Byl jsem na Oktoberfestu, takže vy už nemusíte

Oktoberfest… Co si pod tím představíte? Tupláky piva, krojované turisty, pečené maso a dechovku. To všechno tam sice najdete, ale jak to na takovém gigantickém festivalu vlastně probíhá v praxi?

Pracuji v německé firmě a po dvanácti letech se mi poprvé naskytla příležitost jet koncem září 2025 služebně do Mnichova. Byla to ideální konstelace – navíc se nám povedlo sehnat ubytování přímo ve městě bez šílené festivalové přirážky. Já, zvyklý na české pivní slavnosti, jsem si to představoval jednoduše: vystřídáme pár stanů, ochutnáme různá piva, dáme si pořádné maso, zhlédneme krojované slečny a koupím si tuplák na památku. Ve výsledku se mi to sice všechno splnilo, ale cesta k tomu byla dost trnitá.

První věc, která vás může zarazit, je samotný termín. Konec září? Vždyť je to Oktoberfest! Jenže v říjnu už festival končí. Obvykle trvá poslední dva týdny v září a zasahuje jen do prvního říjnového víkendu. V tomto období vyletí ceny ubytování v Mnichově a okolí na násobky normálu, takže sehnat rozumný nocleh byl malý zázrak. Celé město bylo plné lidí v tradičních krojích – mimochodem, spousta místních tak v tomto období chodí zcela běžně i do práce.

Spotřeba piva na Oktoberfestu 2025 přesáhla 6,5 milionu litrů. O to víc mě nemile překvapilo, jak náročné je se k němu vůbec dostat. Areál je obrovský, rozkládá se na ploše několika fotbalových hřišť a dominují mu „stany“ jednotlivých pivovarů. Říká se jim stany, ale já měl spíš pocit, že vcházím do leteckého hangáru.

Nikde v areálu nenajdete klasické stánky s čepovaným pivem do ruky, nikdo nepije na stojáka na ulici a ochranka přísně dohlíží na to, abyste se sklem neopouštěli vymezené prostory. Pivo vám přinesou výhradně ve chvíli, kdy sedíte u stolu. A v tom je ten zásadní háček. Místa u stolů bývají rezervovaná dlouhé týdny, ne-li měsíce dopředu. Předem jsem se sice dočetl, že ve všední den se pro 2–3 lidi místo často najde, jenže my tam byli ve všední den, byli jsme dva a uvnitř jsme nepochodili.

Naštěstí pro nás měly některé stany i venkovní zahrádky. A ještě větší štěstí bylo podzimní podmračené, chladné a vlhké počasí (naštěstí nepršelo), takže se venku našlo volno. U jednoho ze stanů dokonce běžela venkovní topidla, takže jsme ani nemrzli. Jenže k tomuto stolu jsme se propracovali až po zhruba dvou/třech hodinách bezcílného obcházení.

Jelikož bývají stany plně obsazené, vstup dovnitř připomíná návštěvu sauny. Převládá tam atmosféra jako v amazonském pralese – teplo a vlhko takové, že by se dalo krájet. V praxi to znamená, že vlezete dovnitř a na stojáka si v davu svlékáte větrovku i mikinu. Marně obcházíte stoly, hladově koukáte na jídlo a pití ostatních, ale volné místo nikde.

Vylezete ven, kde fouká studený vítr, zatímco vy jste zevnitř zlití potem. Oblékáte vrstvy zpátky a zkoušíte další stan. Tohle zopakujete dvakrát až třikrát, než to vzdáte, sednete si do zimy ven a konečně ochutnáte prvního tupláka.

Zde bych se pozastavil a udělal malou pivovarnickou odbočku. Moje původní touha ochutnat vzorky z různých pivovarů byla naprosto naivní. Vždycky mi přišlo zvláštní, že mají na tak obřích slavnostech jen hrstku pivovarů a všichni pijí výhradně z litrových tupláků. Říkal jsem si, že takhle člověk nic neochutná. Jenže o to tu vůbec nejde.

Festivalová piva jsou si navzájem extrémně podobná. Původně se na Oktoberfest vařil styl Märzen, dnes je to Festbier. Každý pivovar se snaží uvařit pivo podle dané specifikace s drobnými odchylkami v procesu. Rozdíly tam jsou, ale rozhodně nečekejte rozmanitost českých pivních festivalů, kde střídáte desítku, dvanáctku, stout nebo IPA s různými druhy chmelů. Festbier je v podstatě silný světlý ležák. Známý německý styl Helles bývá znatelně méně hořký než naše piva (má hodnotu hořkosti IBU kolem 20, zatímco v ČR preferujeme 30+). Festbier je hořčejší než běžný Helles, pořád o něco méně než Plzeň, ale má kolem 6 % alkoholu. Docela mi chutnal a pil se výborně. Po třech tuplácích mě druhý den nečekala žádná bolest hlavy ani nevolnost.

Ale zpět k vyprávění. Po dopití prvního piva venku jsme si dali další kolečko napříč stany. Stále jsme doufali v místo k sezení a taky jsme se potřebovali v tropickém klimatu uvnitř trochu zahřát. Ačkoliv by vás obsluha měla spravně obsloužit jen u stolu, narazili jsme na číšníka „dealera“, který prodával tupláky na stojáka přímo v uličce. Bez váhání jsme toho využili.

Po dopití a odchodu ze stanu jsme si všimli venkovního sezení s topením, kde se uvolnila místa. Rozhodli jsme se definitivně zakempovat a objednat si pečené koleno. Návštěva Oktoberfestu rozhodně není levná záležitost – jeden tuplák vyšel na 16 eur a koleno na zhruba 25 eur. Bylo ale vynikající, s perfektně vypečenou kůží. Škoda jen, že v Německu není zvykem k masu servírovat kyselé okurky nebo kozí rohy. Zde jsme pozřeli třetího tupláka, což je množství hodné Oktoberfestu, ale zároveň stále v mezích, které mi druhý den umožnily plnit pracovní povinnosti.

Oktoberfest zkrátka není festivalem o objevování pivních chutí. Jde o to sednout si do jednoho ze stanů, jíst, pít a zpívat. Lidé si stany vybírají spíše podle hudebního programu nebo atmosféry. Jsou stany víc pro turisty, jiné pro starší generaci nebo naopak pro mladé. Který je který, vám ale nepovím – my byli rádi, že jsme se po dvou hodinách vůbec dostali k pivu.

Pokud chcete Festbier ochutnat, lahvové verze německých pivovarů se dají snadno koupit i v českých e-shopech za zlomkové ceny. Řada českých minipivovarů navíc na podzim vaří vlastní verze tohoto stylu a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že bývají srovnatelné a velmi dobré.

Jsem rád, že jsem to zažil? Ano. Doporučil bych návštěvu? Ani ne. Pokud tam nejedete s partou a nemáte dopředu rezervovaný stůl, je velká šance, že vás návštěva bude více frustrovat než bavit. V Česku máme pivní slavnosti organizované lépe – panuje na nich komornější atmosféra, je tu větší výběr piv a upřímně i lepší hudba.

Jsem ale rád za vlastní zkušenost… a těm holkám v dirndlech to fakt sluší.