Článek
Četl bych novou knihu Dana Browna, kdyby se neodehrávala v Praze? Pravděpodobně ne. Ale samotný fakt, že jeden z nejprodávanějších světových autorů děj svého románu umístil do Prahy, mě zaujal natolik, že jsem se rozhodl knize dát šanci.
Tato recenze se dívá na Brownovu novinku s respektem k žánru, v němž patří ke špičce. Je jasné, že ví, co jeho čtenáři chtějí – a stejně jasné je, že kritikům vadí jeho komerční bestsellery na jedno použití. Ale upřímně, kdo z nás někdy nesáhl po knize, která má přinést „jen“ zábavu a odpočinek? Patří k nim i Tajemství všech tajemství? O tom bude řeč.
Obálka
Dan Brown je autor, který svým čtenářům obvykle nenechá příliš prostoru na nadechnutí. Už od prvních stránek novinky Tajemství všech tajemství servíruje to, na co jsou fanoušci zvyklí – akci, konspirační teorie, mystiku i spekulace o tom, jak svět funguje a jak by fungovat mohl. Brownův vypravěčský motor jede od začátku na plné obrátky a čtenář má jistotu, že dostane přesně to, co čeká. Tentokrát ale přece jen přichází i prvek, který trochu vybočuje z dosavadní šablony: romantika. Milostné city Roberta Langdona působí překvapivě civilně a lidsky, i když – přiznejme si – je to zároveň jediné skutečné překvapení, které kniha nabízí.
Český čtenář se ale dočkal ještě dalšího bonusu. Něčeho, co jsme od Brownových knih nečekali: Brown zasadil děj do Prahy a současně udělal z románu tak trochu literární místopis pro americké publikum. Praha tu není jen kulisa, ale hlavní hrdinka. Děj má přímou návaznost na místní reálie a v jiných kulisách by nefungoval.
Domácím čtenářům budou mnohé pasáže připadat až příliš doslovné, protože autor pečlivě vysvětluje i notoricky známá místa a legendy. Ale nelze mu to mít za zlé – kniha je psaná hlavně pro ty, kdo se do křivolakých uliček Starého Města nikdy nepodívali. Vedle toho si ale Dan Brown zjevně některé legendy vymyslel a přikrášlil. Snažil jsem se například zjistit, jestli existují pověsti o tom, že by se na Petříně skutečně obětovaly a upalovaly panny (pochopitelně v dávné minulosti), ale nic takového jsem nenašel. Můžeme se pohoršovat nad tím, že si slavný americký autor s pražskými legendami dělá, co chce. Já si ale myslím, že pokud Brownova fabulace posloužila lepší atmosféře příběhu a místu, můžeme mu to odpustit. Stejně tak mu odpouštím, že si z nás občas trošku utahuje. Protože – opravdu si nemyslím, že by se Pražané nějak vyžívali v používání kostýmů, jak se nás Brown snaží přesvědčit.
Nicméně je vidět, že Brown odvedl poctivou přípravu. Pomáhali mu v tom lidé z nakladatelství Argo, především redaktor Petr Onufer. Výsledek působí věrohodně: autor se nedopouští zásadních chyb v místopisu nebo v reáliích. A tam, kde ujíždí, je to opět v zájmu příběhu (například četnost vystavování Ďáblovy bible v Klementinu).
Teď se ale dostávám k tomu, co já osobně považuju za nejslabší místo této knihy. A to je bohužel příběh.
V posledních letech se Brown posunul od klasické „symbolické“ linky k technologickému thrilleru. Tajemství všech tajemství je v tomto směru zatím nejvýraznější a obsahuje pasáže, které se věnují moderním technologiím, experimentům se změnou vědomí nebo digitálním hrozbám. Pro čtenáře, kteří tomuto žánru nefandí, mohou být některé kapitoly těžkopádné a spíše odrazující. V té knize jich bohužel je hodně a často mi dělalo problém pochopit, co mi vlastně postavy říkají. Ale jakmile se děj znovu rozjede do akčních sekvencí, Brown připomene, proč je jeho jméno synonymem pro napětí. V gradaci a dynamice vyprávění má stále pevnou ruku.
Další problém, z mého pohledu je, že tu jsou motivy, které mohou působit problematicky. Například postava tajemného Golema, který se prochází Prahou a vraždí lidi, je zřejmým odkazem k legendám, ale její zpracování vyznívá spíše nejasně a zmatečně – a to i poté, co pochopíme pravou povahu a charakteristiku této postavy. Čtenář se v tom snadno ztratí a těžko hledá, co tím autor sleduje. Přesto platí, že Brown drží osvědčené schéma – Langdon, tajemství ukryté v historii a mytologii, hrozba zasahující do současnosti a budoucnosti, honičky v kulisách velkolepých památek. Tento model fungoval v Šifře mistra Leonarda i Andělech a démonech a funguje i dnes.
Často se vede debata, zda jsou Brownovy knihy „pokleslou“ literaturou. Podle mě jde spíše o nepochopení žánru. Brown nikdy netvrdil, že píše velkou literaturu – nabízí čtenářům především oddech, napětí a příběh, který se čte jedním dechem. A právě v tom je jeho síla. Kdo od něj čeká odbornou studii, bude zklamán. Kdo však hledá akční román se špetkou mystiky, dostane přesně to, co chce. Na mě osobně byly nicméně pasáže popisující vědeckou povahu příběhu příliš rozsáhlé a méně čtivé.
Na Tajemství všech tajemství lze pohlížet dvěma způsoby. Buď se budeme pitvat v detailech – jestli se v petřínském lese opravdu obětovaly panny, jak často se vystavuje Ďáblova bible, nebo kolik vrstev mají hroby na Židovském hřbitově. Anebo přijmeme, že nejde o bedekr ani odborný text, ale o thriller, který má hlavně bavit. A jako takový funguje velmi dobře. Brown nenutí čtenáře zkoušet něco nového, drží se své značky a znovu potvrzuje, že ví, jak uspokojit miliony fanoušků po celém světě.
Co musím ocenit, je zdařilý překlad Michaly Markové a Davida Petrů. Dokážu si představit – a můžeme si najít několik příkladů z nedávné minulosti –, kdy překlad dokázal zabít rytmus textu a z akčního thrilleru udělal náhražku rohypnolu. To rozhodně není tento případ. A za větu „řítil se ozlomkrk po úzké spirále schodiště“ bych dal speciální cenu.
Verdikt:Tajemství všech tajemství není žádným převratem v Brownově tvorbě. Je to kniha, která stojí na jeho osvědčených ingrediencích – a právě proto bude čtena a milována. Pražské kulisy dodávají příběhu exotičnost, pro české čtenáře spíše úsměvnou, pro zahraniční atraktivní. Pokud chcete od literatury odpočinek, napětí a trochu mystiky, Brown vás ani tentokrát nezklame. Pokud hledáte hlubší literární experiment, musíte sáhnout jinam.
