Článek
Asi neexistuje žádný jiný spisovatel či dramatik, který by byl tak plodný a jehož jméno by vstoupilo do historie takovým způsobem, jako je tomu u Williama Shakespeara. Téměř 40 her, více než 150 sonetů, dlouhé výpravné básně a další a další poezie, kterou je problém vůbec celou vypsat. Hamleta, Romea a Julii nebo třeba Othella zná celý civilizovaný svět. O jejich autorovi, natož jeho názorech, však nevíme s výjimkou útržků z osobního života prakticky nic.
Ano, Shakespeare žil před poměrně dlouhou dobou: od tradičně uváděného data jeho úmrtí letos uplynulo už 408 let. Jako dramatik a básník však jistě uměl psát a lze očekávat, že taková kapacita by i vedla korespondenci s jinými vzdělanými osobnostmi té doby. Přesto se nedochovaly nejen žádné jeho dopisy, ale ani deníky či jiné záznamy, které by naznačovaly jeho rukopis či osobní postoje. K dispozici máme jen několik desítek vlastnoručních podpisů a pár veršů, kterými přispěl v roce 1595 do hry od více autorů. Její publikaci však tehdy zablokovala cenzura.
Pojďme se podívat, jak vlastně vypadá to málo, co o životě největšího světového dramatika víme, a jestli to náhodou není tak málo, že o jeho autorství legendárních her můžeme s úspěchem pochybovat.
Velmi stručný životopis
Jako místo Shakespearova narození se tradičně uvádí Stratford nad Avonou, tehdy i dnes nevelké městečko ležící poblíž Birminghamu na řece Avon. Tento název nese v Anglii hned několik řek, tato konkrétní je však přítokem Severnu, který ústí do Bristolského zálivu mezi Cornwallem a Walesem. O narození svědčí latinsky psaný zápis v matrice, který potvrzuje křest vykonaný dne 26. dubna 1564.
V tomto domě ve Stratfordu nad Avonou se patrně na jaře 1564 narodil největší světový dramatik.
Nic dalšího, například o jeho vzdělání, pak není známo, a to až do roku 1582, kdy se ve věku 18 let oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou, dcerou místního bohatého sedláka. Necelý půlrok nato se jim narodila dcera a v roce 1585 pak dvojčata. Tím záznamy o Shakespearově životě opět na delší dobu končí.
V roce 1592 se William Shakespeare objevuje v Londýně, již jako oblíbený herec a začínající dramatik. Jak k tomu za sedm let, o kterých nemáme žádné zprávy, dospěl, není jasné. Jisté také je, že v Londýně měl těžké začátky. Svědčí o tom posmrtně vydaný pamflet mladého autora Roberta Greena, v němž označuje Shakespeara za „divadelního sluhu pro všechno, který má tu drzost vydávat se za dramatika“. Greene jej označuje za přivandrovalce odkudsi z venkova, za „povýšeneckou vránu, která si myslí, že ze sebe může sypat blankvers jako ti nejlepší z nás“.
Již v lednu 1593 však Londýn postihla morová epidemie a tajná rada královny Alžběty I. zakázala veškeré divadlo, medvědí a býčí zápasy, kuželky a veškeré další příležitosti ke shromažďování lidí. Výjimkou byly bohoslužby v kostelech, kde měli být věřící před smrtící nemocí chráněni. Divadla zůstala zavřená až do podzimu následujícího roku.
Zářná londýnská kariéra
Když mor ke konci roku 1594 ustoupil, mohl Shakespeare slavit hned dva úspěchy. Zaprvé získal bohatého mecenáše v pohledném hraběti ze Southamptonu, kterému věnoval básně Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie. Vstoupil také do divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, se kterými prý spolupracoval dalších 18 let.
Shakespeare v následujících letech vydával jednu komedii, tragédii i historickou hru za druhou, a tak jeho sláva i bohatství rostly takřka geometrickou řadou. Záhy se stal podílníkem společnosti i jejím hlavním dramatikem. Hry nejen psal, ale také inscenoval a často v nich i osobně hrál. Údajně nejlepší výkon podal v roli ducha Hamletova otce. Účinkoval také v dramatech od jiných autorů.
Jeho hry začaly vycházet také tiskem, často bez jeho souhlasu, bez uvedení autora a ve zkomolených verzích, které musel následně Shakespeare opravovat. Počátkem roku 1599 si s několika dalšími členy Služebníků lorda komořího pronajal pozemek na jižním břehu Temže a postavil tam nové divadlo Globe.
Rekonstruované divadlo Globe leží na jižním břehu řeky Temže poblíž Southwarského mostu.
Odloučení od rodiny
Manželka s dětmi za Williamem patrně do Londýna neodjely a bydlely i nadále v rodném Stratfordu. Nejprve v malém domku, ale od roku 1597 už ve výstavním domě s pěti štíty naproti kostelu, do kterého chodil Shakespeare jako malý chlapec. Jeho syn zemřel v 11 letech, obě dcery se však dožily dospělého věku a provdaly se.
