Článek
Ve skutečnosti to samozřejmě děláme rádi. Tedy že otevíráme sklenice. Je to jeden ze symbolů našeho mužství. Dobře otevřená meruňková marmeláda nebo zavařené okurky od matek našich žen nám dodávají potřebné sebevědomí a (pravda, poněkud ošemetný) pocit nepostradatelnosti. To je samozřejmě k nezaplacení.
Co však může být svízel, je vzájemná komunikace, která takový akt doprovází. Záleží totiž na tom, co a jak se řekne. Jedna věc je kupříkladu sklenice s oněmi okurkami. Z ničeho nic se, mrška jedna, materializuje na kuchyňském stole, zatímco nad vámi podupává načuřená šéfkuchařka se stopkami v ruce. Na opačném pólu umění oslovit je pak kouzelná víla. Přímo ji slyšíte: „Lásko, bez tebe to nedokážu“. Když k tomu ještě připojí milý úsměv, tak to blbé víčko urvete dvěma prsty, Chuck Norris hadr.
Podobně je potřeba komunikovat i na druhé straně. Tedy zatímco jeden extrém tvoří poulení bulev, mumlání, mrčení, vzdychání a funění, jako kdybychom se chystali dostat nad hlavu metrákovou činku v trhu, na druhé straně je ono „Pro tebe všechno, ty můj poklade.“ Skuteční šampioni mezi námi, zocelení dlouholetým tréninkem, se pak po sklenici vrhají reflexivně a bez vyzvání. Tím úspěšně vytváří příležitosti, kdy jim je nabídnuta místo cenné zpětné vazby spíše drobná odměna, nebo pamlsek.
Otvírák v akci
Zdá se mi, že i při tak prosté činnosti jako je otevření sklenice, musíme nakonec zvážit bambilion okolností. Kupříkladu, proč někdy dáma v nesnázích nežádá. Nabízí se celá řada důvodů: přežívající genderové stereotypy, strach z odmítnutí, neochota ukazovat slabost, preference nonverbální komunikace. Mezi námi – když už je to tisíceré víčko ve vašem společném životě, je logicky jiné, než bylo to první. Na druhé straně ale mlčení může podle mého působit trochu negativně na nás Otvíráky. Nabourává nám totiž aureolu nepostradatelnosti. V reakci na to pak můžeme někdy předvést dokonce i naštvaného makaka s celou škálou poulení bulev a „zvedání činek“. Což samozřejmě také není žádný ideál.
I když se nám role občasného superhrdiny líbí, je důležité nezapomínat na lidský rozměr komunikace. Vědět, že ne vždy jde snadno o něco požádat. A také je dobré vědět, že když se na Otvíráka alespoň malinko „zapráská řasami“, máme tu jasný happyend. Což je jedna z věcí, kvůli které si kdysi ona brala jeho a on ji.
*****
Dnešní opruzi: ten mladý muž, který spotřeboval mezi Bohumínem a Brnem k sezení tři vlaková sedadla.
Dnešní andělé: doslova anděl strážný, který na Hlaváku popostrčil nebohého seniora směrem od tramvaje k chodníku.
