Článek
Místo, kde se všechny tři tábory střetnou, jsou křižovatky s přechody a přejezdy. Přechody pro chodce jsou známé „zebry“. Přejezdy pro cyklisty jsou pro změnu čárkované něčím jako „wombatími bobky“. To jsou mimochodem jediná hovínka ve zvířecí říši, která mají tvar krychliček. Není zač. Když jsou však ty čárky delší, je to naopak místo pro přecházení chodců.
Kromě toho, že jsou přechody a přejezdy samostatné, mohou být navíc sdružené, nebo přichýlené. K tomu musíme připočítat další předpisové laskominy. Cyklisté nesmí jet po přechodu. Chodci nesmí jít po přejezdu. Chodci na přechodu přednost mají, cyklisté nemají, pokud to není přejezd vybavený semaforem s obrázkem kola… Tady někde začíná z předpisů a záplavy značek, snažících se nás ochránit, praskat hlava. Nakonec se člověk prostě vrhne do křižovatky – buď, anebo.
Šanci k prověření rafinovaných pravidel selským rozumem jsem dostal minulý pátek. K přechodu přichýlený přejezd, se samostatnými světly. Já připravený na startu cyklo přejezdu, vedle mě vlaje ve větru seniorka, takový ten věchýtek o holi. Povídám jí snaživě: „Paní, já vám raději tady na druhé straně namáčknu přechod pro chodce, tenhle pro kola by vám v půlce hodil červenou. (Ve skutečnosti jsem až tak přelaskavý nebyl, ale kdo by chtěl hrát v příběhu grobiána.)
Scéna v představách AI
Věchýtek se pousmála a řekla: „Mladý muži, ale to já dobře vím, co je to přejezd pro cyklisty se semaforem. Ale já chodím tak pomalu, že mi zhasíná v půlce i ten přechod pro chodce.“ Nekecala. Dlouhatánská kolona aut trpělivě čekala, než babi přešla. Další možnost byla zatroubit si, divoce zagestikulovat, poklepat na čelo. Nic z toho se nestalo. Navzdory všem komplikovaným předpisům, pravidlům a malůvkám každý věděl, co má v takové situaci dělat. Nepřejet babču. Chovat se slušně. Tohle tě má naučit máma, ne Ministerstvo dopravy.
*****
Dnešní opruzi: pan Jozef V., který chtěl „očkovat Putinovy odpůrce 9 mm“ tak dlouho, až o tom může přemýšlet tři roky během podmínky a šetřit si na splátky čtyřicetitisícové pokuty.
Dnešní andělé: takový ten klid po ránu, kdy je všechno zhruba ve stavu, jak má být a svět s elegantní lehkostí balancuje na hraně rovnováhy. Samozřejmě s tím, že se stále jedná o balanc.
