Článek
Když čtu diskuze pod články jako například tento povedený přehled, na který reaguji, nedokážu se ubránit dojmu, že někdy lidé píší o věcech, o kterých prakticky nic neví. Vyjadřují se emočně, neinformovaně a svou nechuť vůči konkrétním osobám rozšiřují i na oblasti, za které ty osoby nemohou. Pojďme se podívat, jak to opravdu je s Green Dealem a s tím, co vláda Petra Fialy v současné situaci zmůže.
Zelená dohoda pro Evropu i pro svět
Co tedy vlastně znamená ten Green Deal, neboli Zelená dohoda, pro Evropu? Je to právně nezávazný dokument, který nám doporučuje, jak se máme ekologicky chovat. Právní závaznost mají až konkrétní nařízení vydávaná na jeho základě. Jedná se například o zásadu, že pokud někdo znečišťuje životní prostředí, nesmí mu to projít, ale bude za to finančně postihován. Jde tedy o jakousi transformaci ekonomiky EU v zájmu udržitelné budoucnosti.
Hlavním – a často kritizovaným cílem – Green Dealu je dosáhnout v Evropské unii do roku 2050 klimatické neutrality. To v praxi znamená, že ekonomická činnost v EU nebude mít žádný negativní vliv na životní prostředí. V Pařížské dohodě se signatáři (včetně EU) zavázali udržet oteplení planety pod 2 °C, ideálně pod 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.
Faktem je, že Evropský hospodářský prostor je zodpovědný jen za asi 10 % celosvětových emisí CO2. Řadí ho to na třetí místo za Čínu (29 %) a USA (14 %). Oba tyto státy se však k dohodě připojily. USA od ní sice v roce 2020 odstoupily, o rok později ji ovšem znovu přijaly. Stejně tak jsou vázáni i další velcí znečišťovatelé klimatu, jako je Indie, Rusko a Japonsko. Největším státem, který dosud dohodu nepřijal, je Írán, jenž se na globálních emisích podílí 2 %.
Tento přehled uvádí podíl na emisích oxidu uhličitého podle státu/oblasti.
Vlastní Green Deal, s mírně odlišnými podmínkami a preferencemi, mají i v Kanadě, USA a v Austrálii. Konečný cíl je ovšem všude stejný: nalézt cestu k udržitelné „bezuhlíkové“ budoucnosti.
Hlavní problém ČR
Když se budeme chovat ekologičtěji, rozhodně to nemusí v konečném důsledku znamenat, že zchudneme. Může to znít překvapivě, ale v České republice je v zásadě dostatek peněz na to, abychom přechod na ekologičtější ekonomiku dokázali financovat. A to bez zhoršení kvality života obyvatel, ba naopak. Mnoho peněz dostáváme z Evropské unie, nedokážeme je ovšem efektivně rozdělovat a využívat tam, kde by to bylo třeba.
Evropská unie chce být globálním lídrem v oblasti přechodu na zelenou ekonomiku. Je si však vědoma toho, že ne všichni její členové mají ekonomickou sílu na to, aby dokázali držet jednotný krok. Se zvyšováním ambic EU je kladen také důraz na spravedlivý přechod, což znamená, že státy s horší infrastrukturou dostávají řadu peněz z fondů EU, aby ty ostatní dohnaly.
Největší problém u nás tkví v nedostatečně absorpční kapacitě. Jinými slovy, chybí nám schopnost řádně využívat prostředky, které z fondů EU dostáváme. Není tu dostatek smysluplných projektů chránících životní prostředí, jež by na financování od Unie dosáhly. A nalijme si čistého vína, jiné jsou zase samoúčelné, aby z Evropské unie tahaly peníze, ač je jejich praktický přínos pochybný nebo přímo nulový.
Co s tím zmůže vláda?
Green Deal, nesporně kontroverzní projekt, představila už v roce 2019 předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. O dva roky později pak Evropská komise uvedla balíček „Fit for 55“ obsahující řadu návrhů klimatických opatření. Od té doby se o balíčku těchto opatření na evropské úrovni postupně hlasuje.
