Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Kraťoučký popěvek o zahradníkovi, který si spletl křen s rozmarýnou, patří mezi naše nejznámější zlidovělé písně. Plným právem se proto objevil na albu Kühnova dětského sboru Zpívejte s námi: Nejkrásnější lidové písničky (2015). (Vzhledem k výběru skladeb by možná bylo přesnější místo nejkrásnější označení nejznámější – ačkoliv jedno se s druhým nevylučuje.) Protože ten popěvek je vskutku stručný, byl zde „nastaven“ o mezihry houslí (František Souček) a klarinetu (Jan Mach) a o repetici.
Tu písničku máme od dětství tak zažitou, že už nad ní většinou ani moc nepřemýšlíme. Leckomu tak možná uniklo, že je to v podstatě poezie nonsensu. Protože co by to muselo být za zahradníka, aby si popletl dvě natolik odlišné rostliny?
Zemědělství přeci jen nepatří mezi obvyklé náměty populární hudby. Dneska vůbec ne – a dřív většinou jen tehdy, pokud se autoři nebo zpěvák potřebovali politicky zavděčit. Pokud tedy Eva Pilarová natočila v šedesátých letech písničku o sekáčích, vypadá to na první pohled dost podezřele.
Poslech skladby Sekáči jdou naštěstí naše obavy rozptýlí: ve skutečnosti je to milostná písnička. Oni jsou ti sekáči přece jen takoví urostlí chlapíci… Text napsal Jiří Štaidl na převzatou melodii countryového písničkáře Harlana Howarda Baby, Don´t Go. Originální verzi měla v repertoáru americká zpěvačka Linda Gayle.
Největší žeň vážně míněných písniček o zemědělství přinesla padesátá léta. Byly to dost možná právě tyto budovatelské skladby, které inspirovaly Jiřího Suchého k parodiím. JZD boogie z roku 1956 zároveň odkazovalo na zlidovělou Ach, synku, synku. Suchý ovšem přišel se zaktualizovanou pointou: „Kdo mi ale kolo spraví?“ – „Spraví ti ho / A sice / Strojně traktorová stanice.“
Mnohem známější je Zdvořilý Woody, hlavně díky jeho filmové podobě z roku 1963. Byl to jeden z prvních hitů Karla Gotta. Písnička sama je však starší: Jiří Šlitr a Jiří Suchý ji složili už v roce 1957 a Suchý s ní vystupoval v Redutě. Odtud také pochází nahrávka autorského provedení. Není sice příliš kvalitní, ale je vzácná. Všimněte si například, že tenkrát ještě skladbě chyběl refrén, tedy onen scat přecházející v jódlování…
Na albu Petra Lutky Malostranská beseda 1979 – 1980 live je o legraci postaráno. Platí to též pro písničku Nedbalý traktorista, která v tomto vydání Hudebních toulek zastoupí zemědělskou techniku.
Jako by se nám tu ozvěnou opět vracela lidovka Ach, synku, synku. Ne tak okatě jako ve zmíněném JZD boogie Jiřího Suchého, ale přece. Tenhle synek – traktorista taky nebyl dobrý hospodář. Jenže tomuhle se to nevyplatilo dvojnásob…
Když už tu byla řeč o budovatelských zemědělských písničkách, měli bychom si aspoň jednu pustit. Dnes ji můžeme brát jako kuriozitu a smát se jí, ale tenkrát v padesátých letech byla míněna smrtelně vážně. Skladba pozdějšího ředitele Národního divadla Jiřího Pauera Zemědělská oslavovala kolektivizaci. Tak velkolepě, že už ani není potřeba ji nějak parodovat. Stačí poslouchat. Ona sama zní jako parodie.
Ale pozor, je to zákeřná skladba. Vleze člověku do ucha a za chvilku by si ji s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého prozpěvoval taky.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
