Článek
V populistickém táboře platí, že přání je otcem myšlenky - jen na místo slova přání dejte slovo strach. Takže je dost dobře možné, že navzdory tomu, co říkaly maďarské předvolební průzkumy, panovalo v českém populistickém táboře přesvědčení, že tak špatně to pro Orbána nakonec dopadnout nemůže.
Jenže dopadlo a velký dopad to bude mít i na český populistický tábor. Ten je nyní v Česku u moci, jejíž největší podíl drží Andrej Babiš. Od něj lze přitom nyní čekat nejvíce změn, které bude motivovat hlavně jeho strach.
Důvodů k obavám má přitom úřadující předseda české vlády hodně. Maďarské volby bude zcela jistě chápat jako signál. On to ostatně signál pro všechny populisty světa bude. Jenže Andrej Babiš už má s pádem i své nepříjemné zkušenosti.
Když padl po zpackaných covidových restrikcích s Fialou a jeho projektem Spolu, zpřísnila se legislativa týkající se jeho střetu zájmů, krátce na to už neměl na Hradě svého spojence, musel si prožít čtyři roky ponížení v opozici a minimálně jeden soud dospěl k tomu, že v kauze Čapí hnízdo by měl zaznít rozsudek vinen.
K tomu lze připočíst i to, že se vmanévroval do situace, kdy s ním budou vládnout jen strany, které jsou bizarní asi i z jeho pohledu. Proto se dá očekávat, že začne postupně měnit politiku svou, i celé vlády.
Například je možné očekávat, že sice změní financování veřejnoprávních médií, ale nebude mít odvahu sáhnout i na jejich nezávislost. Také začne asi pracovat s tím, že jeho starší a normalizaci pamatující voliči budou z tohoto světa odcházet a více procent hlasů bude muset hledat u mileniálů a mladších generací.
Každopádně se dá očekávat i to, že začne tlumit proruské hlasy znějící z jeho koalice a hlasy kritizující Ukrajinu. Stejně tak přestane mít pochopení pro výstřelky Motoristů vůči Hradu a pro jejich výroky přiživující kulturní války.
Na mezinárodní scéně od něj lze nyní čekat odklon od slovenského premiéra Fica a větší příklon k silnému jádru Evropské unie. Pečlivě přitom bude sledovat náladu v celém Česku a hlavně u jeho voličů, kteří nemají zájem o to, abychom stáli proti Bruselu nekryti spojenci. Na koho bychom pak nadávali, že nás zradil, že?
Velkou otázkou pak je, jak se nyní změní vztah Andreje Babiše a Petra Pavla. Že by mezi narcistními touhami předsedy ANO nebyla touha oplatit prezidentovi tři roky starou porážku, se čekat nedá.
Předseda české vlády však nechodí do přímých střetů vyžadujících odvahu nebo čest, a tak asi ještě obezřetněji bude mapovat situaci. Cit pro ni má opravdu velký a do boje o Hrad by se pustil asi jen pokud by viděl, že Petr Pavel dělá chyby a ztrácí podporu voličů.
Pro Babiše přitom otázka prezidentství není jen otázkou politickou. Je to pro něj velmi silně i otázka osobní kvůli tomu, že za tři a půl roku, pokud už nebude premiérem, mu bude hrozit v kauze Čapí hnízdo trest. Asi jen malý a možná i symbolický, ale stále trest.
Pokud měl poté, co nebyl vydán k pokračování svého trestního stíhání, pocit, že už má klid a stačí mu jen vyhrávat parlamentní volby, tak se mu nyní tato otázka vrací v plné síle. Protože pokud by se Česko také začalo odklánět od populismu, znamenalo by to, že se nebude mít rozsudku jak vyhnout.
Andreje Babiše tak nyní čeká s velkou pravděpodobností velmi nervózní období. A nervozita je silným katalyzátorem chyb u každého…
# Tomáš František Přibyl, novinář
