Článek
Je tak trochu iluzí považovat motivaci za hlavní a především spolehlivý nástroj k dosažení cíle. Může vzniknout představa, že cesta vpřed bude přímá a pokrok plynulý. Jenže dlouhodobě si v mnoha případech s pouhým nadšením nevystačíme a nemusí pomoct ani sebelepší systém. Na řadu situací se nelze připravit. Nemoc, zranění, ztráta času, změna životních okolností nebo jen období, kdy se problémy nabalují a nic nejde podle očekávání.
První selhání proto nemusí být důvodem k neúspěchu. Zkouška odolnosti nastává ve chvíli, kdy přijde překážka, se kterou jsme předem nepočítali.
Proč lidé vzdávají své cíle
Lenost nebo nedostatek motivace není hlavním důvodem rezignace na svůj cíl. Lidé se vzdávají proto, že očekávali jiný průběh, přímější cestu. Jakmile se objeví první větší komplikace, začnou mít pocit, že něco dělají špatně. Často jim také vynaložené úsilí přestane dávat smysl. Ve skutečnosti se však děje pouze to, co nakonec vždy přijde na každé delší cestě. A překážky, jako součást procesu, nejsou výjimkou. Problém je v tom, když se použijí jako důkaz, že jsme se vydali špatným směrem.
Proces úspěšné cesty vpřed má obvykle tři fáze, které podložím vlastním příkladem. Jejich pochopením získáte mocný nástroj i na své vlastní cestě.
1. fáze - Jdu za svým cílem
Začátky bývají nadějné. Energie je dostatek, vše funguje, vize je jasná a člověk srší optimismem. Neexistuje v tu chvíli nic, co by bránilo cestě vpřed. To však bývá zrádné. Člověk si nedokáže uvědomit všechna možná rizika. Jednak z nedostatku potřebných zkušeností, ale také z důvodu, že mozek v této fázi některé problémy ani vidět nechce. Je to jako nové seznámení, kdy je vše zalité sluncem. Jeden by si myslel, že to tak musí zůstat napořád.
Můj příběh: Můj plán byl jasný. Po skončení závodní činnosti mi dávalo smysl předávat své zkušenosti dál. Půl roku jsem se věnoval dodatečnému studiu výživového poradenství a po získání akreditace jsem založil projekt Koučink pro zdraví. Začal jsem pořádat skupinová cvičení pro veřejnost, přednášky, založil web, blog, psal články, dělal recenze, tvořil obsah. Neexistovalo nic, co by mě mohlo odradit. Věřil jsem, že celý svět čeká jen na mě a že vše začne pomalu, ale jistě fungovat.
Jít za svým cílem znamená cestu vpřed. S motivací, energií a jasnou vizí. Ne vždy je však nastavené tempo udržitelné, mnoho okolností může celý plán výrazně zpomalit.
2. fáze - Plazím se za svým cílem
Je jen otázkou času, kdy se na cestě vpřed vyskytne první větší výmol. Přijdou komplikace, stagnace, mnohdy procitnutí. Také mohou zasáhnout okolnosti, které život sám prostě přináší. Člověka to donutí přibrzdit a začít přehodnocovat situaci. Cíl se může začít jevit v jiném světle. Zde končí mnoho lidí. Zpomalení zaměňují za selhání. Mají pocit, že další cesta vpřed je těžší než se zdálo, přestává jim to dávat smysl.
Můj příběh: Uplynul více jak rok a ohlas mého projektu byl stále minimální a nerostl. I na cvičení chodilo málo lidí. Mé články téměř nikdo nečetl. Zkoušel jsem různé optimalizace, vylepšit web i obsah, zkoušel jsem sociální sítě a další platformy. Nechtěl jsem to vzdát a hledal jiné způsoby - snad vhodnější, smysluplnější. Bylo to pomalé, vyčerpávající a frustrující. Nejhorší nebyla nulová odezva, ale pocit, že možná nakonec nemám co nabídnout. Že jsem dlouho investoval do něčeho, co vlastně vůbec nikoho nezajímá.
Plazit se za svým cílem znamená dočasně zpomalit. Není to zastavení, ani obrat zpět. Je to jen pomalejší postup vlivem nepříznivých okolností. Jenže někdy ani pomalejší postup nestačí. Přijde období, kdy už není síla nebo nelze pokračovat vůbec.
3. fáze - Ležím ve směru svého cíle
Přijde období, kdy už nejde dělat skoro nic, a nebo už ani možná nechcete. Může přijít nemoc, zranění, psychická únava, náročné životní období. Také frustrace a uvědomění, že celá dosavadní snaha byla úplně k ničemu. Ležet ve směru svého cíle znamená zastavit, nechat si otevřené dveře a zachovat si identitu někoho, kdo chce stále pokračovat - nevzdat se. I za cenu dočasné stagnace. Naděje může na čas odejít, ale dosavadní práci a nové zkušenosti vám už nikdo nevezme. Je škoda je zahodit, je naopak výhodnější na nich dále stavět.
Můj příběh: Přestal jsem úplně tlačit a zoufale hledat další zázračná řešení, protože vše, co jsem do té doby zkusil, mělo jen minimální dopad. Nefungovalo to, nefungovalo nic a musel jsem si to upřímně přiznat. Vše jsem úplně zastavil, web dočasně vypnul, zrušil cvičení i sociální sítě a nechal to vše u ledu. Nespal jsem kvůli tomu, nenáviděl jsem to. Tolik energie a času mě to stálo. Přišlo mi to jako obrovská nespravedlnost. Přesto mi to v hlavě někde zůstalo. Přišla mi škoda to tak lacino zahodit. Čas od času přišel navíc střípek zajímavé myšlenky. Napsal jsem si ji. Z jedné se pak staly dvě. Ze dvou čtyři… Postupně jsem si začal uvědomovat, že problém možná nebyl v myšlence samotného projektu, ale v tom, jak jsem to celé uchopil. Nové nápady jsem začal vidět jinak a z jiné perspektivy. Co původně vypadalo jako konec, bylo ve skutečnosti hledáním nové cesty. K tomu se mi hodily staré zkušenosti.
Ležet ve směru cíle neznamená nedělat nic. Znamená to nepřestat věřit, že původní směr má stále nějaký smysl. Nechat si čas, nabrat sílu, získat jiný pohled.
Tento princip najdete téměř všude
Naprosto stejný průběh měla třeba i má zlomenina nohy při tréninku. Nejen vánoce, ale díky tomu i celá zimní příprava byla rázem ta tam. Ať už se proto jedná o práci, podnikání, hubnutí, studium, vztahy, sportovní cíle a nové návyky, princip je vždy stejný. Nepřízeň okolností přijde vždy. Je jen otázkou, jak se s tím kdo nakonec vyrovná. S jistotou však mohu říct, že pochopení těchto tří fází výrazně zvyšuje šanci, že je úspěšně překonáte.
Možná jste právě teď také ve fázi, kdy máte pocit, že to, co děláte, už nikam nevede. Možná jste proto také úplně zastavili. To však samo o sobě ještě neznamená selhání. Dokud jste svůj směr úplně neopustili, vaše cesta ještě neskončila.
Pokud nemůžete ke svému cíli jít, plazte se za ním. A když ani to, tak alespoň ležte v jeho směru.
O podobných tématech píšu i na svém webu koucinkprozdravi.cz
