Článek
Jak jsme se k tomu dostali
Celé to začalo na návštěvě u známých, kde jsme seděli v obýváku a oni nám vyprávěli, jak si pořídili tepelné čerpadlo a že jim to snížilo účty. Nadšeně popisovali, jak je to ekologické, efektivní a že se jim investice brzy vrátí. Manžel se okamžitě chytil myšlenky, že i my bychom mohli takto ušetřit. Já byla ze začátku zdrženlivá, ale nakonec mě přesvědčilo, že už to mají lidé z našeho okolí a jsou spokojení. Zdálo se, že není nad čím váhat.
Instalace a první komplikace
Samotná instalace probíhala delší dobu, než nám původně slíbili. Firma musela několikrát předělávat potrubí, protože se objevovaly netěsnosti. Když už se zdálo, že máme vyhráno, objevila se první faktura za doplňkové úpravy a práce, které nebyly v původní nabídce. Přesto jsme to přijali s tím, že se nám to časem vrátí.
Účet, který nám otevřel oči
První zimní období nám ukázalo realitu. Čekali jsme menší částky na účtech za elektřinu, ale čísla byla úplně opačná. Spotřeba šla nahoru, protože čerpadlo muselo běžet téměř neustále, aby dům vůbec vyhřálo. V porovnání s dřívějším plynovým kotlem jsme na tom finančně hůř. Když jsem to porovnala s ročním vyúčtováním, málem jsem plakala.
Reklamace a marné sliby
Zkusili jsme se obrátit na firmu, která nám zařízení dodala. Odpověď byla vyhýbavá, prý je to normální a máme si připlatit za lepší izolaci domu. Přitom jsme dům před pár lety kompletně zateplovali a tehdy nám všichni tvrdili, že to bude stačit. Slíbili, že provedou kontrolu, ale přijeli až po několika měsících a nakonec nám napsali jen stručnou zprávu, která situaci nijak neřešila.
Život s pocitem zklamání
Místo úspor přišla frustrace. Neustále sleduji teploměr, přemýšlím, zda topení omezit a chodit po domě v teplém oblečení, nebo platit závratné částky. Připadám si jako rukojmí technologie, která nám měla pomoci. Každý měsíc se na účtech objeví částka, která nás znovu vrátí do reality. A já si uvědomuji, že jsme se nechali unést radami druhých, místo abychom si vše důkladně ověřili.
Myšlenky, které se těžko zahánějí
Když večer sedím v kuchyni a dívám se na ten bílý blok u zdi, cítím spíš vztek než vděk za moderní vymoženost. Kdybych mohla vrátit čas, rozhodla bych se úplně jinak. Nejvíc mě mrzí, že jsme uvěřili slovům přátel a nedali na vlastní rozum. Teď už zbývá jen doufat, že se nám podaří najít řešení, aby to nebyl jen trvalý kámen kolem krku.
