Článek
První výzva prezidenta Petra Pavla k účasti ve volbách do sněmovny byla nakonec především klidná a obsahem nevybočila nijak výrazně z jeho dosavadního působení na Hradě. Ani nevstoupila do kampaně takovým způsobem, aby ji nějak ovlivnila. I když chtě nechtě se prezident dotkl několika témat, která v kampani rezonují, a která tedy asi považuje za stěžejní.
Začal tím, že se věnoval pocitu mnoha lidí, kterým se zdá, že není koho volit. Nenabídl jim však smysl, který by mohly tyto volby mít – jen jim řekl, že pokud 3. a 4. října nepřijdou k volebním urnám a neobětují trochu svého času pro demokracii, nechají za sebe rozhodovat jiné.
Při stavu, v jakém je česká politika dlouhodobě, by však asi bylo lepší neuvažovat pouze o tom, že by lidé nevěděli koho volit proto, že by jim na každé straně něco vadilo. Je potřeba uvažovat i o tom, že pro čím dál tím větší počet lidí ztrácí účast ve volbách smysl. Že politika je dnes jen hádkou, ve které se žádné téma nezdá skutečné a je vždy marketingové.
Souvisí to i s tím, že ve zmatení jazyků, jaké nastalo nástupem síťových digitálních medií, se zdá, že je téměř nemožné poznat, které téma je důležité a co se dnes v realitě skutečně děje. V takovém světě mohou politici asi jen hystericky a vztekle vykřikovat svoje rádoby pravdy a ostatní okřikovat. Největší křikloun pak získá nejvíce hlasů.
Ve zdevastované veřejné debatě už totiž nikdo z politiků nevěří, že by mu návrat k diskusi o skutečných problémech mohl přinést nějaké hlasy. Navíc ve světě, kde nic není pravda a důležitý je jen můj názor, se velmi snadno politikům relativizují jejich vlastní prohřešky.
V oblasti domácí politiky a ekonomiky však téma těchto voleb nenabídl ani prezident. Když mluvil o tom, že volby jsou o potvrzení nebo změně politiky vlády, zvolil tak obecné konstatování, jako by šlo jen o volbu každého jednotlivého voliče, která je jeho věcí, a není špatná ani dobrá.
Jako by bylo jedno, jestli a jak moc se budeme zadlužovat, kolik postavíme dálnic, jak nastavíme zdravotnictví, jak se budeme chovat k planetě, co odkážeme dalším generacím a jaké hodnoty vyznáváme.
A hned potom prezident odmítl další téma voleb, které se snaží nastolit někteří pro demokratičtí politici – varování před možnou změnou režimu. V tom má však prezident asi pravdu, protože předvolební průzkumy nevypadají, že strany, které by se chtěly zbavit liberální demokracie a kapitalismu, by mohly sestavit ústavní většinu a změnit ústavu.
Nakonec však alespoň jedno důležité téma prezident našel. Bezpečnostní situaci v Evropě a naše mezinárodní ukotvení v EU a NATO. Je to jeho parketa z doby, kdy byl aktivním vojákem a dokonce si dovolil říct, že potřebujeme vládu, která nás nenechá napospas Rusku a jeho snaze obnovit svou sféru vlivu ve střední Evropě.
Jenže i tomuto tématu se prezident věnoval jen částečně. A i když řekl, že ve volbách půjde v tomto smyslu o hodně, odmítl o nich mluvit jako o přelomových. Namísto toho se poměrně dlouze věnoval (ve čtyřech odstavcích ze třinácti) paranoidním nesmyslům některých politiků o tom, že by mohl volby někdo zfalšovat.
Prezident tak sice vyzval k účasti ve volbách, ale o jediném jejich tématu, který vidí jako důležitý, se zmínil jakoby okrajově a obecně. Nic zásadního tak vlastně na volbách nevyzdvihl a nezasadil je do žádného příběhu.
Zapadá to přitom zcela do toho, jakým prezidentem se snaží od počátku být. Klidným, nadstranickým a v duchu standardů patřících k demokratickému právnímu řádu. Jenže volby jsou vrcholně politickou událostí, která má mít nějaký obsah. Záchranu demokracie, odstranění asociální vlády, potvrzení našich spojenectví…
A tady se ukazuje stále dokola největší slabina Petra Pavla, která bude hrát roli asi i po volbách. Nadstranickost nemůže znamenat, že ve vrcholně politických chvílích se bude snažit být jakoby apolitický. I prezident je totiž politik a občas musí umět rozhodnout, kudy národ půjde.
# Tomáš František Přibyl, novinář
