Článek
Ona je totiž takový hmyzí ráj. Klidná a prohřátá díky orientaci na jihozápad je ideálním odpočívadlem, přitahující vše hmyzí často až do bytu. Někdy je to napínavé – třeba když při mytí oken zjistíte, že máte za krkem vosí hnízdo. Nebo když vás o půlnoci pronásleduje komár. Hraje si na schovávanou a pije vám krev i bez sosáku. A jindy je to milé. Třeba když vám motýl přistane přímo na stolek. Nebo když zachraňujete zbloudilé berušky z kuchyně.
Letos to byla vcelku nuda. Žádné vosí hnízdo, co mi málem spadlo za krk během mytí oken, žádný nenadálý vzdušný útok. Celé jaro klid. Až v červnu jsem zaregistroval čilý provoz čmeláků. Nakonec jsem vystopoval, jak si zřídili domeček přímo pod střechou. Rafinovaný s bezpečným vstupem škvírou mezi oplechováním a stěnou. A začal provoz jako na Ruzyni po vyhlášení last minutes.
A to byl trochu problém. Nevěděl jsem, jestli těm nelegálním podnájemníčkům to jejich hnízdo strpím, nebo ne. Na výběr jsem měl od ignorování jejich bručení až po zaslepení vchodu nebo chemický útok. Popravdě – čím brutálnější zásah, tím méně se mi do něj chtělo. Nějak se mi těch včelích medvídků zželelo. Prostě chtěli jen žít někde v klidu a bezpečí. Pod střechou to vypadalo hezky. Ideální místo pro nové hnízdo. A život byl fajn. Dilema vyřešeno.
Pak přišla první velká vedra, kdy teploměry začaly pokukovat po čtyřicítce. Mimochodem když jsem byl malý, říkávalo se, že „útočí třicetistupňová vedra“. Po pár dnech od onoho „žít a nechat žít“ jsem si všiml, že letový provoz čmeldů je minimální. A pak jsem uviděl prvního. Ležel na terase, nehýbal se. A pak druhého. Ten se vykutálel ze škvíry do okapu. Zkrátka celé hnízdo uhynulo. Teploty od pětačtyřiceti stupňů jsou pro ně smrtelné. Netušili, že bude takové vedro, jaké ještě žádný čmelák nezažil.
Vybrali si to nejlepší, co mohli. Jen netušili, že jejich nebe jednou vzplane. Rozhlédl jsem se po terase – té, kvůli které jsem tenkrát koupil byt. Klidné místo. Bezpečné. Moje budoucí hnízdo. Sedím na té terase a snažím se poslouchat, co už nejde slyšet. A kdo poslouchá mě? Trochu mě z toho mrazí. I v těch vedrech.
*****
Dnešní opruzi: Divný patron, který mi tak usilovně kázal, ať prý nekážu druhým, až z té online kazatelny málem spadl. Příhodné zrovna dnes, na Husovo výročí.
Dnešní andělé: Pocit. Pocit, že všechno má nějaký smysl, že se daří, že je a bude dobře.
