Článek
Doba se totiž významně proměnila. Dříve, když měl někdo touhu seznámit několik desítek tisíc čtenářů se svým názorem na cokoli, potřeboval k tomu pár věcí. Za prvé umět se smysluplně vyjadřovat. Za druhé vyjadřovat se bez chyb, a to jak faktických, tak i formálních. Za třetí umět vlastními slovy popsat rozdíl mezi těmito pojmy. Nakonec musel projít sítem v podobě redaktora, který posoudil příčetnost a kvalitu jeho textu. Dnes je práh pro oslovení mas mnohem nižší. V extrémním případě postačí účet na Facebooku anebo X, a nebýt zjevný rasista nebo drogový dealer. Zbytek dovolen. [>]
Pokud se ptáte, kde se všechny ty „nové pravdy“ berou, nabízím několik možných vysvětlení. Jedním z nich je, že hlouposti a lži jsou úmyslný, čistý byznys. Zkrátka jde o peníze. Pokud totiž někdo chce mít „vývar“ z reklamy, která tapetuje jeho skvosty, musí do toho jít naplno. Neovládá každý literární řemeslo jako například dámy Pawlowská a Tučková nebo pánové Hartl a Viewegh. Čím slabší autor, o to kontroverzněji se může snažit mít nabito. Země plochá jako pivní tácek, radioaktivní 5G, vakcíny z nemluvňat, důchodci, kteří nemají co žrát, důchodci, kteří jsou přežraní, rozumíme si?
Dalším důvodem podle mého může být touha po uznání, respektu nebo rovnosti. Záleží, jakou cestu si dotyčný zvolí a kam až je ochoten zajít. Navíc jsme v online, v tom krásném světě bez bariér. Tam pak může přidavač na stavbě nakrásně proškolit univerzitního profesora, a ještě mu u toho potykat. Já pán, ty pán. Má přeci ústavně garantované právo na svobodný názor. Ve skutečnosti pán nic takového samozřejmě nemá. Má právo na svobodu projevu, tedy nebýt státem umlčován. [>] A také právo nést za svůj projev veškeré možné následky.
Trolí farma v představách AI
Nedostatek uznání ovšem může pramenit i z toho, že občas prostě není co uznat. Zkrátka že někdo širokým přehledem a břitkým rozumem nevyniká. To však ještě není zločin. Je lépe to ignorovat a nevysmívat se tomu, pokud na to má jeden ještě nějaké nervy (já bohužel už častokrát ne). Když někdo řekne hloupost poprvé, možná ocení spíše klidnou poznámku nebo radu. Určitě více než kopec vysmívajících se ksichtíků, jinak též poslední baštu dezolátní „argumentace“. [>] Ovšem pokud se dotyčný chce o ta rozhicovaná kamna spálit ještě jednou, no potom budiž škvarek, aleluja!
Pak tu máme klub „konspiračních teoretiků“. Věřte nebo ne, ale někteří tak skutečně sami sebe nazývají. Zní to hned jaksi seriózněji, skoro jako třeba „teoretický fyzik“, viďte? K čemu doktorát, stačí mít správné zdroje. Všechno je pak podle konspirátorů jinak, jak ví zasvěcení, kteří už „mají načteno“. [>] Země je zároveň placatá a zároveň dutá s ještě jedním kontinentem uvnitř, na Měsíci zároveň Američané nepřistáli a zároveň tam mají nacisté své základny a každý z nás má ve vatikánských sklepech od narození přidělenou káď zlata, kterou však prezident Pavel dozajista prošustroval za munici pro Ukrajinu. Stát se členem elitního tajného společenství zasvěcených už nevyžaduje léta odříkání. Digitálním rosekruciánem snadno a rychle.
Konečně je zde bubák nejbubákovatější: cílené dezinformační kampaně. [>][>] Výtvory mistrně kombinující pravdy a polopravdy, prošpikované vážně se tvářící hloupostí a evidentní lží. Tenhle prefabrikovaný materiál, jakousi informační zmraženou pizzu, pak někteří místní rozmrazují, přizdobují českými vlaječkami a lvíčky, a ochotně rozváží dál. [>] Proč? Ale to už víme: protože prachy, uznání, respekt, tajemno, pocit výlučnosti, vlastní hloupost a také odpor vůči „elitám“, což jsou nezřídka jejich bývalí spolužáci, kteří mívali na vysvědčení jedničky a dnes mají ordinace nebo fabriky.
Z hlediska vyššího principu mravního posměch na hlupáku není zločinem. [>] Protože jako pařez zůstává pařezem, tak bohužel i hlupák často zůstává hlupákem. [>][>] Není přitom ani výjimečný, ani génius, nezávislý nebo svobodný. Nemá žádná výhradní práva, nároky či pardony. Ovšem dokud tohle „právo na hloupost“ nebude opět k smíchu, budeme se nejen na internetu brodit hnojem, který nám může přestat zavánět. Riziko nové společnosti, kde nesmysl přestává být směšný a lež se stává akceptovatelnou, je reálné.
Zkrátka i když jsou slovy klasika věci, se kterými mohou někteří nesouhlasit a vést o tom spory, je to tak zhruba všechno. [>] Protože tak jako meloun není palačinka, tak zeměkoule není placka [>] a pokud například Mezinárodní trestní soud v Haagu vydá na jistého Vladimíroviče zatykač pro válečný zločin, je toto individuum podezřelé ze spáchání válečného zločinu. [>] Tvrdí-li někdo opak, je vůl. Na hrubý pytel proto patří hrubá záplata. Nebo snad máme na tu díru opatrně přišpendlit hedvábný kapesníček a dělat, jakože nic?
*****
Dnešní opruzi: premiér sousední země, kterou mám moc rád, a jeho usilovná snaha dělat z obyčejných lidí voly a z obyčejných volů pány.
Dnešní andělé: ten malý hlásek ve mně, ten tenoučký hláseček, který mě ponoukal: „O co, že tento čokoládový bonbon sežereš, až vytáhneš nádobí z myčky a procvičíš si slovíčka?“
