Článek
Krátká odpověď je Rozhodně ano. Dlouhá odpověď je, že to musí udělat. Jinak nechává příběh protivníkovi. Napadení politika je událost, která má silný emocionální náboj. Nejde o to, co se přesně stalo. Jde o to, jak se to vypráví. V tu chvíli už to není jen incident. Je to příležitost přerámovat celou kampaň. Politik, který se stane terčem útoku, přestává najednou být jen „kandidátem“ a stává se symbolem. Pro někoho obětí, pro někoho hrdinou. A každá dobře řízená kampaň si musí okamžitě vybrat, který z těch dvou rámců použije.
První varianta je oběť. Podívejte se, kam jsme se jako Česko dostali. To je ta jejich svoboda? Polistopadovej kartel! Za názor dnes dostanete holí. Tenhle přístup funguje, protože aktivuje obranné emoce: strach, soucit, rozhořčení. Často loajalitu. Ale má limit - pokud se to přepálí, ztrácí to důstojnost, vypadá to jako kňučení.
Druhá varianta je síla. Politik se postaví před kamery, otřepe se a s pěstí ve vzduchu zakřičí: tohle mě nezastaví! Funguje to, protože ukazuje stabilitu. Odolnost. Vůli a Sílu. Nevyvolává to lítost, ale respekt. A respekt je v politice sakra tvrdší měna než lítost nebo sympatie.
Z marketingového hlediska nejde o to, jak moc a jestli byl útok vážný. Jde o to, jestli ho dokážeš zasadit do nějakého rámce, který posílí hlavní sdělení kampaně. Strach, agrese a konflikt tady nevadí – jsou to ingredience. Problém je, když je necháš vařit někoho jiného.
Silné kampaně nepřekrucují realitu. Ale vždycky ovládnou vyprávění. A napadení politika je moment, kdy se láme pozornost veřejnosti. Nevyužít to znamená přijít o pozici. Protože davy nečekají na fakta. Čekají na příběh.
A příběh nevyhrává ten, kdo má pravdu. Ale ten, kdo ho začne vyprávět jako první.
Babiš jako zraněný leader
