Článek
Když jsem viděl koncem loňského roku výkonnostní koše pro losování kvalifikace na MS ve fotbale 2026, vybral jsem nejtěžší a nejlehčí skupinu. V té nejlehčí figurovaly z nižších košů Černá Hora, Faerské ostrovy a Gibraltar. Asi poprvé v životě se mi nějaké fotbalové přání splnilo a los nám přiřkl právě tyhle schůdné soupeře.
Povinných 18 bodů?
S ohledem na excelentní bilanci proti Černé Hoře a Faerským ostrovům se další výhry dají očekávat. Jasně, není to San Marino, kde bychom atakovali desítku, ale tři body z každého zápasu jsou prostě povinnost. Skóre si můžeme vylepšit v zápasech s Gibraltarem, který při vší úctě patří k nejslabším týmům na kontinentu.
Patrik Schick, na nějakou dobu ztracený ostrostřelec, jenž se vrátil do formy, má šanci atakovat i české střelecké rekordy. Že by dohnal Jana Kollera, to se zatím zdá nepravděpodobné, dávno se však usídlil v první desítce nejlepších střelců reprezentace v historii. V sobotu jsme jen díky němu vydřeli v Hradci Králové na úvod výhru na Faerskými ostrovy 2:1. Díky tomu se už pan Schick ocitl na děleném pátém místě historické tabulky, s bronzovou příčkou prakticky na dostřel.
Ze současného kádru jsou hned dva hráči v první desítce mezi nejlepšími střelci historie ČR. Patrik Schick má určitě na to, aby se dostal do první trojky.
I s ohledem na první výsledek s Faeřany je na místě trocha opatrnosti, poctivé práce a respektu k soupeřům. Nikdy v historii se nestalo, že bychom dostali papírově lehkou skupinu, a pak v ní excelovali s plným počtem bodů. Problém je asi v hlavách. Naopak jindy je los krutý (viz finálový los Eura 1996 nebo kvalifikace na Euro 2016) a výsledky máme vynikající.
Faerské ostrovy jsou specifický soupeř. Jistě, patří do slabých výkonnostních košů, a právem. Body moc nesbírá. Není to však typ soupeře na úrovni Andorry, Lichtenštejnska nebo San Marina, kterým nasázíte 5 až 10 gólů a druhý den zapomenete, že se hrálo. Souboje se seveřany bolí. Rozbít jejich poctivou defenzívu s fyzickými souboji se může povést jen týmu, který hraje stejně tvrdě. To umí třeba Dánové, Islanďané nebo Skoti, rozhodně ne Češi.
Odveta na ostrovech bude nepříjemná, musíme ji ovšem zvládnout. Čeká nás 12. října, kdy daleko na severu už asi nebude kdovíjaké počasí. Jestli jste tedy v Hradci trpěli, na Faerských ostrovech budete trpět dvojnásob. Věřme ve šťastný konec.
Vyčpělí Chorvati z prvního koše
První koš se jeví laikovi jako problém: ten přisoudil českému týmu poraženého ze čtvrtfinále Ligy národů mezi Chorvatskem a Francií. Přestože většina fanoušků usoudila, že by brala Chorvaty všemi deseti, já o výhodnosti takového řešení zásadně přesvědčený nebyl. Pořád se bavíme o týmu se dvěma medailemi z posledních dvou MS, jenž v Kataru vyřadil Brazílii, byť na penalty.
Že ani francouzský tým není v pohodě, to naznačil už úvodní zápas ve Splitu. Ten mohli Chorvaté vyhrát i vyšším rozdílem, a v nedělní odvetě měli spoustu šancí zajistit si postup. Na první pohled je to zvláštní, protože Chorvatsko vypadlo na nedávno skončeném Euru už ve skupině, zatímco Francie si odvezla z Německa bronz. Nezapomeňme však, že na celém turnaji dali Francouzi první gól ze hry až v semifinále prohraného zápasu se Španělskem. Nedali ho Nizozemcům, Polákům, Rakušanům, Belgičanům ani Portugalcům. To o něčem vypovídá.
Penaltový rozstřel krátce před nedělní půlnocí nakonec rozhodl o tom, že Francouzi putují Ligou národů dál a o postup na MS se poperou především s Ukrajinou a Islandem.
Zbývajících sedm zápasů, které český tým v kvalifikaci na MS 2026 čekají.
Do české skupiny L tedy spadlo jako poslední tým Chorvatsko, velký adept na postup. I vzhledem k výše uvedenému si ale stále stojím za tím, že se není čeho bát. Chorvatský apetit po úspěchu se na nedávných mistrovstvích světa musel nutně vyčerpat. Rozhodně tak nedají do zápasů s českým týmem maximum. Šance na úspěch i proti bronzovému týmu z MS 2022 v Kataru jednoznačně je. A to ve dvouciferném počtu procent.
Povinný postup
Věřím, že česká reprezentace si příští rok na Mistrovství světa ve fotbale v zámoří zahraje. Představa, že v době, kdy jsme tam hráli naposledy, mi bylo 14 let, je naprosto šílená. Na podzim uběhne přesně 20 let od památné baráže s Nory, v níž jsme vybojovali první postup v samostatné historii.
Právě přes baráž ovšem vede alternativní cesta na šampionát, kdyby se nepodařilo obsadit ve skupině první místo. To se může stát, protože Chorvaté asi nebudou ztrácet body s trpaslíky, podobně jako my. Na MS ale bude příští rok startovat 48 týmů, z čehož (mírně) těží i UEFA. Plná třetina účastníků MS bude tentokrát z Evropy.
Tohle navýšení z původních 13 evropských týmů může být tím rozhodujícím jazýčkem na vahách, který českou reprezentaci na MS posune. Vždyť nelze tvrdit, že by na to neměla kvalitu: postoupila ze všech kvalifikací na Euro, většinou ve formátu s právě 16 účastníky. Úplně stejný formát má letošní kvalifikace na MS. Kdyby se jednalo o Euro, o našem postupu nepochybuje nikdo.
Navýšení počtu účastníků má ještě jednu výhodu. I kdyby Češi skončili ve skupině druzí a šli do baráže, je velmi pravděpodobné, že tato baráž bude hůř obsazená. Nejsilnější týmy (a ty v nejlepší formě) si zajistí postup přímo, takže v baráži narazíme na slabší soupeře. Postup na MS tedy vůbec není nějakým vzdáleným snem, jak se nám křiklouni na diskuzích snaží namluvit. Je to naprosto reálný a vysoce pravděpodobný úspěch.
Poučme se z historie
Jste-li ohledně českého fotbalu pesimisty, může vám být útěchou jedna věc. Jde o to, že český fanoušek nikdy nedokáže racionálně předpovědět, jak bude jeho tým úspěšný. Zářným příkladem budiž MS 1962, na které československý tým dostal ve skupině Brazílii, Mexiko a Španělsko. Titulky novin a místní odborníci se předháněli v pesimistických výrocích. Někteří dokonce předpovídali nejhorší výsledek kteréhokoli týmu v historii MS!
Brazilská fotbalová reprezentace na MS 1962 v Chile: jediný tým, který tam dokázal v konečném pořadí překonat Československo.
A přece jsme došli až do finále. Jasně, náš tým za světovou špičkou zaostává, o tom není sporu. Hraje ale poctivý a místy i kvalitní fotbal (pokud to soupeř aspoň trochu dovolí) a na MS jednoznačně patří. A není pravda ani to, že by dnes bylo těžší uspět než před 60 lety. Nakonec přece vždycky rozhodne pár desítek minut na hřišti. Máme na to. Věřme.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