Mezi nejkritizovanější součásti balíčku patří zákaz spalovacích motorů či povinné zateplování domů. Že to povede ke zvyšování cen, ožebračování střední třídy a nahrávání Číně, která se podobně restriktivními opatřeními vázat nehodlá, je nasnadě. Uvedl to například ve svém památném projevu v Evropském parlamentu v únoru 2023 Alexandr Vondra. Proti jsou i někteří politici z ANO, přestože jejich frakce v Evropském parlamentu Green Deal naopak podporuje.
Premiér Petr Fiala na konferenci OSN o změně klimatu v Dubaji 2. prosince 2023.
Povinností české vlády je nejen řádným způsobem spravovat zemi, ale také plnit mezinárodní závazky, k nimž se tato země zavázala. Dokud bude Česká republika součástí Evropské unie, bude se muset v některých věcech podřídit. Zároveň však platí, že orgány EU se bez výjimky skládají ze zástupců jednotlivých zemí, tudíž i český hlas tam může leccos ovlivnit. Komunikace mezi vládou státu a jeho zástupci v Evropském parlamentu musí probíhat neustále. Evropa jsme my. Není to nějaký cizí subjekt, který nám rozkazuje, co máme dělat.
Vláda Petra Fialy „zdědila“ povinnost řídit se Green Dealem po předchozím kabinetu. Konkrétně v prosinci 2019, krátce po představení revolučních opatření, je za ČR podepsal tehdejší premiér Andrej Babiš. Bez připomínek. Proto je úsměvné, pokud Green Deal nyní kritizuje právě on nebo lidé z jeho strany. Nelze samozřejmě opomenout, že konečná podoba balíčku Fit for 55 byla odsouhlasena za českého předsednictví EU v roce 2022 Petrem Fialou, byl to ovšem logický krok. Který přímo vybízí k dalším jednáním.
Budeme žít jinak?
Na první pohled se zdá, že Green Deal skutečně předpokládá extrémní ekonomickou sílu země a jedince, které jim umožní žít ekologičtěji. V praxi samozřejmě mnoho lidí i celých zemí, zejména těch z bývalého východního bloku, za tímto očekáváním zaostává. O to je důležitější se o konkrétních opatřeních, která se na evropské úrovni projednávají, řádně informovat.
Všem bych tedy doporučil si veškerou legislativu, nebo přinejmenším články o ní, pořádně prostudovat. Jak to vzniklo, kdo to schválil, jaký postoj k tomu mají naši zástupci. Prostoru na úpravy, výjimky a dotace je totiž spousta. Nedá se už ovšem čekat, že by Evropská unie od svého původního záměru odstoupila.
Ruku na srdce, potřeba žít ekologičtěji prostě nastala a platí pro všechny. Když tedy v rámci kritiky Green Dealu poukazujeme na celebrity, které létají soukromými letadly i krátké trasy, na zaoceánské lodě, které nám vozí miliony tun zboží z Číny, nebo na armády USA a Ruska, jež mají k ekologickému chování asi tak daleko jako akvarijní rybička k vynálezu kola, říkám ano. Stokrát ano! Tohle je špatně a musí se to změnit.
Nezůstaňme však jen u stěžování. Něco s tím reálně dělejme. Co se děje v Evropě, to totiž můžeme ovlivnit. Měli bychom vědět, že nejlepší způsob, jak to udělat, jsou volby. V červnu 2024 přišlo k volbám do Evropského parlamentu jen 36,45 % oprávněných voličů. Jako by nás ta EU moc nezajímala, a přitom jsme její součástí. Přitom bude naše životy ovlivňovat další desítky let. Zkusme jako první změnit tohle. A pokud možno volme lidi, s nimiž se názorově ztotožňujeme a kteří tyhle naše názory dokážou tlumočit výše. O tom je demokracie.
České předsednictví EU v roce 2022 bylo obdobím, kdy byl náš hlas více slyšet. Využívejme možnost komunikovat s EU i nadále.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
