Článek
Ne, podle něj je největší hrozbou „omezení svobody slova“. Zní to hezky, skoro jako kdyby v Evropě zavírali novináře a blokovali opozici. Jenže realita je složitější a Vance, jak už je jeho zvykem, si vybírá jen to, co se mu hodí.
Když někdo tvrdí, že cenzura je větší problém než ruské tanky na Ukrajině nebo čínská ekonomická expanze, buď si plete pojmy, nebo záměrně odvádí pozornost. Vance se tváří, že obrana proti dezinformacím je větší hrozba než propaganda, která podkopává volby a rozvrací demokracie. Klasická taktika—když se ti nehodí realita, vyber si něco jiného a křič o tom hlasitěji. Nikdo neříká, že regulace obsahu na internetu je bezchybná, ale Vance zaměňuje ochranu před šířením lží a nenávisti za totalitní cenzuru. Přitom v USA se podobná opatření řeší taky, protože i tamní společnosti pochopily, že nekontrolovaný prostor pro dezinformace znamená jen víc chaosu a polarizace. Jenže proč si přiznat, že tohle není jen „evropský problém“, když je snazší si najít nepřítele?
Do toho se Vance pustil do komentování voleb v Rumunsku, vnitřní situace v Německu a politického vývoje v Británii. Asi zapomněl, že americká administrativa není porota, která hodnotí Evropu jako nějakou školní esej. To, že USA mají své zájmy, je jasné, ale evropské země nejsou juniorní partneři, kterým se bude z Washingtonu diktovat, jak mají vypadat jejich zákony. A když vyzývá k „odstranění politických firewallů“, ve skutečnosti říká: „Přestaňte ignorovat krajní pravici.“ Jenže tahle debata není černobílá. V Německu se radikální strany neberou na lehkou váhu kvůli historickým důvodům, v dalších zemích je to o nebezpečí extremismu. Ale proč řešit nuance, když můžeš udělat show a tvářit se, že jen „bojuješ za svobodu“?
Celé to korunuje americké pokrytectví. Vance se postavil do role obránce svobodné společnosti, ale nějak zapomněl, že v jeho vlastní zemi politici otevřeně vyhrožují médiím, dezinformace ovlivňují volby a svoboda slova se měří podle toho, kdo ji používá. Když jde o cenzuru nepohodlných faktů pro republikány, najednou je ticho.
Vance neřekl nic nového. Použil stejnou taktiku jako vždy—vybral si obětního beránka, vynechal kontext a podal jednoduchý příběh, který zní dobře na Twitteru. Ale realita? Ta je složitější. A pokud má Evropa nějaký problém, tak určitě ne v tom, že nenechá sociální sítě změnit se v divoký západ plný lží a nenávisti.
