení české společnosti. Myslím si totiž, že i spousta těch, kteří volili před třemi lety Andreje Babiše, nebyla s jeho vládou ve skutečnosti spokojena. Volilo se převážně tak, aby nevyhrál Babiš, nebo aby nevyhráli „ti druzí“. Málokdo volil toho, v jehož volební sliby skutečně věřil.
Současná vláda Petra Fialy má mnoho chyb, které zde nemá cenu podrobněji rozepisovat. Nedostatečná komunikace s veřejností a snaha dohánět to hurá akcemi ve stylu Nutelly, všemožná úsporná opatření, postoj k uprchlíkům z Ukrajiny a nedodržování předvolebních slibů. To je jen začátek velmi dlouhého seznamu. Sluší se podotknout, že předvolební sliby dosud v historii České republiky nedodržela žádná vláda. Nesmíme však zapomínat, že na vítězství jí naservírovala předchozí vláda. A opravdu to nebyl podraz na voliče. Mnozí z nich už prostě byli tou předchozí partou zhnuseni.
Pokud se tedy v posledních dvou letech na sítích diskutuje o tom, jak jsou voliči „pětikoalice“ spokojení s tím, jak si tahle vláda vede, a jestli by ji volili znovu, vězte, že odpověď je nasnadě. Vždycky záleží na tom, jaká je druhá možnost. A vždycky, pokud se hluboce nezamyslíme, se nám na první pohled bude zdát jako lepší varianta strana, která nemusí nést odpovědnost. Leda bychom tedy měli skutečně výjimečnou vládu, je její porážka v následujících volbách prakticky jistá. Úkol porazit Babiše byl splněn, bylo načase, aby dostal šanci někdo jiný. Účet mu voliči vystaví v příštích volbách.
Petr Fiala při setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Kyjevě krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Vztah k Ukrajině je současné vládě často vytýkán.
Negativní a ideální volby
Ať už jste ve volbách před bezmála třemi lety volili kohokoli, troufnu si s velkou mírou jistoty odhadnout, že to nebylo z toho důvodu, že byste byli spokojeni s jeho programem (natož jeho případnou povolební realizací), ale spíš jste chtěli zamezit tomu, aby vyhrál ten druhý. S ohledem na skutečnost, že vláda, která je aktuálně u moci a z logiky věci musí provádět i nepopulární kroky, získává postupem času stále více odpůrců, si vytvořil kabinet Andreje Babiše za předchozích pár let tolik nepřátel, že jeho porážka byla jen otázkou času.
Očekávaný odchod z politiky, který jsem výše zmiňoval, se však nekonal. Dá se tak říci, že byli podvedeni i voliči pětikoalice. Touha zbavit se konečně Babiše byla tak silná, že zapomněli, že šance, že by tento oligarcha a politik dodržel nějaký slib, je prakticky nulová. Je skutečně pozoruhodné, jak hluboce je v lidech zakořeněna víra v dobro. Máme politika, jenž lže při každé příležitosti (ano, platí to skoro o každém politikovi), leckdy na něj nadáváme, a přesto mu uvěříme, když nám slíbí něco, co si přejeme. Nejspíš jsme až příliš velcí idealisté a české pojetí demokracie tím výrazně trpí.
Já bych si třeba jako idealista představoval, že by účast ve volbách byla podmíněna úspěšným absolvováním vědomostního testu o fungování českého státu a o pravomocích jednotlivých činitelů v jeho vrcholové politice. Jenže který politik by nechtěl zadarmo hlasy těch neinformovaných, se kterými může snáze manipulovat?
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
