Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Kdo hledá, najde. Říká se to často, plní mnohem méně. Text ústřední písně Kachyňova filmu z roku 1979 Lásky mezi kapkami deště napsal Pavel Kopta. Eva Olmerová, které byla píseň svěřena, hledala své životní štěstí těžce. Není divu, že Supraphon sáhl po titulku téhle písničky, když hledal název pro trojalbum, které vydal k Olmerové (výrazně) nedožitým osmdesátinám. Našla, co hledala? Snad byly aspoň chvíle, kdy tomu věřila. Ještě doplním, že hudbu k písni i k celému filmu složil Luboš Fišer, plodný autor filmové i soudobé klasické hudby.
Písnička Štěstí u nohou zde reprezentuje brněnskou hudební scénu sedmdesátých let. Jiří Kameš byl až do tragické smrti při autonehodě v roce 1976 předákem a zpěvákem skupiny The Speakers (později Junior). Tento duet s brněnskou (původně však plzeňskou) zpěvačkou Vladěnou Pavlíčkovou nazpíval v rozhlasovém studiu pouhé tři měsíce před smrtí, v prosinci 1975. Je rovněž autorem oné neotřelé hudby. Text o hledání štěstí napsal Milan Hanák. O hudební doprovod se postarala brněnská legenda, Orchestr Gustava Broma.
Z Brna se při hledání štěstí přesuneme do Přerova, do rodiště zpěváků Karla Plíhala, Pavla Nováka a také Jaroslava Wykrenta. První Wykrentovo písničkářské album, které vyšlo v roce 1977, se jmenuje příhodně: Jak vypadá štěstí. Mezi dvanácti písničkami se na něm objevila i populární Růžová pentle. My si však poslechneme titulní skladbu, která desku uzavírá. Pokud hledáme štěstí, měli bychom si říct, jak vypadá, abychom ho poznali.
„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá,“ říká Adolf Heyduk v básni Dědův odkaz. Tenhle úryvek velmi zpopularizoval pamětnický film Škola základ života. Inspiroval se jím také Jiří Suchý při psaní jedné z písní do hry Smutek bláznivých panen. Podle oficiálního vydání v Encyklopedii Jiřího Suchého se text jmenuje Štěstí je růže bílá. Ale podle Suchého je štěstí zároveň rychlovlak, úsměv kata nebo k ráji vrata. Nahrávka poměrně vzácně zachycuje semaforské působení zpěvačky Marthy Elefteriadu. Ve Smutku bláznivých panen hrála Kornélii. Hudbu k tomuto snovému muzikálu složil Ferdinand Havlík.
O štěstí už jsme toho dnes slyšeli dost, ale ještě nikdo neřekl to, co zpívala Hana Zagorová: „Já cestu k štěstí znám.“ Písnička Cesta ke štěstí vyšla na stejnojmenné LP desce v roce 1976. Bylo to Zagorové druhé řadové album. (Prvním byla Bludička v roce 1971.) Autorsky se na desce podílela řada osobností. Pod touto konkrétní skladbou jsou podepsaní skladatel Vítězslav Hádl a textař Petr Markov (mimo jiné scénárista komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo Troškovy trilogie Slunce, seno…).
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
