Článek
Díky bezmála devíti hodinám spánku v kvalitním hotelu italského stylu se nám daří částečně dohnat dvě probdělé noci z rozvrzaných postelí v kantonu Bern. Probudíme se odpočatí a více než připraveni na další dobrodružství. Je před osmou ráno a když vylezeme před hotel, všimneme si, že vrcholky hor jsou ještě schované v mracích a v mlze.
Vrcholky Alp se ráno ještě skrývají v mlze.
Lanovkou tři tisíce metrů nad údolí Rhôny
Údolí Saastal, kam máme dnes namířeno, je vyhlášené krásnou přírodou ve vysokohorském i méně drsném stylu. Nacházíme se v kantonu Valais na samém jihu Švýcarska, na jeho trojmezí s Itálií a Francií. Náš cíl leží v horách nad městy Visp a Brig, v alpském masívu, který dosahuje maximální výšky přes 4000 metrů nad mořem. Jedná se o jedno z bočních údolí nad řekou Rhônou, která o kus dál na východ pramení.
Horní stanice lanovky je už vysoko nad hranicí lesa, více než 3 tisíce metrů nad mořem.
Lanovka nás vyveze až skoro úplně nahoru, do vysokohorské pustiny plné balvanů a rozeklaných skalních masívů. V okolí je množství ledovců a kdybychom tu byli kdykoli jindy než uprostřed léta, je celá krajina pokrytá několika metry sněhu. I teď na konci července tu je po ránu poněkud mrazivo.
Chvíli bloumám po okolí a dojdu až k ceduli zakazující vstup kvůli výraznému spadu balvanů. Lebka se zkříženými hnáty je mi dostatečným varováním. Kdybych místo toho šel na druhou stranu, otevře se mi jedinečný pohled na vodní nádrž Mattmark ležící v nadmořské výšce 2200 metrů nad mořem. Třeba příště.
Když Alpy, tak zelené
V nižších polohách kolem 2000 metrů se nacházejí svěží alpské louky, lesy a potoky.
Místo toho sjedeme o jednu stanici níže, kde údolí Saastal rozkvétá do plné zelené krásy. Bujná vegetace, křišťálově čistý alpský vzduch a zvonce krav, které k nám odkudsi doléhají, se mi líbí mnohem víc než vyprahlá pláň nahoře. Mraky to ještě nevzdaly a vytrvale zakrývají pohled na nejvyšší vrcholky Walliských Alp, zas tolik nám to však nevadí.
Svišť horský (Marmota marmota) je typickým obyvatelem údolí. Svišti nejsou nijak zásadně ohrožení ani plaší, a tak je s trochou trpělivosti najdete všude v Alpách.
Pomalu sestupuji od stanice lanovky k jezírku a dávám přitom pozor, abych nezakopl o nějakého sviště. Už si zvykli na přítomnost lidí a v mohutných trsech trávy, alpské květeny i v hustém borůvčí se občas nějaký mihne. Sluší se podotknout, že dorůstají velmi solidní velikosti i hmotnosti. Svišť, ačkoli patří do čeledi veverkovitých, může dosáhnout hmotnosti i více než 8 kg.
Je také zajímavé, že se ukládá k velice dlouhému zimnímu spánku, který může trvat až 7 měsíců. Během něj svišť nepřijímá žádnou potravu a žije z tukových zásob, které musí během krátkého alpského léta nabrat. Není tedy divu, že některé kusy jsou skutečně výstavní.
Alpská jezírka jsou sympatickým zpestřením krajiny, i pokud se v nich zrovna neodráží modrá obloha.
V mělké vodě u břehu se hemží spousta pulců. Připomene mi to jezírko v rakouském Ramsau, které jsem navštívil o čtyři roky dříve. Kromě podobné velikosti mají společné i to, že voda je úplně průzračná a nejsou tu žádní komáři.
Meditace za zvuku zvonců
Švýcarské krávy jsou v údolí Saastal černé a označené bílými registračními čísly.
