Článek
Díky bohu pro Česko dal prezident najevo, že naše ústava a zákony mají být vykládány podle nejvyšších ideálů liberálně demokratických hodnot a morálky a ne naopak. A dal to najevo tím, že odmítl do vlády jmenovat člověka, který podle přesvědčení řady lidí v minulosti jednal a mluvil tak, že vyvolal silné podezření, že je nácek.
Ano, v Česku vládu sestavuje sněmovna. Jenže tento proces je svázán nejen výsledkem voleb a politickou dohodou sněmovny, ale také ústavními a zákonnými pravidly, nad nimiž bdí hlava státu.
A to i proto, že volby svázané pravidly, která se týkají ústavních a morálních problémů kandidátů, nejsou. Volby jen vytváří podklad pro politickou situaci ve sněmovně a sestavování vlády s nimi podle naší ústavy ani nemusí souviset, protože u nás mohou vznikat i úřednické vlády.
I prezident má ale své mantinely. Je sice hlavou státu, ale nevykonává moc soudní, výkonnou ani zákonodárnou. Do těch by zasahovat neměl a zaplaťpánbůh to na rozdíl od svých předchůdců neudělal. Konflikt možného člena vlády s morálkou a ústavním pořádkem naší země ale řešit musel.
A to i proto, že premiér na to, jakého kandidáta na ministra navrhl, v podstatě kašlal. Ale hlavně proto, že prezident je u nás nejvyšším ústavním činitelem - hlavou státu. To znamená, že se zodpovídá jen svému ústavnímu slibu a lidu, a ostatní se zodpovídají jemu.
Zodpovídají se mu však pouze v oblasti naplňování ústavy a morálních hodnot naší země. Výkonnou mocí u nás disponuje nadále vláda, zákonodárnou nadále parlament a soudní nadále naše justice. Za to, zda kandidáti na ministry mají na své budoucí funkce kompetence, je proto nadále odpovědný jen premiér a sněmovní většina.
Ostatně to, že je prezidentův postup ústavní a morální, podpořil ve svém rozhovoru pro Český rozhlas i bývalý předseda českého ústavního soudu Pavel Rychetský.
Postavit se jmenování Filipa Turka ministrem z morálních důvodů přitom Česku prospěje zejména proto, že mu to znovu připomíná, že morálka, hodnoty i cnosti jsou to nejdůležitější, co každý člověk a společnost má.
Dnes už v Čechách sice většinově nevěříme, že by naše morálnost měla nějaký vliv na stav naší duše po smrti. Hodně lidí, zdá se, nevěří ani tomu, že by mohla mít nějaký vliv na svědomí a tím na psychiku už v tomto životě.
Ale historické zkušenosti všech lidí a národů na planetě ukazují, že držet se dobra, je dlouhodobě životaschopnější strategie, než držet se zla. Nebo dokonce otázku po dobru a zlu odsunout jako nesmyslnou.
V zemi, jakou je Česko, prolezlou do značné míry ustrašenou a hedonistickou vypočítavostí v mezích zákona a skrývanou nedospělým narcismem, je sice moralizování považováno za něco nedemokratického, nadřazeného a otravného, ale jednoduché heslo „s poctivostí nejdál dojdeš“ je prostě jedním ze základních stavebních zákonů vesmíru.
Při podrobnějším pohledu na lidské dějiny se totiž ukazuje, že stejně jako v pohádkách i v životě nakonec zlo vždy prohraje, vše rozvrátí a duši člověka bolí jako v Dostojevského knize Zločin a trest.
A taky se v lidských dějinách na celém světě ukazuje to, že ve společnosti, která neřeší, co je dobré a co zlé, je nakonec vše pohlceno zlem.
Debatovat o tom, zda prezident Pavel může hodnotit kandidáty na ministry i morálně, jako to dělal u Filipa Turka, je tak bezpředmětné. Nicméně by měl prezident umět vysvětlit, proč veřejně dostupné informace o výrocích poslance Turka hodnotí jako natolik amorální, že ho jmenovat odmítá. A to dokázal zcela jasně.
Pokud by se nakonec ukázalo, že výroky, které jsou mu přičítány, nepocházejí od něj a morálně se očistil, jmenován by být měl. Nicméně oprávněné podezření na to, že někdo smýšlí podobně jako nacisté, by důvodem k nejmenování ministrem být opravdu mělo.
Je proto dobře, že prezident dal jasně najevo, že věří oddaně tomu, že boj za dobro je nejvyšším smyslem demokracie, a bez tohoto boje že nemá demokracie jako idea vůbec žádný smysl.
# Tomáš František Přibyl, novinář
