Článek
O neblahých účincích novoročních ohňostrojů a rachejtlí na divoká i domácí zvířata i na životní prostředí jako celek byly popsány stohy papíru, zdá se však, že tyto informace padly na úrodnou půdu jen zčásti. Například mé rodné město v severních Čechách stále ještě pořádá ohňostroj, a to na Nový rok navečer. Po půlnoci ze Silvestra na Nový rok mě tedy čeká za pár hodin další náročná směna spočívající v zatemňování oken a uklidňování zvířat. Díkybohu je to jen jednou za rok.
Rachejtle nemizí, byť jsou hůř k sehnání
Když jsem začátkem prosince procházel jedním pražským Teskem a uslyšel v jeho rozhlase informaci, že zábavní pyrotechnika v rámci ochrany duševního zdraví a pohody lidí i zvířat tu prodávána nebude, zajásal jsem. Na druhou stranu jsem ze zkušenosti věděl, že rachejtle se tu odpalují pomalu každý týden, nejspíš když někdo slaví narozeniny nebo podobné nesmysly. Tahle, jak se vyjádřilo Tesco, zábavní pyrotechnika tedy patrně nepochází z oficiálních zdrojů, ale nejspíš z těch na východ od naší republiky.
Když jsem pak týden před Vánoci přijel do rodného městečka, byl už místní zámecký park doslova poset obaly od všemožných rachejtlí, římských svící a podobných věcí, a prakticky každý den jsem byl svědkem, jak si tam někdo s pyrotechnikou hrál. Od silvestrovské noci tedy neočekávám zásadní snížení bouchací aktivity, ačkoli přiznávám, že pokud by nastala, nesmírně mě to potěší.
Když váš zámecký park vypadá ještě před Vánoci takhle, víte, že vás o novoroční noci čeká těžká práce.
Naopak novoroční ohňostroj je garantovaný. Kladl jsem si otázku, co z toho město má, a odpověď patrně spočívá v tom, že nejde jen o ohňostroj, ale především o stánkový prodej před kostelem, který přirozeně přitáhne lidi, kteří se bez kelímku medoviny nebo svařáku těch 20 minut při sledování ohňostroje neobejdou. Inu, finanční zisk je dnes ve středobodě všeho lidského konání.
Proč mi vadí zábavní pyrotechnika?
Vždycky jsem pyrotechniku považoval za velice primitivní zábavu, ať už je to na Nový rok, na fotbale nebo kdekoli jinde. Prostě kdo má potřebu se zviditelňovat a trpí komplexem z toho, že by náhodou byl v anonymním davu opomenut, něco zapálí nebo s hlasitým třeskem odpálí, a hned o něm každý ví. Během silvestrovských oslav to samozřejmě neplatí, protože to dělá kdekdo, ale tam se zase uplatňuje pověstný stádní efekt.
V posledních letech už ale nejde jen o princip. Mám dva králíčky a jednoho papouška a moje rodina, u které závěr roku tradičně trávím, chová řadu dalších zvířat, které dokáže hlasité bouchání a záblesky oslnivého světla zvenčí řádně vyděsit. Sice se to zatím obešlo bez větší újmy na jejich zdraví, rozhodně však vidím, že jsou během těch pár hodin ve stresu a nijak jim to neprospívá. Kdo má domácí mazlíčky a má k nim silně pozitivní vztah, určitě to chápe. Udělali bychom pro ně cokoli.
Psi, kočky, papoušci, králíci i další domácí mazlíčci hlasitými zvuky a oslnivými záblesky v průběhu noci vyloženě trpí. Musíme jim věnovat hodně času a péče a chránit je před psychickou újmou.
