Článek
Psala se sezóna 2003/4, když pražská Sparta naposledy prošla do vyřazovací fáze Ligy mistrů. Hubená prosincová výhra nad římským Laziem 1:0 znamenala postup do osmifinále, kde však Sparta nestačila na AC Milán. Teď, po 21 letech, píše v evropských pohárech zcela jiný příběh. Kdoví, kde až se může zastavit.
Sparta se mezi giganty neztratila
Pohled na tabulku Ligy mistrů je po úvodních dvou kolech mnohem radostnější, než fanoušek českého fotbalu nejspíš očekával. Sparta se po jednoznačné výhře nad Salcburkem a vydřené remíze ve Stuttgartu vyhřívá na skvostném 10. místě, o jediný gól za dvojicí Manchester City a Inter Milán. Fakt, že je Sparta ve vynikající formě, nijak nesráží ani těsná porážka v nedělním derby se Slavií.
Zejména Salcburk, který Sparta jednoznačně porazila v úvodním zářijovém kole 3:0, je přitom pravidelným účastníkem Ligy mistrů, byť v předchozích dvou sezónách nedokázal ani jednou postoupit ze skupiny. Výsledek z Prahy, ke kterému přibyl domácí výbuch s francouzským Brestem (0:4), dává tušit, že o nějakém zlepšení bilance z posledních let si mohou Rakušané nechat jen zdát.
A když říkám Rakušané, je to trochu v uvozovkách. Do zápasu na Spartě nezasáhl ani jeden Rakušan, zato hned tři Malijci. Je to (možná bohužel) trochu trend v současném fotbale, kdy se národní statut jednotlivých klubů vytrácí. Pravidla omezující maximální počet cizinců byla zrušena a kluby, které mají peníze, si tak mohou koupit ty nejlepší hráče, ať už pocházejí odkudkoli.
Jak daleko může Sparta dojít?
K zodpovězení této otázky je třeba trochu počítat. Faktem je, že Sparta má za sebou dva soupeře, které patří k těm jednodušším. To vypovídá hodně o kvalitě současné Ligy mistrů, protože ta je opravdu jen pro ty nejlepší a finančně nejsilnější kluby. Rozšíření na 36 účastníků pomohlo v tom smyslu, že týmy, které byly tradičně na hraně, jako je právě pražská Sparta, mají o něco větší šanci do hlavní fáze proniknout.
Program Sparty v hlavní fázi Ligy mistrů.
Ještě v říjnu čeká Spartu výlet do Anglie, kde se utká s Manchesterem City. V bodový zisk v tomto zápase by věřil jen nenapravitelný optimista, kterým já v případě Sparty nejsem. Na začátku listopadu však přijede na Letnou francouzský Brest, což je tým, který je určitě k poražení. Věřím v těsnou výhru Sparty, ačkoli francouzská liga je velmi kvalitní.
Do konce kalendářního roku se Sparta utká ještě doma s Atlétikem Madrid a venku s Feyenoordem. V případě trochy štěstí lze věřit ve 4 body. Horší bude lednové dvojutkání, v němž Spartu čeká doma Inter Milán a o týden později výlet na Leverkusen. Česká liga má v lednu zimní pauzu, takže nerozehraná Sparta na italského ani německého soupeře mít nebude.
Podle mého očekávání tedy Sparta získá v 8 zápasech celkem 11 bodů za 3 výhry, 2 remízy a 3 prohry. To by měl být střed tabulky, tedy někde kolem 18. místa, s tím, že týmy na 9. až 24. místě postupují do předkola play off, zatímco první osmičku čeká až plnohodnotné osmifinále. S ohledem na náročný jarní program je to samozřejmě pro Spartu obrovská nevýhoda, ale ruku na srdce – kdo čekal, že Sparta bude hrát v Lize mistrů o postup?
Pokud se všechno sejde dobře, zahraje si Sparta v další fázi Ligy mistrů a naprosté maximum by byl postup do osmifinále. Tam si lze představit například následující týmy: Real Madrid, Barcelona, Arsenal, Manchester City, Liverpool, Bayern, Dortmund a PSG. Ty jsou jednoznačně nad úrovní Sparty, navíc unavené z předchozího kola.
Mimo krásný fotbal letos jde i o další vylepšování koeficientu. Češi jsou v Evropě už na skvělém 9. místě. Ještě nedávno přitom byli mimo první patnáctku.
Jak přenést výborné výsledky klubů do národního týmu?
Situace na přestupovém trhu je z důvodu uvolnění pravidel o počtu cizinců problematická. Určité vodítko nám může poskytnout ohlédnutí za nedělním derby, ve kterém v základní sestavě Slavie nastoupili osm Čechů a tři cizinci (Řecko, Libérie, Senegal), zatímco v sestavě Sparty byl poměr přesně opačný.
Prakticky každý hráč Slavie, který se objevil v Edenu na hrací ploše, přitom již má zkušenosti z národního týmu. V případě Sparty se jedná o trojici mladých defenzivních hráčů Panák, Vitík, Ryneš, která si jistě také zaslouží větší stopáž v národním týmu. Přidejme k nim Zeleného, který střídal Ryneše v 74. minutě, a v podstatě máme kvalitní základ obrany národního týmu k dispozici.
Českou reprezentaci čeká v dalším pokračování Ligy národů Albánie, což je soupeř, na kterého máme nepříjemné vzpomínky z nedávné kvalifikace na Euro. Porážka 3:0 na národním stadionu v Tiraně se zapsala do dějin české reprezentace černým písmem. Přesto jsem však toho názoru, že i v případě, že by trenér Hašek musel poskládat nominaci na tento zápas jen z hráčů Sparty a Slavie, byl by schopný vytvořit konkurenceschopný tým.
Hlavním problémem národního týmu totiž není nedostatek kvalitních hráčů. Dobrých hráčů máme, ostatně jako vždy, k dispozici celou řadu. Problém spočívá většinou v tom, že hrají hráči, kteří jsou z formy, případně ve svých klubech vysedávají na lavičce. Vzpomeňme si na utkání s Estonskem z doby hlubokého covidu, kdy musel celý český tým do karantény, a místo něj bylo třeba udělat zcela novou nominaci z ligových hráčů. Tým hrál dobře a s mnohem větším nasazením, než jsme u reprezentace zvyklí.
Jistě, bylo to jen Estonsko. Byla to však krizová situace a národní tým se s ní vypořádal se ctí. Plyne z toho jednoznačný závěr, že vždycky je potřeba vybírat hráče, kteří mají formu a především se na hřišti pravidelně objevují. Pokud by v klubu nehráli, nemají v týmu co dělat ani takové hvězdy, jako jsou Souček nebo Schick, o Ladislavu Krejčím ani nemluvě. Věřme, že poslední nominace, ve které trenér Patrika Schicka (kterému stále věřím, že se jednou stane nejlepším střelcem české reprezentace všech dob) opomenul, je určitým zábleskem lepších časů.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
