Tulipánománie: když jedna rostlina měla cenu tří domů v Amsterdamu

V 17. století se Nizozemí stalo svědkem podivuhodného fenoménu. Co začalo jako vášeň pro exotickou květinu, se rychle proměnilo v tulipánománii. Lidé byli ochotni vyměnit celé jmění – dokonce i nejhonosnější domy v Amsterdamu – za pouhých několik cibulek nejvzácnějších odrůd tulipánů.

Cesta tulipánu do Evropy: Z Asie do holandských zahrad

Tulipán zahradní z čeledi liliovitých má svůj původ v jihozápadní Asii, kde byla rostlina původně vysázena a pěstována. V osmanské říši získala tato květina na popularitě během jejího rozkvětu ve 14. a 15. století jako symbol jara či touhy a její motivy se objevovaly na oblečení válečníků. Evropané se s touto rostlinou seznámili přes diplomatická zastoupení, která měli evropští panovníci na sultánově dvoře v Istanbulu. Odtud díky vášni císaře Ferdinanda I. pro zahradnictví putovalo v polovině 16. století několik cibulek této nové rostliny do císařských zahrad ve Vídni. Holanďany s květinou tulipánu seznámil francouzský botanik Carolus Clusius, který byl mezi lety 1573-1576 prefektem císařských zahrad ve Vídni (v té době již vyhlášených tulipány) a od roku 1593 profesorem na univerzitě v nizozemském Leidenu.

Carolus Clusius: Muž, který zasadil semínka tulipánového šílenství

Clusius v Leidenu založil jednu z nejstarších botanických zahrad Evropy a díky svým mnohým kontaktům mezi vyšší nobilitou pěstování tulipánu zpropagoval. Pro zámožnou aristokracii měla rostlina punc exotičnosti, novosti a vzácnosti, neboť se do Spojených nizozemských provincií mohla dostat jen na lodích holandských speditérů nebo musela být nákladně vypěstována. Obvykle trvalo 5 až 10 let, než ze zasazených semen vyrostla květina, která produkovala od dvou do pěti dalších tulipánových cibulek. Zasazená tulipánová cibulka však mohla vykvést v tulipán už další rok, tím pádem měla jako obchodní artikl vyšší hodnotu a potenciál investice, která se mohla zhodnotit až pětinásobně. Větší pozemkoví vlastníci byli zpočátku jedinými, kdo květinu pěstovali a mohli si dovolit platit její hlídače. Nicméně díky vynalézavým zlodějům tulipánů a objednávkám od bohatých měšťanů, kteří chtěli pěstováním tulipánů napodobit luxusní životní styl šlechty, se tato rostlina rozšířila během prvních 30 let od jejího uvedení Carolem Clusiem na začátku 17. století do celého Nizozemí.

Clusius si navíc povšiml zvláštního jevu, který způsoboval, že některé květy tulipánů byly protkané pruhy vytvářejícími iluzi ohnivých plamenů (dnes víme, že tuto anomálii způsobil virus). Neboť virus způsoboval rychlou degradaci rostliny, každý takový tulipán podle Clusiových slov jakoby „chtěl potěšit oči svého pána rozmanitostí barev, než zemře, jako by mu nabízel poslední rozloučení.“ Tyto tulipány byly ještě vzácnější, unikátnější a tím pádem na trhu až 500krát dražší než běžně nabízené druhy. Od roku 1631 se virus rozšířil naplno, nicméně tehdejším floristům nebyla jasná příčina rozdílného zbarvení ani to, jak lze tyto vlastnosti rozšířit na ostatní rostliny. Obchodníci s tulipánovými cibulkami tedy nevěděli, zda se právě z jejich cibulky nestane budoucí „Semper Augustus“, tj. nejcennější a dnes již vyhynulá odrůda, což dodávalo obchodům riskantní ale také atraktivní prvek. V té době začalo tulipánové šílenství.