Kapitola sama pro sebe pak jsou bouchací kuličky, kterými i po letech někteří místní mladší a svobodomyslnější spoluobčané zpříjemňují soužití severočeské komunitě. Ústecký kraj je v mnohém svérázný, což přirozeně respektuji (koneckonců jsem zde strávil prvních 20 let života), ovšem tahle činnost mi vyloženě pije krev. Je to čirá hloupost. Není nic příjemnějšího, než když jdete podél rybníka, ponořeni v myšlenkách, a něco takového najednou vybuchne metr od vás. Pro starší lidi nebo osoby venčící psy to může být vyloženě nebezpečné.
Vždy se zařeknu, že až se mi to příště stane, provinilému výtečníkovi další kuličku narvu do zadku a odpálím ji tam, jako na potvoru však odpalovače další řadu měsíců nepotkávám. Třeba se to povede v roce 2025.
Proč mi vadí alkohol?
Rozumím tomu, že alkohol je součástí společenského života v České republice, je to však trend vyloženě škodlivý. Myslím, že všichni známe někoho, kdo kvůli alkoholu špatně skončil, nebo minimálně komplikuje život sobě i rodině. Všichni jsme si vědomi toho, že v absolutních číslech je to ta nejškodlivější droga ze všech. Podobně jako třeba ježdění autem je nejrizikovější činnost, protože ji dělají prakticky všichni.
Jsem ještě ochoten připustit, že jezdit autem může být v mnoha případech nevyhnutelné. Pití alkoholu, natož ve větší míře, ovšem obhájit nelze. Z mého pohledu je problém v tom, že člověk pod vlivem alkoholu často jedná iracionálně, je hlučný, obtěžuje okolí a vůbec jedná způsobem, který prostě žádnou radost ani nic smysluplného nepřináší. Významným důvodem je i to, že když jako abstinent zavítáte do společnosti, vždycky vám tam budou alkohol vnucovat, někdy i dost nevybíravě. Přitom je to absurdní: vedle alkoholu nekonzumuju třeba ani rajčata, olivy nebo olomoucké syrečky, a nikdy se mi nestalo, že by mi něco z toho někdo vnucoval. S alkoholem se to stává v jednom kuse.
Jistě, po alkoholu se může člověk uvolnit a některé věci si více užít. Ovšem není lepší na sobě trochu zapracovat a dokázat se uvolnit, kdykoli chceme, aniž bychom si příjemný stav museli navozovat drogou? Oč je závislost na alkoholu méně škodlivá než třeba na marihuaně nebo pervitinu? A pokud si myslíte, že na alkoholu nejste závislí, zkuste ho vynechat jen třeba na čtvrt roku. Zajímalo by mě, kolik lidí by to dokázalo. A ano, alkoholem myslím i pivo.
Konzumace alkoholu se s novou generací celosvětově snižuje. Jeho prodejci bijí na poplach, my ostatní slavíme.
Našinec se stává hojnějším druhem
Ten našinec, který se těší ze Silvestra bez rachejtlí a bez alkoholu, tedy člověk jako já, už není takovou vzácností jako kdysi. Řada výzkumů ukazuje, že mezi mladými lidmi je stále víc abstinentů, což je nesmírně chvályhodný trend. Opravdu bych mladé generaci přál, aby se nemusela se závislostí na alkoholu potýkat. A s letošním zákazem prodeje zábavní pyrotechniky v některých velkých řetězcích se zdá, že i této zábavy bude ubývat. I když tomu zatím tady, na dálném severu, mnoho nenasvědčuje.
Troufám si tvrdit, že na počátku nového roku je důležité to, abychom do něj vstoupili spolu se svými blízkými, na chvíli se zastavili a zavzpomínali, ocenili to, čeho jsme v roce 2024 dosáhli a nakonec, když tohle vše v klidu zpracujeme, si nastavili vize pro rok nadcházející. Chápu, že někdo má důvodů k oslavám jen málo, a tak má pocit, že se to bez alkoholu neobejde. Já však věřím, že je lepší do nového roku vstoupit s čistou hlavou. A začít ho co nejlépe.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
