Článek
Ať už fandíte fotbalu, hokeji nebo některému méně masovému sportu, jako český fanoušek jste si museli uplynulý rok užít beze zbytku. Fotbalové úspěchy na klubové i reprezentační scéně, titul mistrů světa v hokeji a v neposlední řadě i medailové žně na olympiádě v Paříži nejsou jen blýskáním na lepší časy, ale oslavou toho nejlepšího roku, jaký ve sportu pamatuji. Vzhledem k tomu, že se ve sportovním prostředí pohybuji už dvě dekády, už toho pamatuji poměrně dost.
Předkrm: Novoroční MS v hokeji „dvacítek“
Na přelomu roku ještě nikdo nemohl tušit, jak nesmírně povedený rok nás čeká. Hned 2. ledna však česká hokejová reprezentace do 20 let porazila v Göteborgu ve čtvrtfinále MS Kanadu 3:2 a postarala se o jedno z největších překvapení historie tohoto turnaje. Když pak o tři dny později otočila zápas o bronz z Finy z 2:5 na 8:5, nebylo pochyb o tom, že tenhle ročník se zapíše do hokejových análů zlatým písmem.
Domácí hokejový titul po letech
Jako už tradičně se na internetových diskuzích ve dnech, týdnech a měsících předcházejících domácímu hokejovému šampionátu v Praze a Ostravě trollové, ale i seriózní diskutující, předháněli v tom, kdo bude českou reprezentaci více dehonestovat a kdo kreativnějším způsobem napíše, že nám v hokeji ujel vlak už před 20 lety. Způsob, jakým český národní tým dokráčel k titulu, totiž dominance ve všech 10 zápasech na turnaji, jim bezpochyby zavřel ústa jen na krátkou dobu. Zato velice stylově.
První zlato od Kolína nad Rýnem 2010, navíc na domácí půdě, je nesmírně cenné. Myslím, že budu mluvit za všechny fanoušky hokeje, když napíšu, že tenhle titul byl naprosto zasloužený, vybojovaný skvělou taktikou a hrou, která bavila. Trenér Radim Rulík, tolik zatracovaný po seriálu Euro Hockey Tour, byl najednou národním hrdinou. Vždy jsem byl zastáncem toho, abychom na EHT klidně prohráli všechny zápasy 0:10, jen když bude titul z MS. Letos to vyšlo opravdu na jedničku. Gól Davida Pastrňáka ve finále se Švýcary byl asi ten nejlepší moment.
David Pastrňák slaví na Staroměstském náměstí s pohárem pro vítěze mistrovství světa v hokeji.
A to, že se v Praze a Ostravě povedlo (už potřetí v řadě) překonat divácký rekord, se už tak nějak rozumí samo sebou. Takhle tady ten hokej prostě děláme. Zdá se, že to na rozdíl třeba od Švédů s jejich mizernými návštěvami umíme.
Fotbalová reprezentace: Rozpaky, zmar a nakonec paráda
Fotbalová reprezentace jela na Euro do Německa s jedním z nejmladších, nejméně hodnotných a nejméně zkušených týmů, a podle toho to také dopadlo. Přestože herně nijak nezaostávala, ba naopak, nevyhnula se chybám v rozhodujících fázích zápasů a jela domů už po základní skupině.
Kritici měli tentokrát žně, protože podzimní Ligu národů zahájili fotbalisté debaklem 1:4 v Gruzii. Jenže co čert nechtěl, od té doby neprohráli ani jeden zápas, a ve skupině, kterou doplňovali ještě Ukrajinci a Albánci (ovšem vesměs v roli komparzu), obsadili první místo a vysloužili si nejen postup do elitní úrovně A, ale především velmi vysokou pravděpodobnost, že v kvalifikaci o MS 2026 si zahrají minimálně baráž.
Samotný los kvalifikace pak přišel ve šťastný den, pátek 13. prosince, a přinesl českému týmu jednu z nejslabších skupin: Černá Hora, Faerské ostrovy i Gibraltar byly shodně nejslabšími soupeři z příslušných košů a pokud k nim na jaře přibude Chorvatsko, jsou brány na šampionát po 20 letech otevřené dokořán. Stačí jen vejít.
Lesk a bída Paříže
Od dlouhého fotbalového programu si český fanoušek odpočinul na letní olympiádě v Paříži, kde se řadě českých nadějí nedařilo. Bez medaile zůstal lezec Adam Ondra i judista Lukáš Krpálek, od kterých se přitom očekávaly mety nejvyšší. Zlaté medaile Martina Fuksy a Josefa Dostála z kanoistiky, zlatá medaile tenisového páru Tomáš Macháč a Kateřina Siniaková – který byl přitom ve finále s Číňany jeden míček od porážky – a k tomu dva bronzy, to ovšem byla velice příjemná náplast na neúspěchy tradičních favoritů.