Začátky spekulací: předchůdci futures kontraktů

Obchody se uskutečňovaly v zadních zakouřených místnostech pouličních hospod a taveren a při obchodech se pilo množství alkoholu, což ještě zvětšovalo hazardnost prováděných tulipánových aukcí. Pěstitelé nabízeli tulipánové cibulky obchodníkům z řad nejbohatších měšťanů či později běžných řemeslníků, kteří měli přebytečnou likviditu nebo se byli ochotní zadlužit, a ti se zase zboží snažili udat dalším obchodníkům či znalcům tulipánů poté, co rozkvetlo.

Tulipány rozkvétaly v květnu a následně se uložily ke spánku, takže fyzicky mohly měnit majitele (být přesazovány) pouze 4 měsíce v roce mezi červnem a zářím. Po zbytek roku se obchodovaly přísliby, které nebyly příliš vzdálené dnešním futures kontraktům. Pěstitel v kontraktu sliboval, že vydá držiteli kontraktu počet cibulek ujednaný v tomto příslibu při budoucím dorovnání ujednané kupní ceny. Za právo vyplývající z kontraktů se platil malý poplatek 2,5 % z ceny, který šel na úhradu jídla, vína a tabáku spotřebovávaného na aukcích. Brzy se vzhledem k vzácnosti tulipánů začaly obchodovat pouze samotné kontrakty, které rychle střídaly majitele. Nový vlastník kontraktu často neměl zájem o fyzické získání tulipánů, ale snažil se dále vydělat na spekulačním přeprodeji nalezením většího blázna, který zaplatí za danou smlouvu vyšší částku.

Trh s tulipány rychle vykvetl… a zase zvadl

Na podzim a v zimě roku 1636 dosáhla obchodní mánie vrcholu. Kontrakty měnily své majitele i desetkrát za den a ceny vzrostly o 1000 %. Poptávka po nejvzácnějších tulipánech tlačila nahoru ceny ostatních odrůd, takže se běžné cibulky prodávaly za 200 guldenů, významnější odrůdy za 3000 až 5000 guldenů a cena odrůdy Semper Augustus se zvýšila na 10 000 guldenů, což byla cena tří domů v Amsterdamu. Roční příjem zkušeného řemeslníka činil 150 až 300 guldenů. Poptávka narazila na svůj strop, a tak stejně rychle jako nákupní mánie započala, také odezněla.

Nové rostliny tulipánů začínají rašit v únoru. Když si v prvních únorových dnech roku 1637 Holanďané všimli, že celá zem je posetá výhonky tulipánů, a když se 5. února 1637 nedostavil na aukci ve městě Haarlemu žádný kupec tulipánů, začala se rychle šířit prodejní panika. Během dvou týdnů klesla cena cibulek o 99 % a celý trh jako by se vypařil. Škody ze splasknutí bubliny si odnesli v menší míře pěstitelé tulipánů a ve větší míře obchodníci, kterým zůstaly v ruce přísliby složení obřích sum, které neměli, za tulipány, které nechtěli. Nakonec se v dubnu 1637 do věci vložily stavy jednotlivých provincií a městské rady, které dovolily těmto lidem vykoupení se z jejich příslibů po zaplacení 10 % z jejich ceny.

Závěr: Současnost

Přestože se tulipánové šílenství liší od moderních finančních krizí, spojují ho s nimi tyto rysy spekulativních bublin: 1) iluze nekonečného růstu cen, 2) chamtivost a iracionální chování investorů, 3) rychlý přechod od euforie k panice. Napadají čtenáře příklady cenových bublin v současnosti?

Článek patří do série „Kuriozity z hospodářských dějin“, která tvoří sadu textů o zajímavých, vtipných či málo známých epizodách z českých nebo světových ekonomických dějin. V příštím díle se za týden podíváme na úvěrování v českých zemích v předbělohorském období a na to, jak byla česká šlechta vynalézavá v obcházení panovníkových zákazů, pokud se jednalo o dluhy a maximální povolené úroky z nich.

Zdroje: