Jak dva obchodníci ovládli trh s cibulí, vydělali miliony a změnili regulaci

Těmito obchodníky byli Vincent Kosuga a Sam Seigel, kteří s pomocí tržních manipulací a geniálních triků dokázali vydělat 8,5 milionu dolarů. Jejich aktivity vzbudily tak silný odpor americké veřejnosti, že vedly k legislativní reakci na burzovní krizi. Tehdejší kongresman a pozdější prezident Gerald Ford navrhl a v roce 1958 protlačil Kongresem zákon, který znemožnil spekulaci s budoucí cenou této plodiny.

Zemědělská produkce je s ohledem na přírodní vlivy nevyzpytatelná, proto řada farmářů v USA spoléhá na finanční deriváty (tzv. futures), které jsou předmětem burzovního obchodování a předem zajišťují budoucí cenu dané zemědělské komodity, a tedy garantují jak předvídatelný příjem pro farmáře, tak stabilní cenu pro odběratele.

Od farmaření k burzovním manipulacím

Vincent Kosuga, syn ruského židovského konvertity a věřící katolík, byl farmářem vlastnícím ve státě New York zhruba 2000 ha půdy, na které pěstoval cibuli, celer a salát. Počátkem 50. let 20. století začal na chicagské plodinové burze (Chicago Mercantile Exchange) obchodovat s futures kontrakty na obilí. Dařilo se mu tak špatně, že téměř zbankrotoval, zadlužil se a musel slíbit své ženě, že již nikdy obchodovat s komoditami nebude. Nedlouho poté se však k obchodování vrátil a vsadil na cibuli jako komoditu, které rozuměl lépe, a začalo se mu dařit. Pomocí štědrých dárků burzovním makléřům a uplácením meteorologů, aby vydali varování před mrazy, a cena cibule tím mohla v následné panické nákupní horečce nárazově stoupnout, zlepšoval krok za krokem své postavení a zvyšoval své jmění.

Počátkem roku 1955 začal skupovat miliony cibulí na trhu v Michiganu, Texasu a skrytě, s pomocí dalších dvou prostředníků, i v Kalifornii za účelem ovládnutí celého trhu s cibulí ve Spojených státech. Přitom si počínal tak, aby se nikdo o jeho plánu nedozvěděl a nedošlo ke zvýšení ceny cibule předtím, než měl plnou kontrolu nad jejími zásobami.

Mistrovský plán: Jak ovládnout celý trh s cibulí a vydělat dvakrát

Kosuga ovšem nechtěl vlastnit jen veškerou existující zralou cibuli, ale s pomocí futures kontraktů také tu, která teprve rostla v zemi. S pomocí dalšího obchodníka, Sama Seigela, se mu do podzimu 1955 povedlo kontrolovat 98 % veškeré cibule v chicagské oblasti, což odpovídalo 14 000 tunám. Uměle tak vyhnal cenu cibule na 2,75 dolaru za 23kilogramový pytel cibule. Kosuga a Seigel nakonec donutili producenty cibule nakupovat od nich cibuli zpět za zvýšenou monopolní cenu pod hrozbou, že všechnu naskladněnou cibuli prodají na trh najednou a způsobí úplný kolaps cen.

Zatímco ostatní pěstitelé od nich nakupovali, oba zkušení obchodníci poznali, že na obchodu mohou vydělat dvakrát – na růstu i na následném poklesu. Kosuga a Seigel začali spekulovat na propad cen cibule nákupem tzv. „nakrátko“ (shortováním) velkých objemů futures kontraktů, ve kterých slibovali, že dodají cibuli na jaře 1956 za pevně sjednané vysoké ceny. Za normálních okolností by to byl riskantní obchod, na kterém by oba mohli hodně prodělat, pokud by cena podkladového aktiva (cibule) k danému datu stoupla. Avšak Kosuga a Seigel kontrolovali nabídku prakticky každé cibule v oblasti a mohli tak manipulovat s cenou.

Jelikož se cibule začala ve skladech kazit, odeslali ji ze skladů v okolí Chicaga mimo stát Michigan, aby byla vyčištěna, znovu zabalena a opět přivezena zpět. Neustále přijíždějící kamiony s cibulí vytvořily u ostatních obchodníků iluzi, že je jí značný přebytek. To její cenu srazilo z 2,75 dolaru na 10 centů, což byla polovina ceny prázdného pytle, ve kterém byla cibule zabalena. Koncem března 1956 dodali Kosuga se Seigelem všechnu naskladněnou cibuli a díky futures kontraktům garantujícím vysokou výkupní cenu na obchodu vydělali miliony dolarů (v dnešních cenách by se jednalo o 98,6 milionu dolarů). Zatímco oni profitovali, jiní obchodníci, kterým tato cibule zůstala, se ji snažili všemožně udat, darovali ji nemocnicím, sirotčincům a zbytek bezcenné cibule naházeli do řeky Chicago. Stovky farmářů v důsledku tohoto obchodu zbankrotovaly a v jiných částech USA naopak došlo k nedostatku cibule.

Dědictví zákazu: Cibulový zákon

Veřejné pobouření na sebe nenechalo dlouho čekat. Americký Úřad pro komoditní burzy zahájil vyšetřování a Kosuga byl povolán k výslechu před výbory pro zemědělství v obou komorách amerického Kongresu. Kosugova obhajoba byla jednoduchá a cynická:

Tehdejší kongresman za Michigan Gerald Ford následně navrhl zákon o zákazu futures kontraktů na cibuli (Onion Futures Act). Prezident chicagské komoditní burzy E. B. Harris, kterému Kosuga dříve daroval vůz značky Buick, tvrdě lobboval proti návrhu zákona. Harris jej popsal jako „vypálení stodoly, abychom našli podezřelou krysu“. Návrh zákona však prošel Kongresem, byl v srpnu 1958 podepsán prezidentem Dwightem D. Eisenhowerem a je paradoxně platný dodnes. Kosuga se stal mecenášem, štědře obdarovával církev a byl tak oblíbený ve své komunitě, že ho v roce 1987 zvolili občanem roku v Pine Islandu, kde žil.

Ironií je, že zákaz, který měl trh s cibulí stabilizovat, měl opačný efekt – ceny cibule zůstaly nestabilní, protože bez futures kontraktů přišli farmáři o možnost zajištění cen. Dodnes zůstává otázkou, zda byl Onion Futures Act krok správným směrem. Někteří ekonomové tvrdí, že regulovaný trh by lépe zvládal cenové výkyvy, zatímco jiní poukazují na důležitost zabránění spekulativním bublinám a tržní manipulaci.

Článek patří do série „Kuriozity z hospodářských dějin“, která tvoří sadu textů o zajímavých, vtipných či málo známých epizodách z českých nebo světových ekonomických dějin. V příštím díle za týden se podíváme na vznik nejslavnější cenové bubliny v historii, při níž se za jednu až tři cibulky tulipánů prodávaly ty nejhonosnější domy v Amsterodamu.

Zdroje: