Článek
Ze slavného průsmyku, kudy před více než 200 lety Napoleon dopravoval těžkou techniku do Itálie, míříme právě k jižnímu sousedovi Švýcarska. Ne však nadlouho. Po necelých dvou hodinách jízdy překračujeme hranici zpět do země helvétského kříže a ocitáme se ve městě Lugano. To je dobře známé fanouškům sportu, protože je nejen domovem prvoligového fotbalového (FC Lugano) a hokejového (HC Lugano) klubu, které soutěží i na mezinárodní úrovni, ale také dějištěm atletického mítinku StraLugano.
Hladina Luganského jezera se zdá být nekonečná, ani zdaleka však nepatří mezi největší alpská jezera.
Lugano je počtem obyvatel zhruba srovnatelné se severočeským Mostem (necelých 70 tisíc), je však největším sídlem kantonu Ticino a vůbec celé italsky hovořící části Švýcarska. Vedle teplého klimatu, jehož červencové teploty jsou v průměru o stupeň vyšší než v Praze, je zajímavé například i tím, že se tu v roce 1956 konala vůbec první pěvecká soutěž Eurovize. Je to také město krásných parků, květin a fontán v typicky italském stylu.
Lugano je město, kde se snoubí moderní i tradiční italská architektura.
Leží na břehu stejnojmenného jezera, které dosahuje hloubky až 288 metrů, u hladiny však má v létě příjemnou teplotu mezi 23 a 24 stupni, což je na koupání ideální. Jak kráčíme po nábřeží a lehký vánek čeří jezero lehkými vlnkami, nemůžeme se ubránit dojmu, že nejsme v hornatém Švýcarsku, ale v sousední slunné Itálii.
Procházka po klidném nábřeží nabízí různá panorámata.
Není to tak úplně mylný dojem. Hned na protějším břehu jezera totiž leží malá italská enkláva Campione d'Italia, zcela izolovaná švýcarským územím. Vzdušnou čarou je to sice do zbytku Itálie jen půl kilometru, hornatý terén však neumožňuje přímou cestu, takže spojení do nejbližší italské obce Lanzo d'Intelvi je dlouhé dobrých 14 kilometrů. Nejbližší italské město, Como, je pak vzdálené asi půlhodinu cesty.
Na procházce podél Luganského jezera se chvílemi nelze ubránit dojmu, že jsme v Itálii.
Na druhou stranu nelze pominout fakt, že švýcarské velehory jsou na dohled. Opačným směrem od jezera leží dvoutisícové, ba i třítisícové vrcholy, hlavně za dalším jezerem Maggiore, na jehož severním švýcarském břehu leží trochu podobné město Locarno. Od nejbližší čtyřtisícovky Weissmies (4017 m n. m.) jsme tady vzdáleni vzdušnou čarou jen 74 km. To je asi tolik jako z Brna do Jihlavy.
Předpona stra - odkazuje k atletickému mítinku v italských (a švýcarských) městech. Například v Miláně se zase koná straMilano.
Město je to skutečně fotogenické a bez náležitých znalostí by jej jen podle snímků do Itálie jistě kdekdo směle zařadil. Není tak známou skutečností, že taro dvě velká alpská jezera, Lago Maggiore a Luganské jezero, zasahují svými nejsevernějšími výběžky do italské části Švýcarska. Pro nás má tahle část země vedle nesporně krásných fotografií přidanou hodnotu zejména v tom, že jsme se konečně vyspali v kvalitním hotelu s nevrzajícími postelemi.
Lugano je fotogenické snad ze všech úhlů. Hledáním těch nejlepších panorámat by se tu daly trávit celé dny.
I přes nabídku svého společníka odolávám možnosti půjčit si loďku a vyrazit na jezero. Zastávám totiž názor, že jezera jsou nejkrásnější ze břehu, a přestože z hladiny získá okolní příroda a město zase úplně jinou perspektivu, slunce v pozdním odpoledni už výrazně připaluje a nechci si jen dva dny po procházce na zasněženém Jungfraujochu ošetřovat spálený krk.
Městská fontána je v subtropickém létě vítaným osvěžením.
Dáváme si místo toho svačinu v příjemném stínu u místní fontány, která přitahuje lidi, holuby i racky ze širokého okolí. Speciálně já ochlazení od spalujícího vedra vítám. Přece jen jsme vyrazili na výlet do Švýcarska, tedy ne za nějakým výrazným sluněním, ale za poznáním nové blízké země, se kterou jsme zatím neměli tu čest. Vždycky je to tak, že o zemi máte nějakou představu, a ta představa se bez výjimky ukáže jako mylná. Dokud tam nejste osobně, nemáte moc dobrou představu, jaká ta země je.
Barva fontány s trochou fantazie připomíná slavnou Fontanu di Trevi, naštěstí je tu však mnohem méně lidí.
Trochu se před další cestou posilníme a vzpomínáme na země, které jsme v posledních letech navštívili. Po svobodné Albánii 2021 v době, kdy jinak takřka celou Evropu sužovala proticovidová opatření, obohacené výletem do sousední Makedonie, následovalo v roce 2022 překrásné Norsko a čarovný Island, a nyní jsme v další oblasti, která naší pozornosti dosud unikala. Já si Švýcarsko představoval jako supermoderní zemi, kde vše funguje dokonale – něco jako Japonsko bez obsluhujících robotů.
Na dočasný návrat do Itálie nám svítila dvojitá duha. Na snímku už jen asi jedna a půl duhy.
Pokud jde o Norsko, Island a Švýcarsko, jedno mají určitě společné. Vedle krásné a čisté přírody jsou to vysoké ceny. Proto jsme rádi, že výlet konáme ještě v době, kdy jsou podobné akce cenově dostupné, protože celosvětový masový turismus dospěl do fáze, kdy další růst není únosný. Ceny dopravy i ubytování půjdou i vzhledem k inflaci vzhůru raketovým tempem. Je to nutný proces očištění. Nějaká korekce těch davů, které cestují po celém světě, musí přijít, a podle mého názoru to bude právě formou vysokých cen. Ty dražší destinace budou zase jen pro pár procent nejbohatších lidí.
Podle toho, že dostanete k pizze automaticky příbor, bezpečně poznáte, že jste v Itálii.
Nasedáme do autobusu, který nás odveze zpátky do Itálie, odkud další den vyrážíme na panoramatickou jízdu vlakem do naší poslední švýcarské destinace, okouzlujícího městečka Svatý Mořic. Ještě debatujeme o vývoji turismu v posledních letech. Vzpomínáme na rok 2002, kdy jsme byli v Egyptě. Samotný let i se stravou s ČSA byl zážitek na úrovni, o pobytu ani nemluvě. Přemítáme, kdy nastal ten zlom, kdy se z cestování stala masová záležitost. Přišlo to dost nenápadně.
Před desátou večer si dáváme pizzu – jsme v Itálii, takže rozhodně nejsme jediní – a míříme se pořádně vyspat před poslední kapitolou našeho švýcarského dobrodružství.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenost autora s návštěvou Švýcarska (červenec 2023)
