Článek
Jihočeši jsou vesměs velcí patrioti. A o svém kraji jsou přesvědčeni, že je tím nejkrásnějším místem na světě. Ať už je nejkrásnější místo na světě kdekoli, je pravda, že jižní Čechy k nádherným místům patří.
Nejkrásnější pohledy, které se na ně nabízí, jsou z řady místních rozhleden a v samém centru Jihočeského kraje stojí jedna z nejzajímavějších - Černá věž - perla a symbol Českých Budějovic.
Štíhlá, elegantní, tmavá a vysoká. Taková je českobudějovická Černá věž na první pohled. Dnes je především rozhlednou, ale v minulosti sloužila jako strážní věž a hláska, také jako místo, kde se bydlelo. Zvony a hodiny v ní řídily život v jihočeské metropoli po dlouhá staletí, vidět je z ní krásná krajina s horami na obzoru a památkami a váže se k ní řada legend.
Ale postupně – když stoupáte nahoru po dvou set dvaceti pěti schodech až k ochozu, musíte také začít odzdola. Radní Českých Budějovic vybrali v polovině 16. století pro věž ideální místo – jen pár metrů od známého budějovického náměstí a od tehdy farního kostela a dnes katedrály sv. Mikuláše. Návštěvníci města ji najdou snadno – nedá se přehlédnout a jiné výškové stavby tu prakticky nejsou.
Před věží stojí socha čtvrtého českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, který žil v 19. století. Kromě toho, že to byl římsko-katolický duchovní, byl také spisovatelem, vlastencem a národním buditelem. V Českých Budějovicích založil první české gymnázium a to dnes nese jeho jméno. Také tu otevřel dívčí školu. Sochy se dočkal nadvakrát – poprvé za první republiky, protože císařství o pomník českého vlastence nestálo. Za protektorátu pak byla okupanty odstraněna a vrátila se sem až v roce 1993.
Výstup na věž začíná krátkým kamenným schodištěm. Její půdorys je zhruba čtvercový o stěnách dlouhých přes jedenáct metrů. K tomu je třeba ještě dodat, že zdi jsou u základů široké tři metry. Věž je pak vysoká přes 72 metrů a dlouho byla nejvyšší stavbou města. Ochoz se nachází ve výšce přesahující pětačtyřicet metrů nad dlážděním.
Včetně přízemí je tu devět podlaží. Cesta nahoru vede většinou po dřevěných schodech – dřevěné konstrukce uvnitř jsou původní a tedy přes 440 let staré. Architektonicky jde o zajímavou stavbu, protože v dolní polovině je v podstatě ještě gotická, zatímco horní část, ochoz a báň jsou renesanční.
Stavět se začalo v závěru první poloviny 16. století, když v českých zemích gotika doznívala a začínala vládnout renesance. Navíc to bylo období, kdy se Českým Budějovicím dařilo dobře ekonomicky, a novověk navíc přišel se stavbami, které už neměly jen opěvovat Boha, ale také ukázat, co dokáže člověk. Věž byla dokončena v roce 1577 a stavěli ji hlavně italští stavitelé, jak bylo v té době v Čechách časté.
Své jméno má Černá věž kvůli své barvě. Když byla dokončena, říkalo se jí Nová nebo Velká věž. Podle jedné pověsti se jí začalo říkat Černá po velkém požáru města v 17. století, kdy hořel i sousední kostel, ale věž ho přežila bez úhony jen očouzená.
Současné pojmenování je však zřejmě pozdějšího data a asi až moderní. Věž měla pravděpodobně několik století fasádu, a když byla odstraněna, povrch kvádrů díky povětrnostním podmínkám postupně ztmavl.
Zajímavé je, že na internetu najdete celkem jednotné informace o tom, jak je věž vysoká a stará, ale informace o tom, kolik je na ní zvonů se různí. Čísla se pohybují od pěti do devíti. Kolik je jich skutečně, můžete sami spočítat při výstupu. Jisté ale je, že největším je Bumerin, který váží bezmála tři a půl tuny. A za zmínku určitě stojí i zvon Budvar, který zvoní Českým Budějovicím poledne.
Až půjdete kolem Bumerinu, budete procházet místem, kde rodiny věžních, které tu žily a pracovaly až do poloviny 20. století, mívaly sociální zařízení. Věžní byl takovým strážným města. Hlídal hlavně požáry a kouř, který spatřil, ohlašoval údery na zvon. Jeho služba byla v podstatě nepřetržitá a v noci na věž vyvěšoval červenou lucernu. Později ho pak v noci střídal ponocný ohlašující noční hodiny do všech světových stran.
Věžní ve věži bydlel i s rodinou. Vodu nahoru dostávali rumpálem, chovali ve věži i drobné zvířectvo jako třeba slepice a na záchod chodili do sudů, které se vyvážely v zimě. Od 19. století dokonce také prováděli po Černé věži turisty. V patře pod ochozem najdete dlouhý seznam věžních od roku 1577 do roku 1950, tedy za dlouhých 373 let.
Kromě seznamu věžních naleznete ve věži také stručné legendy a pověsti, které se k ní váží. Třeba tu o umrlčím vozu, který stával vedle věže a jezdil prý sám od sebe v noci po městě. Nebo o údajné chodbě, která měla vést z věže pod zemí až do zámku Hluboká.
Vrchol věže tvoří pozlacená báň, která je i malou kronikou Českých Budějovic a posledních pár století. Byla do ní vložena zakládací listina věže i drobné mince a další dokumenty. Obsah zlaté báně přitom postupně přibývá. I po rekonstrukci věže a báně v 80. letech minulého století pár věcí uvnitř přibylo pro další generace.
To hlavní, kvůli čemu se dnes na věž stoupá, jsou výhledy. Vidět je z ní třeba známé českobudějovické náměstí Přemysla Otakara II. To se před vámi otevře jako na dlani i se Samsonovou kašnou, barokní radnicí a bludným kamenem. Spatříte také okolní obce, zámek Hluboká, chladící věže jaderné elektrárny Temelín, ale třeba i Šumavu, Kleť s její rozhlednou a vysílačem nebo také Novohradské hory a obě českobudějovické řeky Malši s Vltavou…
# Tomáš František Přibyl, novinář
ZDROJE INFORMACÍ – Panely a informace v Černé věži, web https://www.budejce.cz/ a https://encyklopedie.c-budejovice.cz/