Kolem roku 1612 se William Shakespeare vrátil na odpočinek do Stratfordu, kde také o čtyři roky později umírá. Tolik historické prameny.
Kostel Nejsvětější Trojice ve Stratfordu nad Avonou, kde je William Shakespeare pohřben.
Až podezřele vzdělaný autor
Dílo Williama Shakespeara je natolik rozsáhlé, že během let vyvstala řada pochybností, zda skutečně může být jeho autorem jediný člověk, který se navíc nedožil nijak vysokého věku a ani nebyl nijak zvlášť vzdělaný. Byl to v podstatě prostý venkovan, vyrůstající mimo kontakt s evropskými intelektuály té doby. Přesto jeho hry ukazují na hluboké znalosti historie, literatury, filozofie, práva i etikety královského dvora.
Skutečný autor všechny tyto znalosti musel mít a zdá se prakticky vyloučené, že by neznámý herec konce 16. století pocházející z městečka daleko od královského Londýna zjistil, jak se mezi sebou baví aristokracie a právníci. Je možné, že skutečným autorem her byl příslušník anglické šlechty, kterému Shakespeare propůjčil své jméno, aby mohl zůstat v utajení?
Toto podezření – ač mezi anglickými badateli na soukromé úrovni existovalo minimálně od konce 18. století – jako první veřejně vyslovil William Henry Smith, britský knihkupec a politik, v roce 1856. Podle jeho názoru byl skutečným autorem děl Francis Bacon, významný filozof a esejista, který byl za vlády Jakuba I., následovníka Alžběty I., povýšen dokonce do šlechtického stavu. Takovému člověku jistě nechyběl rozhled a potřebné vzdělání, aby mohl údajné Shakespearovy hry napsat.
Druhá část obrazu z úvodní fotky článku ukazuje ostatní postavy.
Tato teorie měla jedinou trhlinu: neexistoval žádný doklad o tom, že by se Francis Bacon jakkoli zajímal o divadlo, natož že by napsal jediný blankvers. Pokud tedy nezůstával v naprosto dokonalém utajení, hledaným autorem být nemohl.
Kdo byl autorem Shakespearových her?
Další badatelé navrhovali mnoho dalších jmen. Jedním ze serióznějších kandidátů je Christopher Marlowe, který se podle amerického badatele Calvina Hoffmana v roce 1593 ocitl u londýnského dvora v nemilosti za „kacířské názory“. Proto zinscenoval svou vraždu v jednom z londýnských hostinců, v přestrojení odcestoval na kontinent a dál tam psal kvalitní hry, které následně posílal do Londýna, kde vycházely pod Shakespearovým jménem.
Mnozí literární vědci odmítají jako autora Francise Bacona, Christophera Marlowa i Bena Jonsona, často navrhovaného dramatika o něco mladšího než Shakespeare. Podle jejich názoru byl skutečným autorem her šlechtic, který se buď domníval, že divadlo je pod jeho důstojnost, nebo se obával pomsty královského dvora za vyjadřování nepohodlných politických názorů. Autorem tak mohl být kupříkladu William Stanley, hrabě z Derby, Roger Manners, hrabě z Rutlandu, nebo Edward de Vere, hrabě z Oxfordu.
Výjev z Hamleta, který namaloval mezi lety 1780 a 1785 švýcarský malíř Johann Heinrich Füssli.
Všechny tyto teorie však mají trhliny. Například Stanley se sice o divadlo intenzivně zajímal a dokonce přiznává autorství několika her, Shakespeara však přežil o 26 let, během kterých se žádné další geniální hry neobjevily. De Vere pak zemřel již roku 1602, zatímco Shakespearova vrcholná díla se datují přinejmenším až do roku 1611.
Důkazy chybí
Je ovšem nesporné, že naznačená teorie, totiž že skutečným autorem byl vysoce vzdělaný člověk, který se obával stíhání za své názory a prostřednictvím Shakespearových her si mohl nenápadně otestovat reakci veřejnosti, dává největší smysl.
Za Shakespearova života nikdo autorství jeho her nezpochybnil. Dle současné úrovně poznání nám tedy nezbývá než přijmout tezi, že skutečným autorem Romea a Julie, Hamleta, Othella, Krále Leara a řady dalších geniálních her byl neznámý mladík ze západní Anglie, který postrádal jakékoli vyšší vzdělání.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
Bloom, Harold. Heims, Neil (ed.). King Lear. Bloom's Shakespeare Through the Ages. Bloom's Literary Criticism, 2008.
Grady, Hugh. Shakespeare criticism, 1600–1900. In de Grazia, Margreta; Wells, Stanley (eds.). The Cambridge Companion to Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press, 2001, s. 265–278.
Knutson, Roslyn. Playing Companies and Commerce in Shakespeare's Time. Cambridge: Cambridge University Press, 2001.
Schoenbaum, Samuel. William Shakespeare: Records and Images. Oxford: Oxford University Press, 1981.
Velké záhady minulosti. Reader's Digest výběr, 1995.
