Článek
Nebavím se o fotbale. Derby pražských „S“ nikdy není o krásné hře. Je to boj. Je to plné emocí, tvrdých soubojů, faulů a často i velmi diskutabilních rozhodnutí sudích. To všechno je součástí hry. S tím člověk počítá.
Co ale znovu předvedla část domácího publika, to je něco, co se počítat nesmí. A přesto se s tím počítá. Rok co rok, zápas co zápas, s čím dál tím větší intenzitou.
Celý stadion se otřásal skandováním „Jude Slavia“. Nekonečné chorály, řev tisíců hlasů. Přesně takhle vypadá davové šílenství v přímém přenosu. Tohle není náhoda. Tohle není výkřik jednotlivce. Tohle je rituál. Přijde derby a kotel i velká část tribuny si ho odškrtnou jako povinnou položku. „Jude Slavie“
A teď se ptám: Jak je možné, že za tohle Sparta nedostane trest? Jak je možné, že klub, který se jinak prezentuje jako moderní, progresivní organizace, stále toleruje tuhle ostudu? Jak je možné, že si to vedení Sparty a Daniel Křetínský nechává líbit?
Všude jinde v Evropě by za podobné excesy padaly tvrdé tresty, zavíraly by se tribuny, udělovaly mastné pokuty. Tady? Tady to projde. Zase. A zase. A zase. „Jude Slavie“
A co je možná nejhorší – v hledišti nesedí jen nějaká anonymní masa. Nejsou tam jen ultras a lidi, co se přišli vyřvat. Sedí tam právníci, lékaři, dělníci, podnikatelé. Sedí tam politici. Lidé, kteří mají v rukou moc a odpovědnost. A přesto mlčí. Většina se k pokřiku přidá. Jiní se alespoň přitrouble usmívají. Pár odvážných mlčí, ale jen málokdo se odhodlá otevřeně říct: „Tohle je špatně.“
A co je ještě horší – na stadion chodí děti. Malí kluci, kteří sem přišli poprvé, drží za ruku tátu nebo dědu, a když to celé začne, nejdřív se vyděšeně podívají. Nechápou. Proč tohle lidi řvou? Proč dospělí, kteří jim zakazují nadávat, najednou křičí jako smyslů zbavení?
Jenže pak přijde druhý poločas. Pak přijde další zápas. Pak přijde sezóna, druhá, třetí. A zvykne si i to dítě. Přestane se ptát. Přestane se divit. A jednoho dne si na plácku před domem zahrají derby s kamarády. A ten, co je za Spartu, si v zápalu hry zakřičí to, co slyšel na stadionu. Protože to přece k tomu patří.
A tím to celé začíná nanovo.
„Jude Slavie“
