Článek
Z moderní historie máme stále v živé paměti tornádo, které zpustošilo jižní Moravu v červnu 2021. Vzpomínky na tuhle živelnou katastrofu z okolí Hodonína a Břeclavi jsou tak působivé, že člověka až překvapí, že už od ní uplynuly více než čtyři roky. Při té příležitosti byla poprvé výrazněji zmiňována katastrofa, která zasáhla Vyšehrad v roce 1119, a o níž psal Kosmas ve své Kronice české. Odborníci se domnívají, že se jednalo o tornádo podobné síly.
Středověké zdroje o tornádech
Ve vrcholném středověku, kdy Vyšehrad ještě nebyl ani součástí Prahy, samozřejmě lidé určitou představu o meteorologických jevech měli. Nedokázali je ovšem uspokojivě vysvětlit. Proto se zmiňuje Kosmas o samotném „Satanu v podobě víru“, který zasáhl tehdejší knížecí palác na Vyšehradě. Kosmas líčí ve své kronice události vesměs střízlivým, neutrálním pohledem. Ani tady není důvod se domnívat, že by přisuzoval tornádu nadpřirozený původ. Okomentoval ho prostě jazykem, který běžně používal.
Podle Kosmova popisu nemůže být pochyb, že se jednalo o tornádo, které evidentně zasáhlo střed paláce na skalním ostrohu nad Vltavou. Větrný vír totiž prošel jednou ze zdí, i se základy ji vytrhl ze země, polámal trámy a zbořil celou hlavní budovu hradu. Přední i zadní stěna pevnosti přitom zůstaly nedotčené. Nebylo to jedné místo, kudy tornádo prošlo – podle Kosmova komentáře byla v okolí Vyšehradu poničena celá řada lesů a zemědělských usedlostí.
Vyšehrad v moderní době. Těžko si představit, že by dnešní pražskou čtvrtí (od roku 1883) prošlo tornádo. Mohutné hradby by však zcela jistě odolaly.
Nabízí se samozřejmě otázka, jak kvalitně byla tehdejší pevnost postavena. K dispozici máme i jiná líčení podobných událostí – dvě tornáda popisují letopisy hradišťsko-opatovické. Nedaleko vojenského tábora tehdejšího knížete Oty byly 14. května 1144 pozorovány dva „černé sloupy“ od země až nahoru k oblakům, v jejichž kruhu se točil prudký vír. Letopisy se zmiňují i o odvážlivcích, kteří chtěli jev pozorovat více zblízka, rychle se však dali na ústup, když začali dostávat údery kamením a vytrhanými rostlinami, které se ve větrném víru točily.
Novodobá historie
Dalších několik staletí je záznamů o tornádech na našem území pozoruhodně málo. Do širšího povědomí vstoupil další takový jev až v květnu 1910, kdy slabší tornádo prošlo během pár hodin od Českých Budějovic až ke Karlovým Varům. Zanechalo za sebou zkázu, ovšem zdaleka ne tak výraznou jako v roce 1119 na Vyšehradě nebo o 902 let později na Hodonínsku.
Rozhodně to neznamená, že by se u nás během té doby tornáda vůbec nevyskytovala. V pozdním středověku a raném novověku však řešili lidé řadu existenčních a politických problémů, a o počasí se tak tehdejší prameny zmiňují jen tehdy, pokud je to ovlivnilo v tomto smyslu. Příklad může být třeba „rok bez léta“ 1816, který patrně způsobila erupce vulkánu Tambora na indonéském ostrově Sumbawa a množství popelu vyvržené do atmosféry. Jeho důsledky pro zemědělství byly ničivé. Nepříznivé počasí ovlivnilo i španělskou invazi do Anglie v roce 1588 nebo mongolské vylodění v Japonsku v roce 1281 (slavný božský vítr kamikaze).
Dne 14. května strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty. Viděn jest černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír…
Do roku 2021 bylo nejsilnějším českým tornádem ve 21. století to, které zasáhlo Litovel v roce 2004. Jeho síla se odhaduje na F3. Jediná dvě spolehlivě zaznamenaná tornáda v naší historii, která dosáhla pomezí hodnot F4 a maximální F5, prošla Hodonínskem v roce 2021 a Vyšehradem v roce 1119.
Lokální specifika
Kosmas žil v době vyšehradského tornáda na dvoře knížete Bořivoje II., a nejspíš tak tornádo viděl na vlastní oči. Kronikáři obvykle sídlili v hlavních městech a na hradech, kde se nacházel panovnický dvůr, a proto zaznamenávali události především ze svého okolí. Ve stejné době mohla řádit silnější tornáda po celých Čechách a Moravě, ale jelikož nebylo jak je zaznamenat, nikdy se o nich nedozvíme.
To je ale jen teorie. Není žádný zvláštní důvod domnívat se, že by tornádo bylo ve středověku nějak obvyklým jevem. Kosmas, v té době již v pokročilém věku, jej nejspíš také viděl poprvé v životě. Proto jej popisuje jako něco úplně nového, děsivého, ba až strašidelného. Kronika podrobně nerozebírá osudy lidí, kteří se v to době nacházeli přímo v paláci, z popisu destrukce je však zřejmé, že jejich šance na přežití moc velké nebyly.
Ukázka z Kosmovy kroniky. Právě Kosmas (1045–1125) byl očitým svědkem tornáda na Vyšehradě a ve svém latinském díle ho barvitě popisuje.
Rozhodně přežil kníže Bořivoj II., který se tehdy střídal ve vládě s bratrem Vladislavem, a samotný Kosmas, který událost zaznamenal. Oba už byli na sklonku života. Když se nad tím zamyslíme, vlastně chybělo málo, a vůbec bychom se o tornádu nedozvěděli. Lidí, kteří uměli číst a psát, bylo tehdy velmi málo, natož aby psali kroniku o českých dějinách. Ostatně ještě za husitských časů, tedy o tři století později, bylo naprosto nemyslitelné, aby se muž místo boje, jízdy na koni nebo řemeslu učil číst a psát. Stejně jako pravidelné koupele to bylo obecně považováno za poněkud zženštilé.
Tornáda v Evropě
Není tedy sporu o tom, že tornáda procházejí českou kotlinou pravidelně, ačkoli v historii byla málokdy spolehlivě zaznamenána. Vedle USA, jižní Afriky a Bangladéše je to totiž právě Evropa, kde se s tornády setkáváme nejčastěji. Může za to aktivita vzdušného proudění a přítomnost rozsáhlých rovin, na kterých mohou rozvinout svůj ničivý potenciál.
Vidět na vlastní oči tornádo je zážitek, na který nezapomenete celý život. Ještě před pěti lety si mnozí z nás mysleli, že je to jev, za kterým bychom museli letět někam do Ameriky. Že se nás prakticky vůbec netýká. Červen 2021 nám ovšem nepříjemným způsobem připomněl, že patří i sem, do srdce Evropy.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
