Článek
Jak už to bývá, přání, aby něco vydrželo napořád, zůstávají oslyšena. Jdete-li už po čtyřtisícáté s konvičkou pro vodu, může se ouško utrhnouti. Jednoho krásného rána se to přihodilo. Po konvičce se rozeběhly prasklinky, které nezmizely, ani když jsem před nimi zavřel oči, doufaje jako malý kluk, že bubák, kterého nevidím, neexistuje. [>][>] Nedlouho poté, co jsem se naučil opatrně žonglovat s naprasklou konvičkou, došlo k další pohromě.
Upadla mi na zem poklička a byla na cimprcampr. To bylo zlé. Konvička bez pokličky je jako Napoleon bez klobouku, dort bez polevy, pláž bez písku. Co teď? Zachraňovat ji, když jsme měli tak hezký vztah? Nebo si snad pořídit novou? Po delším váhání jsem se vyzbrojil superlepidlem a pokličku slepil. Dopadlo to skvěle. Panečku, kdyby tak šlo spravit všechno v životě.
Ovšem co s invalidní konvičkou? Jednak ještě nebyla na odpis a stále držela. Jednak z prasklinek se mohly kdykoli vyklubat fatální trhliny. Jejich prosté slepení nebylo možné, to by musela konvička nejprve puknout. Nakonec jsem dostal nápad. Praskliny nebudu schovávat, naopak, zvýrazním je! Pomocí lepicí pásky jsem vytvořil jakési mantinely, ve kterých se bílá hmota lepidla rozlila a zpevnila povrch nádobky.
Mistr (nikoli já) slepující konvičku v představách AI
Výsledné dílo má podobu bílých „blesků“, klikatících se na elegantní hnědé glazuře. Nebyl to však unikátní nápad. Ve skutečnosti jsem objevil Ameriku, přesněji Japonsko. Ukázalo se, že oprava vzdáleně připomíná japonské umění kincugi [>], kde se praskliny opravují zlatem, aby ukázaly krásu v nedokonalosti. O mém amatérském výkonu navíc nelze říci, zda je prostě jen hnusný, nebo zda pozvedl původní poetiku kyusu na vyšší úroveň. Podobně jako když na obchoďák přišpendlíte obřího motýla s motorem Rolls-Royce o výkonu 2340 koní. [>]
Téměř vše v životě jde nakonec ještě jednou vyčistit a přeleštit, opravit, slepit a samozřejmě jde se toho i definitivně zbavit. Můžeme jizvy skrývat, nebo si naopak jejich existenci přiznat, včetně oné krásy nedokonalosti. Jak postupujeme životem dál, cítíme potřebu více pečovat o věci kolem nás, nebo je opravovat. Začínáme se bránit snadným výměnám starých přátel s důvěrně známými puklinami za dokonale krásné, nové cizince. Ostatně, i jim časem přibydou nové jizvy.
*****
Dnešní opruzi: noční bouřka, které mi očesala karafiáty, utopila afrikány a urvala stříšku od boudičky na zahradní nábytek. Tohle bude ještě hodně slepování.
Dnešní andělé: ten, který mě přivedl k myšlence, jak si zlepšit své momentálně lehce pošramocené zdraví. Pít to chtělo, víc pít.
