Jak pervitin pomohl Hitlerovi při invazi do Francie

Produkty německého farmaceutického průmyslu měly zásluhu na tom, že německá armáda v květnu a červnu 1940 vyhrála válku na Západě tak bleskově.

Spojenci měli na západní frontě více divizí, více tanků se širším pancířem, více děl a více letadel. Francouzské jednotky byly skryty za impozantním systémem opevnění, tzv. Maginotovou linií. V oblasti Ardenského lesa však bylo spojeneckých jednotek málo. Spojenecké velení sice zvažovalo možnost útoku přes Ardeny, ale podcenilo rychlost, s jakou by se německé jednotky mohly přes špatně prostupný terén pohybovat. Spojenecké ignorace využil riskantní plán německého generála Ericha von Mansteina, tzv. „seknutí srpem“ (Sichelschnitt), tj. proniknutí právě v těchto místech spojeneckými liniemi, a tedy obejití Maginotovy linie ze severu. Po prvotním váhání si Hitler vzal tento plán za svůj. Ke splnění ambiciózního plánu bylo třeba, aby vojáci Wehrmachtu překonali únavu a dvě noci a dva dny nespali. Spící voják je nepoužitelný voják a v případě překvapivého útoku hrála roli každá hodina, kdy by mohla nacistická vojska postupovat vpřed a rozšiřovat mezeru mezi uskupeními spojeneckých armád, dokud Francouzi a Britové nepřesunou zálohy, které by mohly mezeru zacelit.

V nacistickém Německu se v roce 1938 rozšířila do lidového užívání látka, které takové, či dokonce mnohem vyšší, účinky na pozornost a zahnání únavy měla – metamfetamin – vyráběná pod názvem Pervitin. V té době jej užívaly k zahnání únavy kojící ženy, vysokoškolští studenti či vojáci, kteří s ním experimentovali během dlouhých nočních hlídek. O škodlivosti a nebezpečnosti drogy pro lidské zdraví se příliš nevědělo. Užívání pervitinu se osvědčilo při napadení Polska na podzim roku 1939, proto Wehrmacht objednal pro invazi do Francie v chemických závodech firmy Temmler výrobu zhruba 35 miliónů tabletek pervitinu. Ve výrobní hale Temmlerových závodů seděly u strojů desítky dělnic a v rámci ruční kontroly třídily vadné kusy tablet od těch vhodných pro armádu. Za den stroje vylisovaly 833 tisíc tablet.

Před invazí si měli tankisti vzít 2 tabletky pervitinu a pak je dávkovat podle potřeby vždy, když se dostaví únava. Do 20 minut po spolknutí tablet zesílily neurotransmitery dopamin a noradrenalin, které se začaly vylévat do mozku vojáků, vnímání a uvedly organismus do stavu naprosté bojové pohotovosti.

V noci na 10. května 1940 němečtí výsadkáři obsadili strategicky důležitou pevnost Eben-Emael na severu Belgie. Byl to jen klamný útok, jehož cílem bylo posílit ve Spojencích přesvědčení, že německý útok začne na severu Belgie. Ve skutečnosti část Wehrmachtu začala pronikat do belgického vnitrozemí mnohem jižněji, poblíž hranic s Lucemburskem. Ráno došlo k první bitvě. Belgičtí obránci se zabarikádovali v bunkrech v Martelange, malé pohraniční vísce na kopci. Před německými vojáky se nacházel svah, několik set metrů otevřeného terénu: nedobytný, nanejvýš frontálním útokem, což byla čirá sebevražda. Ale přesně to pervitinem nabuzení pěšáci Wehrmachtu udělali a rozeběhli se zónou smrti. Belgičané, šokovaní tímto nebojácným přístupem, se raději rozhodli ustoupit. Místo aby útočníci, kteří zcela ztratili zábrany, zajistili své pozice, jak tomu bylo ve vojenské tradici zvykem, začali Belgičany okamžitě pronásledovat. Nakonec své nepřátele definitivně zahnali na útěk.

Pro úspěch invaze do Francie bylo klíčové získat francouzské pohraniční město Sedan, ležící na březích řeky Mázy, a zajistit zde předmostí. Města dosáhli Němci po třech dnech, mnozí z nich od začátku invaze nespali. Po dělostřelecké přípravě a leteckém bombardování dokázali Němci město získat a dostat na druhou stranu Mázy během několika hodin dva tisíce vozidel a šedesát tisíc mužů. Rezerva francouzské armády, která spěchala na pomoc, dorazila na místo o několik hodin později a zachvátila jí panika. Francouzské ztráty byly toho dne relativně nízké. Psychologický efekt byl však značný. Německé jednotky posílené stimulanty postupovaly bez znatelné únavy ve dne v noci vpřed a dezorientované francouzské posily už do konce invaze nedokázaly pružně reagovat.

Droga umožnila Němcům dosáhnout neuvěřitelné rychlosti postupu, což byl jeden z klíčových aspektů pro úspěch bleskové války. Dalšími aspekty byla důkladná dělostřelecká příprava, letecká převaha a taktika obchvatných tankových manévrů. Francie kapitulovala 22. června 1940 – jen šest týdnů po zahájení invaze. V roce 1941 byl pervitin v Německu oficiálně zakázán a označen za ilegální drogu. Co však zůstává otázkou: mělo by Německo šanci na tak rychlé vítězství bez umělých stimulantů? Možná by válka na západní frontě vypadala jinak…

Článek patří do série „Kuriozity z hospodářských dějin“, která tvoří sadu textů o zajímavých, vtipných či málo známých epizodách z českých nebo světových ekonomických dějin. V příštím díle se za týden podíváme, proč je do dnešních dnů cibule jedinou zemědělskou komoditou, se kterou je v USA zakázáno obchodovat prostřednictvím tzv. „futures“ kontraktů.

Pervitin je vysoce návyková droga, která má závažné dopady na tělo i mysl. Jeho krátkodobé účinky mohou vyvolat euforii, pocit energie a potlačení únavy, ale dlouhodobé užívání vede k vážným zdravotním problémům (psychická závislost, poškození mozku, srdeční problémy) a destrukci osobního života.