Článek
Andrej Babiš moc voleb neprohrál. Ale pokaždé, když porážku utrpěl, začal poměrně rychle pracovat na tom, jak další volby vyhrát. K tomu se nová sněmovní opozice stále pořádně nedostala.
Tedy s výjimkou Pirátů, kteří se vrátili ke své tradiční opoziční roli před bezmála rokem a půl a ne z vlastního rozhodnutí. To, co nabízí, však není recept na celostátní vítězství a obsazení postu premiéra, ale rebelující sociální a modernizující mládí.
Od voleb poněkud beztvará ODS, ale i Lidovci, TOP 09 a Starostové se bohužel rozhodli být jen opozicí rétorickou, která dává slovně najevo, jak se drží cnostných hodnot, pravdy a lásky. U ODS to snad nyní změní zvolení nového předsedy a sněm, který ale zatím nabídl jen sny o obnovení samostatné velikosti této strany.
Bývalá Fialova koalice tak po vzoru běžné komunikace na sociálních sítích jen vytváří svůj narcistní status, nové vládní strany líčí jako bizarní proruský spolek bez hodnot, který projí národní bohatství, a je kvůli tomu prosta úvah o tom, jak dál.
Čas na přeskupení přitom není bůhví jak dlouhý, protože české volební období je poměrně krátké. Za pár týdnů už bude pryč prvních deset procent času do nových voleb.
Nemluvě o tom, že předčasné volby nás mohou čekat klidně do dvou let, protože Babišova nová vláda nemusí vydržet dlouho a jinou sestavit ve sněmovně zatím nejde.
Při našem volebním systému rozhoduje o úspěchu ve sněmovně velikost dvou hlavních bloků a to, jak jsou na tom jejich vesměs malí koaliční partneři. Přílišná rozdrobenost proto v posledních letech logicky vedla ke sjednocování. A to jak na populistické, tak na liberálně demokratické straně.
V tomto směru bylo rozhodnutí Petra Fialy vytvořit před minulými volbami koalici SPOLU strategicky správné. Vznikl tím silný blok, který se mohl postavit podpoře, jaké se dlouhodobě těší ANO, a navíc byli partneři SPOLU méně rozdrobení než možní partneři ANO.
Jiný, než tento recept přitom opozice nemá. Ostatně nutnost opakovat spolupráci středových stran zmínil i Petr Fiala v nejméně dvou svých povolebních rozhovorech. Jen je potřeba se zamyslet nad tím, co v rámci této strategie dělal bývalý premiér špatně, a také nad tím, kdo může nové SPOLU zkusit sestavit.
Situace v liberálně demokratickém táboře je dnes totiž jiná než na konci předminulého volebního období. Piráti po zkušenosti se spoluprací se Starosty a SPOLU těžko budou chtít nějakou předvolební koalici opakovat.
ODS se na sněmu rozhodla v projektu SPOLU dál nepokračovat. Ostatně snaha o jeho prodlužování by tuto stranu pravděpodobně rozštěpila. Odpůrci minulého SPOLU z ní totiž brzy budou moct odcházet do nové partaje hejtmana Martina Kuby.
Zbývá tak střed české politické scény. Ten je v součtu poměrně silný, ale také značně rozdrobený. Má však tu výhodu, že je v něm jedna strana, která má sama o sobě potenciál až kolem patnácti procent a je lidsky i ideově kompatibilní s Lidovci a TOP 09. Řeč je o Starostech.
Z kdysi více či méně regionálního hnutí by se však museli Starostové přerodit v plnohodnotnou státotvornou stranu, která už nemíří do koalic sestavených jinými, ale ví, jak sestavit svou vlastní.
Také by však Starostové museli opustit až populisticky vyhraněný antibabišismus, protože ten samotný nestačí. Stejně tak nestačí řeči o hodnotách a morální pohoršování se nad populistickými protivníky.
Nová koalice vedená Starosty by musela přidat především skutečnou politickou práci a připravit program, který by mohl oslovovat hodně široké spektrum voličů. Od středovějších podporovatelů ODS až po část někdejších voličů ČSSD, kteří nyní volí Babiše.
Nové SPOLU vedené Starosty by tím mohlo oslabovat politické konkurenty a populisty a lákat klidně i na obnovení mírné daňové progrese, která by umožnila vládě o něco více přerozdělovat a tím být sociálnější bez schodků.
Takto rozkročený projekt by navíc mohl mít hodně široký koaliční potenciál. Pro takové SPOLU by totiž nebyl problém, aby se po volbách dohodlo na nějaké spolupráci nebo podpoře své menšinové vlády s ODS i Piráty a možná i s novou stranou Martina Kuby.
Kromě proměny Starostů by však úspěch a vznik takové koalice vyžadoval i proměnu předsedy Starostů Víta Rakušana. Ten už má sice velké zkušenosti s fungováním větších a názorově složitějších koalic, ale ještě nedorostl v lídra, který by měl charisma muže, který dokáže řídit stát.
K tomu by se musel zbavit i své lehce učitelské dikce při poučování a vysvětlování. Začít by mohl i tím, že by v novém SPOLU zajistil, aby kroužkování na kandidátkách příliš nepomohlo jedné z koaličních stran na úkor dalších.
Cílem tohoto komentáře není takové nové SPOLU přivolávat nebo k němu dávat návod. Jde jen o popis jedné v možných vizí, které před sebou nová opozice má. Dokonce je možné, že takový nápad nemá šanci na realizaci a není ani moc dobrý.
Každopádně však stojí za to současné opozici říct, že by měla konečně začít něco dělat, a ne jen žvanit o tom, jak hrozná tato vláda je a bude. Pokud bychom se v tomto volebním období dočkali předčasných voleb, není opravdu času nazbyt. Ostatně takové nové SPOLU, by k nim mohlo i přispět.
Přitom jen vymyslet nějaký podobný krok může trvat i půl roku. Na programovou shodu by pak případné nové SPOLU mohlo potřebovat další půlrok až rok, a to nemluvíme o přípravě kampaně.
Proto platí, že čím dříve opozice přijde s nějakým plánem na porážku populistů, tím více bude mít času ukázat, že je to plán životaschopný a že ho myslí opravdu seriózně. Především by tím však opozice konečně ukázala, že své předvolební sliby o obraně liberální demokracie myslela naprosto vážně…
# Tomáš František Přibyl, novinář
