Článek
Místem pravděpodobnější příští války je Niger – vnitrozemská země v západní Africe s populací o velikosti zhruba 24 milionů lidí. Země, ve které, k nelibosti mnoha států, nedávno proběhl převrat.
Převraty a války všech druhů jsou v Africe docela normální záležitostí. Některé, jako začátek občanské války v Súdánu, zaplní média po celém světě, ale některé zcela ujdou pozornosti světové veřejnosti… Například o konfliktu v severní Etiopii se světová veřejnost nedozvěděla prakticky nic i přes oběti v řádech statisíců.
V některých případech se ovšem ostatní africké země (občas s podporou světových velmocí) rozhodnu k intervenci a vyšlou společné vojenské uskupení k nastolení pořádku. K tomu se právě schyluje v Nigeru. Západoafrické země sjednocené v rámci mezinárodního uskupení ECOWAS (Hospodářské společenství západoafrických států) totiž silně s převratem nesouhlasí.
V současnosti již jsou na Niger uvaleny sankce a ECOWAS dalo Nigeru ultimátum požadující vrácení moci do rukou původního demokraticky zvoleného prezidenta. To Niger zatím absolutně odmítá, ale to neznamená, že by situaci podceňoval. Kromě příprav na invazi, která pravděpodobně přijde z Nigérie (Niger a Nigérie jsou dva různé státy, které spolu sousedí), tak začal Niger hledat spojence. A toho našel – Rusko.
Rusko se těší v zemi docela slušné popularitě, která znamená, že spojenectví s Ruskem je pro Niger docela „přirozené“.
Pochopitelně přímo Rusko asi Nigeru vojensky nijak výrazně nepomůže, ale spojenci Ruska v Africe ano. Hlavní bude pro Niger v případě invaze podpora Alžírska, které má s Nigerem společnou hranici. Pokud se Alžírsko skutečně nějak více do případného konfliktu zapojí, tak je zase velmi pravděpodobný zásah Francie, která si v regionu stále udržuje velmi silný vliv na své bývalé kolonie (Niger samotný je také bývalá kolonie Francie).
Pokud se navíc konflikt rozhoří do více zemí, tak je pravděpodobné, že se alespoň v omezené míře do konfliktu zapojí i další západní státy, protože v ten moment se z lokálního konfliktu stane situace, která může reálně skončit téměř kompletním pádem Afriky nejen do rukou Ruska, ale i Číny, která je dokonce již na kontinentu vojensky přítomna. Což je vzhledem k nerosnému bohatství Afriky pro západ ekonomicky i vojensky nepřijatelné.
