Článek
Nebudu teď rozebírat, kdo konkrétně měl být tou ostudou, jestli červený nebo modrý. Nechci řešit konkrétní kauzy – cílem je, aby tenhle text fungoval i tehdy, až v čele státu nebo před soudem budou úplně jiní. Zaujaly mě tři věci: jestli je někdo z kamenujícího davu schopen vysvětlit proč, dále kdo je vlastně ten národ, a nakonec jestli se z odsudku může stát třeba i rozsudek a jak.
K první věci jsem se odhodlal na Facebooku a jednoduše, prostě a slušně jsem se zeptal, proč si to myslí. Stala se zajímavá věc: dostal jsem spoustu milých odpovědí! Bohužel všechno to byly jen detaily o mé osobě, IQ, vzdělání, rodině, domnělém sourozeneckému vztahu mých rodičů nebo velikosti trenýrek. Ale proč jsou ti dva politici „ostudami celé země“, to mi ani jeden nebyl schopen vyložit.
Kamenování politiků v představách AI
K čemu vlastně jakési přemýšlení? „Nepřítel je tam, národ zde, kameny připravené uprostřed. Tak šup-šup, lidičky, začněte metat!“ Jako by to bylo až něco posvátného: my jsme národ, a ti, co nás nemají rádi (rozuměj, co si myslí něco jiného), tak to je „nenárod“, nepřítel. Jednoduché jako facka. Snad až jen na maličkost, že nikdo si nemůže ukrást národ jen pro sebe, protože je nás mnoho s mnoha názory. Kdykoli se o to někdo pokoušel, dopadlo to špatně. Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce… recept je jasný.
A konečně je tu ta poslední věc. Jakmile máte odsudek nad nepřítelem a jste sešikováni pod jednou vlajku, ideálně i se samozvaným vůdcem, není až tak nepředstavitelně daleko k mnohem horším koncům. I dějiny této země jich znají dost. Začínat to může i tak, že někdo – zdánlivě laskavý, někdo kdo vám rozumí – vám „pomůže“ pochopit, kdo je národ a kdo nepřítel a co s ním. Obrana je snadná. Říká se jí kritické myšlení. Ale ten mozek se té diskuse, bohužel, nezúčastnil.
****
Dnešní opruzi: Pán, který si zřejmě myslel, že moje parkovací místo je vlastně jeho. Bylo sice označené číslem, ale zároveň volné – takže proč ne, že? Takový malý socialismus s příchutí dravého kapitalismu.
Dnešní andělé: Nápad přihodit do cizrnové polévky kousek taveňáku, který se ani na chleba nedal namazat. Polévka díky tomu získala správnou krémovou hustotu a i vizuálně vypadala výborně. Škoda jen, že nevím, jak chutnala – přetrvávající virózka rozhodla jinak.