Na protějším svahu se objeví několik černých krav s vydatně cinkajícími zvonci. Slyšel jsem, že někteří rozmazlení turisté si stěžovali, že je tyhle zvonce ráno budí, je to však místní kolorit, na který vám nezbývá než si zvyknout. Svým způsobem je to geniální myšlenka, jak najít zatoulané kusy na nekonečných horských lukách. Když vidím ty luxusní pastviny, které tu mají krávy k dispozici, nedivím se, že si Švýcaři svého mléka a sýrů tolik cení.
Tahle část Švýcarska člověku prostě učaruje. Zvlášť pokud milujete Alpy.
Zatímco se někteří ostatní členové naší výpravy dozvěděli o existenci svišťů a teď se je snaží v hustém podrostu nahánět a vyfotit, poodejdu trochu dál a kochám se krajinou. Přesně tuhle přírodu totiž miluji. Proto jsem si strašně užil Slovinsko i Rakousko a doufám, že se jednou vypravím i dál, někam na Aljašku, do Kanady nebo na Nový Zéland, kde je charakter krajiny leckdy podobný. Alpská flóra i fauna mi přirostly k srdci jako žádný jiný kus světa.
Některé louky jsou ještě v červenci podmáčené od tajícího sněhu.
Sednu si na jeden větší balvan, zavřu oči a za zvuku kravských zvonců a jásotu turistů, na které z doupěte, u kterého už půl hodiny okouněli, vylezl jeden obzvlášť velký svišť, v klidu medituji. Plíce se mi plní čistým horským vzduchem a cítím, jak veškerý stres nechávám daleko za sebou. Snad až někde v rozpálené Praze.
Pokud Švýcaři někde chtějí pečlivě zastřižený trávník, nasadí tam kozy.
Pak už je čas jet dál, čekají nás další turistické cíle. Za ty dvě nebo tři hodiny, které jsme tu v poklidném dopoledni strávili, mě však stačilo údolí Saastal plně okouzlit. Pozdravím spokojené kozy, které mnohem víc než turisté zajímá spásání horské louky, kde udržují maximální délku trávy jeden centimetr, a vydám se naposled k lanovce.
Alpské vesnice pod údolím na vás dýchnou jedinečnou atmosférou.
Dole nasedáme do autobusu, nabití zážitky a příjemně osvěženi procházkou po svazích toho zeleného zázraku, kterým údolí Saastal bezesporu je. Teď nás však čeká zážitek z trochu jiného soudku, i když opět v krásné přírodě. Jinak to ve Švýcarsku snad ani nejde.
Napoleonova stezka do Itálie
Simplonský průsmyk spojuje švýcarské údolí Rhôny se severní Itálií.
Nacházíme se v Simplonském průsmyku, jehož význam vzrostl za napoleonských válek. Když totiž Napoleon válčil v Itálii, měl problém s dopravou dělostřelectva z Francie. Silnice, kterou v této oblasti vybudoval na císařův příkaz v letech 1801–5 inženýr Nicolas Céard, umožnila efektivní dopravu těžké vojenské techniky přes Švýcarsko do Itálie.
Dnešní silnici spojující švýcarský Brig s italským městem Domodossola doplňuje také železnice, která však vede 20 km dlouhým Simplonským tunelem pod horským masívem o něco severněji. Vystoupáme až nahoru k soše, která připomíná Napoleonovu zásluhu na vybudování této důležité spojnice mezi oběma zeměmi.
Socha orla, která je symbolem Napoleona, dodnes střeží Simplonský průsmyk.
Simplonským průsmykem pokračujeme dál do Itálie. Naším dalším cílem je totiž město, které leží v tom nejrozeklanějším výběžku Švýcarska na jih, a cesta k němu je mnohem rychlejší i jednodušší právě přes italský Piemont a Lombardii. Ať už tam bude jakkoli, musím říct, že příjemnější krajinu, než jakou jsme zažili dnes v údolí Saastal a v Simplonském průsmyku, budu hledat jen stěží.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
osobní zkušenost autora s návštěvou údolí Saastal a Simplonského průsmyku
