Článek
Den začal celkem obvykle a také se odvíjel jako obvykle. K tomu byl naplánovaný ještě odpolední silový trénink a vše směřovalo k jeho úspěšnému naplnění, také jako obvykle. A pak se to stalo. Rozehřátí, vlezu pod činku, první série dřepů… Tělo celý trénink zvláštně vzdoruje a výkon je sotva poloviční - to už není obvyklé. Ve stejném duchu se odehrávalo i několik dalších dnů. Co se vlastně stalo, když nic nebylo zdánlivě jinak?
Tichý stres
Poznám, kdy mě něco konkrétního naštve, něco se nepovede, něco rozhodí den. Vím jak to vzniklo a mohu nějak reagovat. Nebo fyzický stres, fyzická únava, tu lze také snadno poznat. Člověk se z toho vyspí a je zase dobře. U tiché únavy to ale funguje trochu jinak.
Tichou únavu bývá obtížné vymezit. Vzniká kumulací drobných, podprahově únavných vjemů. Denní malichernosti, občasný horší spánek, fronta na úřadě, vztahy, časová tíseň, teplotní výkyvy, fyzická únava, přebytek podnětů, informací, ale i stárnutí a tělesné změny. Nic z toho jednotlivě by nemusel být výrazný problém. Jenže mozek si pamatuje a jakmile se to různým způsobem pospojuje, nahromadí a vydrží nějaký čas, pak stokrát nic umoří i vola.
Záludnost tiché únavy
Pokud je něco opakované a přitom záludně podprahové, bývá tendence tomu nenápadně přivyknout a naučit se s tím žít. Problém spočívá v časté, podprahové stimulaci nervového systému, kterou člověk už ani nevnímá. Příliš slabá na přímou reakci, ale mocná dostatečně na to, aby začala podněcovat vznik nejasných komplikací. Ani vyčerpaný, ani úplně v pohodě.
Jenže doba si žádá výkon. Rodič je dlouhodobě ve sprintu, zaměstnance řídí už jen vnitřní autopilot, někomu jinému se nedaří zhubnout a další neví, co dál se svým životem.
Když do hry vstoupí snaha to překonat
Ve snaze překonat takový zvláštní stav je časté, že do hry začne vstupovat síla zvyku, povinnosti, obav, vůle i motivace. Často i jen za účelem nezhoršit se, něco neztratit. Také stimulanty, pokud jde o výkon samotný. Fungují pro potlačení únavy, pocitu větší energie a podobně. Typicky různé předtréninkové nakopávače, energetické nápoje, také káva, ale i hlasitá hudba dokáže dobře stimulovat. Má podobný efekt. Dnes se na trénink moc necítím - pomohu si nakopávačem. Mnozí už to ani nerozlišují, použijí nějaký stimulant vždy, i přes den a čím silnější, tím lepší se zdá být.
Co na to centrální nervový systém?
Stresové podněty, i ty nepatrné, vyčerpávají centrální nervový systém (CNS), který na hraně své kapacity omezí svůj výkon. Jenže nároky na zapojení CNS stoupají s náročností fyzických i psychických požadavků. A tak tělo, díky omezenému výkonu CNS, není schopné využít svůj plný potenciál. Lze to považovat i za jakousi ochrannou vlastnost systému. Tělo sníží svůj výkon tak, aby nedošlo k jeho dalšímu přetížení, a tím poškození, jestliže ho mozek nedokáže dobře řídit.
Osobně to velmi rychle poznám na ztrátě předtréninkové motivace a soustředěnosti, ztrátě síly i výkonu, technice pohybu, ale i na neobvyklém kolísání tepové frekvence pod zátěží. Také v omezené schopnosti racionálního i komplexního rozhodování.
Osobní zkušenost a možná rizika
Osobně jsem nikdy nevytěžil z tréninku ani duševní činnosti více, když jsem se pokoušel to nějak zlomit, potlačit, přebít - vůlí, motivací i jakkoliv jinak. Trénink byl zdánlivě kvalitní, ale výsledný efekt diskutabilní. Přidat unavenému tělu ještě další nálož výkonu přináší jen další kumulaci stresu, a tím náročnější regeneraci. To není úplně zdravá cesta vpřed. Unavené CNS nezapojí všechny tělesné systémy správně, což zvyšuje riziko přetížení i zranění.
Tichá únava proto není selhání, ale počáteční, důležitý signál, že nervový systém pracuje dlouhodobě na hraně, i když si to člověk ještě plně neuvědomuje. Místo potlačování takového stavu se mi dlouhodobě osvědčilo něco jiného. Ubrat tlak, dopřát tělu regeneraci a odstranit drobné příčiny stresu, které se nenápadně nahromadily - dokud je to ještě v počátcích. Výkon se vrátí sám, a často silnější než předtím. I to mám vyzkoušené. V opačném případě má skrytý potenciál postupně rozložit i motivovaného člověka, narušovat dlouhodobé struktury, a to vše bez zdánlivě zjevné příčiny. Hezky v klidu a pod povrchem.
Tichá únava není selhání, ale první, důležitá známka vleklého přetížení nervového systému.
O podobných tématech píšu i na svém webu koucinkprozdravi.cz
