Článek
Konkrétně se jedná o podobu nových emisních norem pro osobní automobily a dodávky, včetně zákazu prodeje nových automobilů produkujících emise od roku 2035. Spojuje europoslance komunistů, ANO, SPD a ODS společný odpor k elektromobilitě nebo láska k hřímajícím motorům?
V úterý Evropský parlament ve Štrasburku projednával klíčovou část dohody Fit for 55, na základě které po roce 2035 vstoupí platnost zákaz prodeje nových dodávek a osobních automobilů produkujících emise. Dohoda také určuje snížení emisí CO2 u nových osobních automobilů a dodávek o zhruba polovinu ve srovnání s úrovněmi emisí v roce 2021 (až 55 % pro osobní vozidla a až 50 % pro dodávky). Ke snížení má dojít do roku 2030.
Dále Evropský parlament zvýšil podíl vozidel s nulovými a nízkými emisemi, která musí výrobci prodávat, aby získali bonus ke svým cílům snižování emisí od roku 2025. Pravidla posouvají hranici z předešlých 15 % pro všechna vozidla na 25 % u osobních automobilů a na 17 % u dodávek.
Současně byla upravena výše emisního bonusu, který mohou výrobci automobilů získat, pokud zavedou „eko-inovační opatření“, a to na 7 g CO2/km do roku 2024, 6 g CO2/km v období 2025–2029, a 4 g CO2/km v období 2030–2034.
Tisková zpráva zde.
Jedná se o tvrdá opatření, která ovšem reflektují skutečnost, že silniční doprava je v Evropě jedním z hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů. Představuje totiž 77 % celkových emisí skleníkových plynů z dopravy v Evropské unii a více než 20 % celkových emisí skleníkových plynů v EU (zde).
Je tedy zřejmé, že souběžně s podporou a rozvojem využívání nefosilních zdrojů energie (kterou mnozí nazývají zeleným šílenstvím) dává smysl také přijímat opatření ke snížení emisí z dopravy. A vzhledem k tomu, že silniční doprava v EU produkuje těchto emisí nejvíce, je regulace automobilových emisí tou nejefektivnější cestou k jejich snížení.
Graf produkce skleníkových plynů z dopravy a scénáře budoucího vývoje
Proč tedy poslanci Evžen Tošenovský, Alexandr Vondra, Veronika Vrecionová, Jan Zahradil, Hynek Blaško, Ivan David, Michaela Šojdrová, Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Ondřej Knotek, Ondřej Kovařík, Radka Maxová a Kateřina Konečná hlasovali proti?
Přehled hlasování českých europoslanců
Vadí jim, že budeme produkovat méně emisí? Mají nějakou zvláštní oblibu v burácení motorů? Bude jim chybět vůně spáleného benzínu či nafty? Nebo se jako pan Jens Gieseke (německý křesťanský demokrat) obávají o pracovní místa zaměstnanců automobilového průmyslu? Nebo si prostě neuvědomují, že se problém klimatické změny sám od sebe nevyřeší?
Nerad bych z něčeho takového naše europoslance (až na výjimky) podezíral. Důvody pro jejich NE budou nepochybně daleko racionálnější. Tak se na ně podívejme.
Například Saša Vondra (ODS) při zdůvodňování svého odmítavého stanoviska oznámil návrh za „nejhloupější řešení“ a prohlásil že „ožebračíme střední třídu, rozšíříme řady nezaměstnaných a nahrajeme Číně. Budu hlasovat proti v naději, že dáme šanci konkurenci, která jedině zaručí inovace a uchová lidskou svobodu“ (zde).
Komunistka Kateřina Konečná ve svém vyjadřovala své obavy o lidi a ekonomiku. Tyto obavy mj. podkládala tvrzením, že „Česká vláda (v roli užitečných idiotů) sama sobě dobrovolně zabila průmysl, který tvoří 10 % HDP České republiky a dobrovolně se zbavíme konkurenční a technologické výhody a staneme se závislými na surovinách z Číny a Afriky“ (zde).
Zbytek vyjmenovaných poslanců neměl potřebu své názory prezentovat, takže důvody jejich odmítavého stanoviska jsou nejasné. Nicméně z toho, co zaznělo, jako hřebík trčí populistický zájem o ochranu střední třídy a českého a evropského průmyslu před konkurencí z Číny.
K mému zklamání z úst našich europoslanců, bohužel, nezazněl ani jeden racionální argument. Představa, že dokonalé spalovací motory představují naši konkurenční výhodu, je naprosto mylná. Technologickou revoluci nemůžeme předehnat v nejnovějším BMW s třílitrovým turbodieslem. Ani ochranářská opatření nezastaví výzkum a inovace. Způsobí pouze to, že Evropa začne za zbytkem světa zaostávat.
Navíc pod nánosem sociálních, ekonomických a politických argumentů se ztrácí hlavní důvody a cíle Pařížské dohody (zde), jejichž splnění je hlavním smyslem Zelené dohody pro Evropu (zde).
Každá krize, včetně té klimatické, se dá proměnit v příležitost. A o to se právě Evropa snaží. Je smutné, že většina českých europoslanců ochromena populismem nebo uvězněna v minulosti tuto snahu tvrdošíjně odmítá. Krom sekuritizace problémů spojených s přechodem na obnovitelné zdroje energie a elektromobilitu ovšem nenabízí žádné alternativní řešení kořenové příčiny změny klimatu, kterou představují emise CO2. Jediné, co nabízejí, je strčit hlavu do písku a počkat až se to přežene.
Naneštěstí pro všechny z nás, ono se to nepřežene. Klimatickou změnu jsme si jako lidstvo vyrobili sami a nikdo jiný nám od ní nepomůže.
Jsem rád, že Evropský parlament po dnešní bouřlivé debatě revizi nařízení Evropské komise schválil a rozhodl se akcelerovat snahu o snížení emisí a potlačení změny klimatu.
