Článek
To není poselství pouze ze zatím posledního velkého střetu Hradu a Motoristů, ale vlastně z celého povolebního chování Motoristů. Ti tak přestávají být největší neznámou tohoto volebního období, kterou se stali coby sněmovní nováček. Pro mnoho lidí se naopak mohou stávat stranou, která je konfliktní, namyšlená, záludná i zákeřná.
Pro debatu o charakteru Motoristů přitom ve střetu Hradu a Petra Macinky - který odstartovaly vyjádření zde a zde - nejde o to, jak se chová prezident a jeho kancelář. O Motoristech mluví hlavně obsah zpráv Petra Macinky a to, jak je obhajoval.
V těchto zprávách Petr Macinka píše hlavě státu a nejvyššímu ústavnímu činiteli, že buď bude prezident dělat to, co Motoristé chtějí, nebo ho ministr zahraničí tvrdě srovná. Podle předsedy Motoristů je přitom něco takového běžným ovlivňováním postoje politických oponentů. A to ačkoliv by se za podobně formulovaný text nestyděla STB, gestapo ani mafie.
Navíc Petr Macinka zatáhl z osobních důvodů domácí politiku do té zahraniční a postavil se do role soudce nad tím, co je a není v souladu s ústavním pořádkem Česka. Do role soudce, který bude prosazovat svou vůli prostřednictvím tvrdých trestů.
K tomu je potřeba přičíst i chování našeho nového ministra zahraničí v jeho práci. Ta o jeho charakteru vypovídá zejména ve vztahu k Ukrajině. Když na ni jel, označil Rusko za agresora, ale také s sebou vzal Filipa Turka, který tam s novináři řešil urážku svého majestátu a k příčinám napadení Ukrajiny přidal i její zájem o vstup do NATO.
A signifikantní bude pro Petra Macinku asi i to, že by se sice v rámci vojenské spolupráce s Ukrajinou rád dostal k jejím zkušenostem z dronové války, ale našimi letouny Ukrajině pomoct nechce. A to proto, aby dal prezidentovi najevo, že si nemůže říkat co chce, respektive, že prezidentova vyjádření budou podkopávána.
Střet, který má vést s Hradem premiér, si tak Motoristé zcela přivlastnili a vedou ho s tvrdostí a arogancí, jakou by jim mohl závidět i Andrej Babiš a Tomio Okamura. Takto mocipánsky se jako strana chovali v Československu snad jen komunisté v padesátých letech.
V osobní rovině bývalo takové chování vidět u Miloše Zemana. Zřejmě něco takového patřilo i k Václavu Klausovi, ale spíše v zákulisí než na veřejnosti. I tito bývalí čeští premiéři a prezidenti však takovým chováním něco sledovali. Nějakou ideu nebo politický zájem.
Motoristé však začínají působit, že jejich chování není příliš racionální a je možná i projevem nějaké psychologické patologie. Tedy, že jim jde o čirý mocipánský vztek a aroganci, jakou projevil v Česku snad jen Miloš Zeman, ve snaze zničit své neobdivovatele v ČSSD.
I to ANO a SPD přitom řídí nějaká idea a představa toho, jak má fungovat svět. U ANO je to snaha soustředit se na malé české materiální hodnoty a normalizační bagatelizaci hodnot morálních. U SPD je možné se bavit o nacionálním uzavírání se před světem.
Motoristé ale jako by nenáviděli jakékoliv hodnoty a ideje a projevovali jakousi spokojenost s tím, jak agresivně proti prezidentovi vystoupili. Koledují si tak o to, že jejich kroky vůči Hradu nebudou vnímány jako racionální taktika, kterou jen přepískli, ale jako náznak sadistických sklonů.
I kdyby však nebyli Motoristé hodnoceni takto psychiatricky, ale politicky, jediná snaha, kterou reprezentují, je destrukce Green Dealu a uplatňování narcistní volnosti pro každého. A se stranou, které jde jen o destrukci a chová se, jako by byla na jedno použití, nebude nikdo chtít nic mít.
Proto musí tak spěchat a tak na věci tlačit. Situace, kdy nemůže ve sněmovně vzniknout žádná jiná vláda než tato, nemusí trvat totiž věčně a ani celé volební období. Část dnešní opozice se kdykoliv může začít chovat pragmatičtěji a ANO může začít slevovat ze svého antifialismu, pokud jeho koaliční partneři začnou vadit jeho voličům.
Jestli tedy Motoristy neřídí jen jejich destruktivní a agresivní touhy, měli by pamatovat na to, že udělat si nepřátele ze všech, není vůbec dobrá politická taktika. V politice totiž stále platí, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel a mstivost není hezká vlastnost, ať už je projevem temných hlubin duše nebo hlouposti…
# Tomáš František Přibyl, novinář