Nikole Ogrodníkové v hodu oštěpem na bronz věřil asi málokdo, ještě větší radost mi však udělalo šermířské kvarteto, které si v souboji o bronz neuvěřitelně poradilo s domácími Francouzi a získalo první českou medaili z tohoto sportu od roku 1908. Když připustíme, že počet zlatých medailí je rozhodující faktor, byla překonána celá řada předchozích olympiád. A globální optikou se můžeme radovat třeba z toho, kolik našich sportovců, byť na medaili nedosáhli, je na světě v nejlepší desítce. Za všechny jmenujme plavkyni Barboru Seemanovou, která byla v některých finálových bazénech dokonce jedinou Evropankou. Jestli takhle nevypadá úspěch, tak nevím, co už bychom chtěli.
Sparta opět v Lize mistrů
Sparta a Liga mistrů? Počátkem roku 2024 to už znělo jako film pro pamětníky. Dlouhých 19 let uplynulo od doby, kdy fotbalová Sparta nejprestižnější klubovou soutěž naposledy hrála, a dokonce téměř 21 od chvíle, kdy v ní zaznamenala poslední vítězství (nad římským Laziem 9. prosince 2003). Zato seznam soupeřů, často z fotbalově méně rozvinutých zemí, se kterými v předkolech selhala, se nechutným způsobem rozrůstal.
Letošní rok postavil všechny statistiky na hlavu. Sparta v novém formátu poměrně hladce prošla předkoly a hned v prvním kole základní fáze porazila rozdílem třídy rakouský Salcburk. Od té doby se jí sice příliš nedařilo, nicméně vstup do nové sezóny to byl krásný a může být inspirací pro další ročníky i pro ostatní české kluby. Pořád totiž platí, že ačkoli na účast v Lize mistrů dosahují celkem pravidelně, uhrávat tam body je tvrdý oříšek. Nový formát, kdy už se nestane, že ve čtyřčlenné skupině dostanete Barcelonu, Bayern a Inter Milán, tomu snad pomůže.
Evropské poháry v českém znamení
Aby toho nebylo málo, tažením Sparty se inspirovala i Slavia, Plzeň a Mladá Boleslav, a poprvé v historii se tak stalo, že ve skupinové fázi evropských pohárů startovaly hned čtyři české týmy. Není přitom tak důležité, jak si vedou, už tohle je samo o sobě neuvěřitelný úspěch. Sparta v Lize mistrů, Slavia a Plzeň v Evropské lize ani Mladá Boleslav v Konferenční lize (tam už je to jistota) sice možná neproklouznou do jarních vyřazovacích bojů, ale v prvních týdnech podzimu to bylo takové terno, že český klubový fotbal měl za tuto sezónu dokonce úplně nejvyšší koeficient v Evropě!
I tady se sluší podotknout, že nový formát, především vznik Konferenční ligy, napomáhá větší účasti českých klubů. Není pochyb o tom, že rozšiřováním počtu zápasů a soutěží sleduje UEFA zejména své finanční zájmy, velkou část svých zisků však rozdává členským asociacím. Když se našim klubům bude i v dalších letech takhle dařit, můžeme si z těch peněz ukousnout pořádné sousto. Pak už je jen potřeba, aby se hodně investovalo do výchovy mládeže a méně do nákupu hráčů z Afriky, a bude z toho těžit i reprezentace.
Na tomto stadionu se v roce 2026 bude hrát finále MS ve fotbale. Česká účast po 20 letech by byla dalším senzačním úspěchem.
Blýská se skutečně na lepší časy?
Tento článek dopisuji krátce po sobotním zápase dalšího ročníku MS v hokeji do 20 let, ve kterém naše reprezentace zdemolovala Kazachstán 14:2. Tento stěží uvěřitelný výsledek dokládá, že do Kanady přijel nesmírně silný český tým, a vůbec bych se nedivil, kdyby herně, ale třeba i výsledkově překonal loňský bronz ze Švédska.
Překonat rok 2024 jako celek se asi jen tak nepovede. Já jsem však skromný fanoušek a budu rád za každý dílčí úspěch. Velkým úspěchem by byl třeba postup na zmíněné MS 2026 ve fotbale, které pořádá Kanada, USA a Mexiko. Co si budeme povídat, měli bychom využívat každé příležitosti být hrdí na svou zemi. Ve sportu se jí daří víc než kdy dřív.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
