Článek
Kritika za jeho kroky vůči Ukrajině, sporné výroky ohledně NATO nebo zpochybňování demokratických institucí mu rozhodně na popularitě nepřidávají. Jeho tým proto vsadil na starou známou klasiku, která funguje snad vždy – dítě. Malé, usměvavé, ideálně držící se za ruku s prezidentem, který působí jako starostlivý otec národa. Symbolika? Jasná. Prezident Trump, ač stárnoucí a stále více neobratný, je pořád tím silným vůdcem, který nás všechny „provede bouří“, tentokrát doslova do vrtulníku. A samozřejmě – znamená to, že Trump si věří natolik, že by klidně svěřil svou ruku i nejistému kroku malého Muska. PR vzkaz je jasný: vše je pod kontrolou.
Historie ale ukazuje, že Trump není prvním a určitě ani posledním kontroverzním lídrem, který použil děti jako PR rekvizitu. Tuhle techniku měl rád už Adolf Hitler.
Pohlednice Hitlera s dítětem
Ten se pravidelně fotil s malými dětmi, především na venkově, aby ukázal „lidskou tvář“ nacismu. Věděl, že rozzářené dítě na fotce zakryje jakýkoliv jiný problém. A nebyl sám. Stalin, který jinak neproslul žádnou přívětivostí, se také nechával zvěčnit s pionýry a dětmi pracujících. Mussolini s radostí pózoval s dětmi v černých košilích, aby demonstroval „šťastnou“ fašistickou Itálii.
Důvod je jednoduchý – děti jsou totiž nejlepší PR nástroj. Fungují jako univerzální symbol nevinnosti a budoucnosti. Dítě vedle politika dává podvědomý signál, že jeho úmysly jsou čisté, že se o nás dobře postará. To, že Trump nebo jiní kontroverzní lídři využívají dětské rekvizity, není náhoda. Je to pečlivě promyšlený krok, který má změkčit jejich mediální obraz, odvrátit pozornost od kontroverzí, lidských práv, nebo dokonce války, kterou právě vedou.
Dítě se vedle diktátora či autoritářského vůdce stává marketingovým štítem, za který se schová cokoli – ať už je to kritika ze strany veřejnosti, nepříjemné otázky novinářů, nebo demonstrace opozice. A přesně v tom je genialita i cynismus této strategie.
Trump tedy zvolil klasickou cestu diktátorů a kontroverzních politiků, kterou dějiny dobře znají. Dítě jako univerzální PR maskot. Funguje to? Bohužel často ano. Lidé jsou ochotni odpustit mnohé, když na ně z obrazovky mává prezident ruku v ruce s roztomilým dítětem. Je to cynické, ale účinné. Problém nastává tehdy, když zapomeneme, co se skrývá za tou zdánlivou nevinností a starostlivostí.
