Článek
Pocity ztráty smyslu i vlastní identity
Ten pocit selhání dokáže být opravdu zničující. Při fyzické únavě pomůže odpočinek, vynechat trénink, jít na procházku, trochu povolit. Za den nebo dva je zase dobře. Jenže existuje i něco daleko horšího. Je to ztráta sebedůvěry, ztráta smyslu, vlastních schopností i cílů. Totální demotivace, kdy vládnou jen pochybnosti o všem, co člověk dělá. Odporný pocit. Tím hůř, pokud přetrvává.
Co s tím, když právě pocity jsou v životě člověka zásadní. Jsou zdrojem myšlenek, ze kterých se pak rodí činy. Jaké myšlenky a činy však mohou vzejít z takových pocitů?
- Pocit, že nic neumím - stagnace, žádný posun, výsledky nikde.
- Pocit, že nic nedává smysl - všechno je jen ztráta času a energie.
- Pocit, že všechno bylo zbytečné - proč jsem vůbec začal, když to stejně nikam nevede.
- Pocit, že nikoho nezajímám - tuctový, nevýrazný, možná i přítěž.
- Pocit ztráty sebevědomí - neschopný, hloupý, zbytečný.
- Pocit ztráty směru - točím se v kruhu, všechno pokazím, nic nevede dál.
- Pocit neostrého uvažování - mizí jemné detaily, realita se zkresluje.
- Pocit nedůvěry ve vlastní kompetenci - všechno byla jen náhoda, štěstí, nic víc.
Je to opravdu neschopnost a nebo spíše důležitá informace?
Pozná se to až s odstupem a psal jsem o tom už v článku o tiché únavě. Nic nebolí, nic vyloženě netrápí, ale pocity jsou zvláštní. Výkon klesá a člověk neví proč. Začne o sobě pochybovat, a tím to nekončí. Je to ale opravdu neschopnost, slabost, nedostatek vůle? Nebo jen unavený mozek, který nedokáže objektivně vyhodnocovat realitu?
Unavený mozek není ambiciózní mozek. Stejně jako únava snižuje fyzický výkon, snižuje i schopnost myslet jasně, plánovat a vidět věci v souvislostech. Únava spouští pochybovačný režim, jakousi evoluční pojistku, která má chránit před zbytečným rizikem. Představte si lovce, který má jen jeden pokus ulovit mamuta nebo se zmocnit ženy náčelníka sousedního kmene. Pokud je unavený, jeho mozek automaticky zabrzdí: „Stojí to za to? Co když to pokazím? Co když to nepřežiju?“
To není slabost, ale pradávný, hluboko zakořeněný ochranný mechanismus. Jenže v moderním světě se tato evoluční brzda často maskuje jako neschopnost, zbytečnost nebo selhání. Člověk si myslí, že problém je v něm, že všem ostatním se daří a jen on sám je k ničemu. A také, že únava je jen pro slabé.
Koukám z okna a přemýšlím
Tolikrát jsem před tréninkem seděl a přemýšlel, proč to vlastně pořád dělám. Jestli to všechno nezahodit a nezačít nějak jinak a bez bolesti, bez odříkání, bez neustálého boje s něčím. Zajímavý paradox? V takovém stavu jsem nikdy nevymyslel nic smysluplného. Nakonec jsem si stejně nazul i tu druhou pomyslnou botu a vykročil vpřed. Někdy nad očekávání dobře, jindy přesně naopak.
Na své cestě jsem zůstal. A nelituji. Protože pokaždé mi to také něco dalo. Cílem není přemáhat únavu a přetížení, ale počkat, přenést se přes obtížné období a pak opět pokračovat:
- Další posun vpřed - když něco nevzdáte, vždy vás to nakonec posune nějakým způsobem zase o kousíček dál.
- Formování osobnosti - vydržet i přes aktuální nepohodlí formuje charakter a osobnost.
- Nadhled a širší perspektiva - nepohodlí rozšiřuje nadhled a cennou perspektivu vlastní identity.
- Dostat se dál než jiní - ne každý to zvládne, neboť právě zde se cesty úspěšných a neúspěšných rozdělují.
- Zvýšení sebedůvěry - to nakonec upevňuje sebedůvěru a víru ve vlastní schopnosti, upevňuje motivaci.
- Úcta a pokora - přináší to také úctu a pokoru. Kdo prožil nepohodlí, lépe ocení úspěch svůj i druhých.
Jak z toho vyjít jako vítěz
Paradoxně to není zase tak složité, pokud již víme, co je skutečnou skrytou příčinou - namísto vlastní neschopnosti. V takové situaci dělat zásadní rozhodnutí se nevyplácí, to nechte na jindy. Obecně pomáhá zejména duševní odpočinek a také i jen lehká fyzická aktivita. Je také dobré nesnažit se mít vše pod kontrolou. Jaké způsoby volím já:
- Vynechat / nevynechat trénink - pokud se na to cítím, nevynechám. Ale bez očekávání, klidně i lehoučký, odpojit se od přemýšlení.
- Odpočinek a uvolnění - vedle fyzického především ten duševní. Žádné sociální sítě, náročná interakce či smysluprázdné debaty.
- Odložit důležitá rozhodování - pokud to jde, nechat rozhodování na později, s odstupem času přijde i nová perspektiva.
- Jen nenáročná činnost - duševně i fyzicky může naopak pomoct, cílem je odreagovat se, také od vtíravých myšlenek a přemýšlení.
- Spánek - dopřát si dostatek spánku, pokud to lze, tak i v průběhu dne několik minut. Čím více, tím lépe.
- Kvalitní strava - a nezvykat si dohánět stres nekvalitní stravou. Občasný hřích však drama nezpůsobí - pokud je v mezích a bez výčitek.
- Vůle, disciplína, systém - funkční systém zahrnuje i dostatek odpočinku, tedy prevence. Někdy nakonec pomůže i trocha vůle a disciplíny.
Když je člověk skrytě unavený a přetížený, nemůže generovat průlomové myšlenky, zářit energií ani lámat rekordy. Děje se pravý opak, včetně zpochybňování sebe a všeho, co se doposud podařilo. A právě to se často převléká za neschopnost, slabou vůli, nedostatek disciplíny a předčasné konce i nadějných plánů.
Skrytá únava se ráda schovává za pocit selhání a neschopnosti.
O podobných tématech píšu i na svém webu koucinkprozdravi.cz
