Článek
Je úplně jedno, jaká okolnost způsobila ten nepříjemný tok myšlenek, obav, trápení a psychické nepohody. Nejsem výjimka a tím hůře, když jsem navíc ještě i velmi analytický typ. Člověk přemýšlí stále dokola, hledá řešení a snadno se dostane do začarovaného kruhu. Spojení se sportem tak může nabízet určité východisko.
Mnohokrát jsem se vydal na trénink s hlavou plnou starostí. Vydal je však slabé slovo. Dokopal se, musel se dokopat, doslova se přinutit jít něco dělat, abych hlavě trochu ulevil a přišel na jiné myšlenky. Pocity byly mnohdy smíšené a ne vždy přišla i ta slastná úleva. Vždy jsem se však vracel trochu jiný. Vždy to nakonec nějaký přínos mělo. Velmi totiž záleží na okolnostech.
Je to problém sám nebo něco jiného, co zahlcuje hlavu?
Problémů je na celém světě mnoho a přesto si z nich těžkou hlavu neděláme. Jiná situace vzniká u myšlenek na problém, který se dotýká něčeho citlivého uvnitř nás. Problém samotný tedy je spíše spouštěcí element, který vyvolává kolotoč myšlenek, úvah a scénářů v naší hlavě. Nervový systém, který tyto myšlenky zpracovává, má také jen určitou kapacitu a od určité úrovně začne narážet na své hranice, což limituje vnímání situace a celkový přehled.
Naši hlavu zahlcuje pozornost, kterou vkládáme do myšlenek okolo problému. Výsledkem je přehlcení a mentální únava. Ale také, a to je důležité, zúžení perspektivy a potřebného odstupu při hledání řešení.
Vyčistit si hlavu sportem
Jsem sportovec, hovořím tedy o sportu a fyzické aktivitě, ale není to zdaleka jediná možnost úlevy. Cokoliv může komu vyhovovat, se počítá. Pokud, a to zdůrazňuji, to není něco, co další problémy naopak způsobuje…
Sport samotný tedy problém neodstraní. Nemá jak, nevyřeší konflikt, nezmění termín odevzdání práce a nezmění ani to, jestli vás někdo začne mít rád. Dělá ale jinou věc. Ovlivňuje naši pozornost, emoce, úroveň stresu a vnímání souvislostí. Děje se tak působením mozkové chemie, ale také vnějším prostředím a vlivy v rámci zvolené aktivity.
Dá se tedy vyčistit hlava sportem? Ano i ne, jak se to vezme a nezřídka se tím situace ještě zhorší. Není totiž sport jako sport.
Kolektivní sporty - když potřebujeme vypnout
Kolektivní sport má jednu obrovskou výhodu. Člověk v něm není sám. Společnost lidí, ve které panuje společný zájem a týmový duch, má značnou sílu v překonání obtížného období. Mozek je navíc zaměstnán taktikou, začleněním v rámci týmu, reakcemi na rychlé změny hry a vzájemnou komunikací. Na přemítání nad problémem už nezbývá dostatek kapacity a na nějaký čas tak může v mysli problém úplně ustoupit.
Kolektivní sport není útěk před problémem. Je to dočasné přerušení jeho dominance v naší hlavě vlivem nutnosti zaměřit naši pozornost na jiné, intenzivnější podněty.
Silové sporty - když potřebujeme vypustit trochu páry
U silového sportu, a stačí i samotné posilování, je oproti kolektivním sportům situace trochu jiná. Nutnost vysoké koncentrace a s tím spojená potřeba zapojit maximum síly co nejčistší technikou, dokáže být unaveným nervovým systémem značně limitována. Člověk by rád takzvaně vypustil páru, ale síla je najednou poloviční a často už i pomyšlení na samotný náročný trénink dokáže být výrazný hřebík do rakve posledních zbytků motivace.
Pokud přijmeme fakt, že aktuální situace nemusí úplně přát vrcholnému výkonu, nastane zajímavá změna. Silové cvičení začne ze své podstaty narušovat nekonečné cykly přemítání, navodí lepší stav přítomného okamžiku a vlivem potřeby síly a výbušnosti dobře uvolní nahromaděné napětí.
Silový trénink snižuje emocionální náboj, který je s problémem spojený. Dlouhodobým silovým tréninkem současně posilujeme i schopnost budovat disciplínu a snášet nepohodlí, a to nejen to fyzické.
Vytrvalostní sporty - když potřebujeme přemýšlet
Nejsem si jist, že je to opravdová výhra být vytrvalostní sportovec v okamžiku, kdy si chce člověk vyčistit hlavu. Dlouhé hodiny o samotě a často i v monotónním tempu, naopak otevírají ještě větší prostor pro vstup a přehazování dalších a dalších myšlenek. Vytrvalostní aktivitou jsem si hlavu nikdy nevyčistil tak, jak se to obvykle vnímá. Dějí se docela jiné věci.
Vytrvalostní aktivita vytváří prostor pro nacházení nových souvislostí, poznatků a uvědomění, přináší další úhly pohledu. Mnohokrát mě tak napadla nová řešení a jiná jsem naopak zcela opustil. Může docházet i k výraznější vnitřní katarzi, kdy okamžiky radosti střídají okamžiky úplně opačné. Může to být emocionálně i velmi intenzivní a nástup únavy i vlivy prostředí to ještě umocňují.
Sám před sebou člověk neuteče. A tak vytrvalostní aktivita neodvádí od problému pozornost, ani ho nepřebíjí. Umožňuje zpracovat ho jiným způsobem.
Co znamená vyčistit si hlavu sportem?
Myslím si, že ideální sport pro takový účel neexistuje. Sport hlavu nečistí tím, že by snad odstranil naše problémy nebo navodil mylný pocit, že nejsou. Sport naopak mění vztah, který k problémům a negativním myšlenkám máme. Někdy potřebujeme problém a veškeré úvahy kolem něj na hodinu úplně vypnout, jindy vypustit nahromaděné napětí a někdy mu naopak nastavit svou tvář, třeba během dlouhého výběhu.
Záleží tedy na tom, co člověk aktuálně potřebuje. Potlačit myšlenky na problém může kolektivní sport. Snížit napětí lze dobře silovým sportem a ve snaze najít nová řešení pomůže vytrvalostní aktivita.
Největší omyl a planá očekávání
Lidé se často domnívají, že začít sportovat znamená najít nový zázračný prostředek, jak si čistit hlavu od problémů. Že vyčištěná hlava znamená žádné negativní myšlenky. Ve skutečnosti může platit přesný opak. Může nastat překvapení z toho, že některé aktivity jednoduše nefungují tímto způsobem, psychické břímě může navíc takovou aktivitu narušovat a mnohdy se člověk vrací domů s ještě „větší hlavou“.
Důležité je, aby vybraná aktivita zabránila tomu, aby nás problém dále ovládal. K tomu je sport skvělý, ale různě druhy aktivit toho dosáhnou různými způsoby.
Ne všechny sporty čistí hlavu stejně. Každý to ze své podstaty dělá trochu jiným způsobem.
O podobných tématech píšu i na svém webu koucinkprozdravi.cz