Článek
Slováci včera senzačně porazili Německo a ukázali, že v kvalifikaci je možné úplně všechno. Český tým dnes čeká Černá Hora – soupeř, se kterým jsme zatím nikdy neztratili body a můžeme se pochlubit i oslnivým skóre 15:1. Jenže tentokrát jde o víc než jen o udržení pěkné statistiky. Pokud chceme zůstat v čele skupiny a mít přímý postup ve vlastních rukou, je výhra povinná. Jakákoliv ztráta by mohla definitivně otevřít dveře Chorvatsku a poslat nás na cestu, která bude mnohem složitější. A můžou za to i zmínění Slováci.
Skupina s jasným favoritem
Naše kvalifikační skupina je papírově jedna z nejjednodušších, a právě proto po losu mnozí očekávali, že ji zvládneme s prstem v nose. Jako obvykle to byl přehnaný optimismus. Český tým je sice průběžně na prvním místě, ale Chorvaté odehráli jen dva zápasy a zatím působí naprosto dominantně. Skóre 12:1 mluví za vše. S ohledem na to, že zápas s českým týmem na jaře v Osijeku vyhráli 5:1, se zaváhání s ostatními soupeři očekávat nedá.
Pokud dnes ztratíme body, může se stát, že o přímý postup už s Chorvaty nebudeme mít možnost zabojovat. V říjnu v Praze to tak může být jen takový atraktivní přátelák. Tomuhle vyústění se musíme za každou cenu vyhnout. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že barážový program bude hodně náročný.
Černá Hora jako nepříjemná povinnost
S Černou Horou má národní tým ojedinělou bilanci: zatím ji vždy porazil. To ale neznamená, že je to samozřejmost. Každá série jednou končí a právě takové „povinné“ zápasy bývají ty nejtěžší. Pro naši reprezentaci rozhodně. Když je výhra povinná, ale není to vyloženě vyřazovací zápas, občas to končí všelijak.
Balkánští soupeři obecně jsou známí agresivní a emotivní přímočarou hrou, umí se opřít o standardní situace a vyžívají se proti soupeřům se slabší obranou. Černohorci dobře ví, že favorit je pod tlakem – a že čím déle zůstane skóre nerozhodné, tím větší šanci budou mít. Pro náš tým je to především psychologická zkouška. Jestli dokážeme zvládnout roli favorita, nebo nás bude až příliš stresovat. Pro nás je to náročná role.
Tabulka skupiny L před zářijovými zápasy může být zavádějící. Chorvati totiž zatím odehráli jen dva zápasy.
Češi potřebují ukázat sílu
Náš tým zatím působí spíš nevýrazně. Obrana, když pomineme dvě penalty v Chorvatsku, hraje celkem v klidu, ale směrem dopředu se nedaří najít jistotu v koncovce. Potřebujeme hráče, který převezme odpovědnost, strhne ostatní a dokáže rozhodnout. Černá Hora se jeví jako ideální soupeř na opětovné sehrání. Pokud by se povedlo na Černohorce vletět a dát gól hned v úvodu (nebo dva, jako na Euru 2012 s Řeckem nebo před dvěma lety proti Polsku), bude se zápas vyvíjet podle našich představ a soupeře zlomíme. A může to být i silnější soupeř, jak ty dva příklady naznačují.
Problém ale je, že národní tým nemá dostatek střelců. Ze současného kádru jen dva hráči dali aspoň 10 gólů, přestože tam máme útočníky, co odehráli i víc než 40 zápasů. Kuchta ani Vydra prostě nejsou gólové tipy. Jestli se nebude dařit Patriku Schickovi, máme problém.
Baráž není lákavá vyhlídka
Někdo by mohl namítnout, že druhé místo ve skupině pořád zaručuje šanci v baráži a že nemá cenu Chorvaty prohánět, když to tak na 95 % bude marná snaha. Jenže skutečnost je trochu jiná. Nabídka soupeřů pro baráž je totiž extrémně nepříjemná.
Včerejší porážka Němců na Slovensku dává tušit, že s přímým postupem našich západních sousedů to nebude tak horké. Norové zase na jaře spláchli Itálii 3:0 a zatím jsou naprosto suverénní. Do baráže tak mají zatím namířeno právě Italové. Skoro s jistotou ji bude hrát Turecko, která sice včera vyplenilo Gruzii, jenže proti mistrům Evropy ze Španělska bych ho moc nefavorizoval.
A řekněme si to upřímně: i kdyby to dopadlo naopak, Norsko a Španělsko fakt nejsou týmy, se kterými chcete hrát jeden zápas o všechno. Proti Slovensku bych nám sice věřil, ale jen z historického hlediska. Jejich současná forma je lepší než naše.
Těchto jedenáct soupeřů může být v osudí losu jarní baráže (odhad autora článku). Řekněte si sami, proti kolika z nich byste náš tým favorizovali.
Černá Hora jako odrazový můstek
V pátek večer se hraje o víc než o tři body. Hrajeme o možnost udržet si šanci na přímý postup. Okřídlené rčení o nevyzpytatelné baráži totiž letos začíná získávat hodně reálné obrysy. Ostatně v minulosti ji třeba Itálie, Španělsko nebo Francie občas hrály. Není to nic výjimečného.
Slováci včera ukázali, že zázraky se dějí. Německo je sice jen stínem týmu, který před 11 lety opanoval MS v Brazílii, ale jejich historická bilance hovoří jasně: z kvalifikace na MS vždy postoupili. Vůbec poprvé v historii v ní zaváhali na hřišti soupeře. Češi dnes stojí před úkolem papírově mnohonásobně jednodušším, ale o to důležitějším.
Získat trochu jistoty a za měsíc si to v Praze rozdat s Chorvaty na férovku o postup. Dnes k tomu musíme jako velký tým zvládnout povinnost a potvrdit, že patříme mezi reprezentace, které si světový šampionát zaslouží.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
