Článek
Je demokracie opravdu nejlepší formou vlády?
Většina politiků má demokracii jako jedno z nejpoužívanějších slov. Politici se velmi rádi prezentují jako opravdoví demokrati. Ale jak to vlastně s tou demokracií ve skutečnosti je?
Winston Churchill byl autorem citátu – Liberální demokracie je ten nejhorší způsob vlády, až na to že neexistuje žádný lepší.
Slovo demokracie vzniklo zřejmě v antice, protože starší důkazy o existenci demokracie nemáme. V překladu znamená vládu lidu. Ovšem už ve zmíněné antice se demokracie týkala jen určité části obyvatelstva. Svobodní občané se scházeli na shromážděních, kde rozhodovali o všech důležitých otázkách města. Demokracie byla samozřejmě pouze pro svobodné občany. Otroci, kterých bylo poměrně velké množství, neměli na demokracii naprosto žádný nárok. A přesto se o tomto období mluví jako o době, kdy existovala přímá demokracie.
V současnosti je ale přímá demokracie nerealizovatelná. Proto existuje demokracie přenesená tzv. zastupitelská. Ta se realizuje formou volby zastupitelů, poslanců a senátorů, kterým volbou převádíme svoje demokratická práva. Oni pak za nás rozhodují o důležitých věcech – ale už bez nás. Mnohdy zcela jinak, než by se nám líbilo. A v tom je ten základní problém. Významnou většinu volených zástupců osobně vůbec neznáme a je nám pouze předkládán jejich mediální obraz, často notně přikrášlený. K tomu je ještě nutné upozornit na to, že všichni kandidáti jsou nominováni politickými stranami, samozřejmě včetně stanovení pořadí kandidátů na kandidátních listinách. Kdo a proč je na kandidátních listinách na prvních místech ovlivňují interní pravidla strany a vedení politických stran. Je pravda, že pořadím je možné lehce zamíchat použitím kroužkování, ale jinak jsou preference určeny zásadně politickou stranou. Je tedy zřejmé, že pokud se chce někdo dostat na volitelné místo v rámci kandidátní listiny určité politické strany, tak musí mít buď hodně dobré kamarády ve vedení politické strany, nebo musí mít za sebou sakra movitého sponzora, který do volební kampaně vložil nemalé finanční prostředky. Volební kampaň totiž stojí hodně peněz a někdo je musí zaplatit. Je třeba totiž dostat „mordy na bilboardy“ jak kdysi zpíval jeden zpěvák. A pak jsou tu ještě další neformální přátelské vztahy a podnikatelské vazby, které je možná vhodnější raději nezmiňovat. Zjednodušeně shrnuto – rozhodují politické strany, media, ale také velké peníze. Přičemž se tyto vlivy obvykle různě proplétají. A platí staré osvědčené – kdo maže, ten jede.
Tak nám demokratickou cestou vznikají ti, kteří za nás hlasují a rozhodují. Jestli jsou to ti nejlepší, nejčestnější a nejdemokratičtější – posoudí pozorný čtenář sám. V této souvislosti dovolte ještě jednu poznámku z historie.
Údajně zhruba před 100 lety TG Masaryk řekl – Demokracii už máme, a teď to chce nějaké demokraty.
Jestli vstupují do politiky lidé proto, aby tvrdě hájili zájmy demokracie a potřeby lidu, nebo ze zcela jiných „nezištných“ důvodů – o tom můžeme jen spekulovat.
A ještě pár matematických souvislostí ve spojení s demokracií. Velmi zjednodušeně řečeno je demokracie vyjádřením vlády 51 % nad 49 %. Je zřejmé, že rozdíl mezi 51 a 49 může být velmi nepatrný a logicky vede ke značné polarizaci a rozdělení společnosti. Vzhledem k tomu, že volit rozhodně nechodí 100 % voličů, tak samozřejmě uvedených 51 % hlasů není v žádném případě větší polovina občanů, ale v lepším případě maximálně třetina. A konečně většinou se volby nevyhrávají 51 %, ale zpravidla tak 35 % a pak se tvoří politicky a nejen politicky výhodné koalice. Někdy se dokonce může stát, že se relativně malá politická strana s 10 % výsledkem prosadí a získá několik významných postů jen díky zastoupení v koalici.
Tak jak z toho ven?
Nezbývá než se vrátit k W. Churchillovi – neexistuje žádný lepší systém, nebo věřit tomu, že naše elektronická budoucnost najde lepší a spravedlivější řešení.
