Článek
Závěr minulého století vypadal na Západě ideově jako happy end. Po všech revolucích, společenských bouřích a děsivých válkách v 19. a 20. století konečně zvítězila liberální demokracie a kapitalismus.
Pak se však z jakési temnoty nevnímaných věcí vynořila 11. září 2001 letadla, která narazila do Světového obchodního centra v New Yorku a Pentagonu ve Washingtonu. A Západ se začal vnitřně ideově měnit.
Šok a hněv, který to na Západě vyvolalo, byl obrovský a reakce, která následovala, drtivá. Přišlo vyhlášení války s terorismem a vpády do Afganistánu a Iráku.
Strůjce útoků byl nakonec odhalen a zabit, hlavní teroristé byli pozabíjeni nebo uvězněni a v Iráku a Afganistánu byly nastoleny demokraticky organizované režimy.
Hrůza, jakou byl Západ otřesen, však vedla k tomu, že reakce byla řízena jen emocemi a touhou po pomstě vydávanou za touhu po spravedlivé odplatě.
Západ se tak začal odvracet od pravidel a hodnot, o jejichž vládu usiloval dvě stě let. Na místo nich se vrátil k pravidlu zvanému oko za oko a nakonec skončil u darvinistického lovu lidí a mučení.
V této atmosféře vůbec nebylo možné uvažovat o tom, kde se nenávist k Západu zrodila. Jak brutální a k islámu neuctivý kolonialismus Západ na Blízkém východě kvůli ropě praktikoval?
Proč byl hlavní útok veden na budovy představující centrum kapitalistické globalizace, která polyká ve velkém nezápadní kultury? Proč Západ oživil nepřátelství s islámem a sebral opět Svaté město muslimům?
Se Západem navíc nikdo nevedl diskusi o jeho reakci. Rusko bylo stále ještě zhroucené, Čína teprve začínala růst a OSN v podstatě mlčela. Z Afriky a Jižní Ameriky se neměl kdo ozvat a navíc si přiznejme – Západ by ve svém narcismu nikoho ani neposlouchal. Zvolené řešení považoval za správné prostě proto, že nejvyspělejší kultura má vždy pravdu…
Proto nebylo možné vše zastavit ani přesto, že se vědělo, že ve válce s terorismem byly použity lži, porušováno mezinárodní právo, ignorovány mezinárodní instituce i práva podezřelých a zapomněli jsme, že napadený nemůže být spravedlivým soudcem své záležitosti.
Západ přitom všem vůbec nevnímal, jakými se začal řídit principy a jaké vášně ho vnitřně ovládly. - Na prosazení vlastních zájmů přestalo být potřeba podřízení se nějakému právu. Ve vztahu k jinakosti přestal platit respekt a úcta – nahradilo je otevřené nepřátelství. A navíc k útoku na představitele odlišnosti začala stačit paranoia.
Odhodili jsme při tom i víru v to, že právo, hodnoty a svoboda jsou nadřazeny vlastním zájmům a že víra v ně má všechny lidi spojovat a ne rozdělovat. Z demokracie jsme si tak ponechali jen procedury.
Reakce Západu na fanatismus byla tedy také fanatická a i proto se nelze divit, že věčné spory liberálů a konzervativců jsou u nás dnes také tak fanatické. Nechtěli jsme přitom také vidět, že kvůli kapitalismu jsme odložili křesťanské hodnoty už při kolonizaci Afriky, Ameriky i Blízkého východu.
Ve společnosti, která přešla po útocích z 11. září k takovým hodnotám a principům, je proto tak snadné, aby se vztahy mezi hnutími MAGA a woke vyhrotily až tak, že dochází i k vraždám. To, co nějaká společnost uplatňuje navenek, totiž nakonec začne uplatňovat i uvnitř na své spory.
Narcismus, který je Západu bohužel vlastní, ho přitom vede k tomu, že když se před zrcadlem ptá, kdo je na světě nejdokonalejší ze všech kultur a civilizací, odpovídá si sám.
Kdyby chtěl znát skutečnou pravdu, možná by mu zrcadlo odpovědělo myšlenkou pocházející z klasické řecké filozofie, která říká, že kdo v tobě vyvolá hněv, stává se tvým pánem…
# Tomáš František Přibyl, novinář
