Arabský svět oslavuje terorismus a viní Izrael

Zatímco západní státy jednotně odsuzují tyto teroristické činy, které cílily na civilní obyvatelstvo, objevují se i hlasy neutrální či přímo podporující tento teror.

Zejména se jedná o státy z arabského světa.

Lídr Ligy arabských států Ahmed Aboul Gheit vyzval k zastavení vojenských operací, což ve volném překladu znamená, že Izrael by se měl přestat bránit a hlavně neprovádět odvetné akce.

Za viníka samozřejmě označil Izrael. Ani náznak toho, že by odsoudil zvěrstva páchaná palestinským teroristickým hnutím vůči civilnímu obyvatelstvu.

Vyjádření jednotlivých států se však lišilo, zejména díky tomu, že Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Maroko v roce 2020 normalizovali vztahy s Izraelem. Tyto státy také volaly po zdrženlivosti, ale jednoznačně odsoudily útoky proti civilnímu obyvatelstvu.

Naproti tomu státy jako Jordánsko, Saudská Arábie, Kuvajt, Katar nezmínily jediným slovem, že by odsuzovaly útoky na izraelské civilní obyvatelstvo, ale za jediného viníka označovaly Izrael.

To, že libanonský Hizballáh, který také figuruje na západní listině teroristických organizací, oslavoval tento teroristický akt jako rozhodnou a správnou odpověď a jako zprávu (nebo varování?) státům, které by chtěly narovnat vztahy s Izraelem.

Reakce Íránu byla také pochopitelná. Írán, hlavní finanční podporovatel teroristického hnutí Hamás, oznámil, že schvaluje tento teroristický čin. Poradce nejvyššího vůdce, Rahim Safavi, poblahopřál palestinským bojovníkům a slíbil, že je bude Írán podporovat až do dobytí Jeruzaléma.

Íránský parlament poté za potlesku skandoval „smrt Izraeli“.

Sociálními sítěmi proběhla informace o migrantech v uprchlickém táboře v Řecku, kdy migranti zejména z Palestiny, Sýrie a Iráku oslavovali teroristický útok proti Izraeli a provolávali „Allah Akbar“ („Bůh je veliký“).

Že se podobná oslavná shromáždění a provolávání náboženských hesel odehrávala po téměř celém arabském světě není nijak zarážející. Ať už se jedná o provolávání slávy teroristům přímo od vlád jako v případě Íránu či Teheránu, či průvody v arabských městech, kde lidé vyjadřovali svou podporu teroristickým hnutím Hamás a Hizballáh.

Zarážející je, že tato shromáždění (sice v rozhodně menší míře) se odehrávala i v evropských metropolích, jako jsou Berlín či Londýn.

Žurnalistka alternativních levicových médií Novara sdílela tweet reagující na teroristický útok, kdy ho označila za den, který by měli příznivci demokracie a lidských práv na celém světě oslavovat. Předeslala, že boj za svobodu proběhne málokdy bez krveprolití, a proto bychom se za toto krveprolití neměli omlouvat.

Není samozřejmě jediná. Otázka Palestiny a Izraele rozděluje společnost desetiletí. Proto se někteří zastánci Palestiny staví i k těmto ohavným barbarským činům shovívavěji či se je snaží relativizovat či dokonce naznačovat, že vinu nese Izrael.

Nevím, jestli si žurnalistka Rivakh Brown či radikální zastánci Palestiny uvědomují, že tento boj za svobodu znamená v podání teroristů z Hamásu a Hizballáhu úplné vymazání Izraele a jeho obyvatel z povrchu země a že ta prolitá krev, za kterou by se nikdo neměl omlouvat, je krev civilistů, kteří teroristé popravovali přímo v jejich domech – muže, ženy i děti – a pak se s jejich mrtvými těly natáčeli jako s trofejemi.

Nemíním srovnávat teroristický útok palestinského Hamásu na Izrael s útokem Ruska, státu sponzorujícího terorismus, na Ukrajinu.

Zmíním pouze reakce lidí, které jsou velmi podobné.

Po útoku Ruska na Ukrajinu mnoho států volalo po ukončení bojů z obou stran kvůli strachu z eskalace - což podobně jako nyní znamená, že nechtějí, aby se napadený stát bránil.

Útoky na civilní obyvatelstvo či masakry například v Buči či Irpini, kdy ruští vojáci znásilnili ženy i děti, věznili civilisty a poté mnoho z nich popravili - svět volal podobně jako teď, aby Ukrajina nepodnikala odvetné útoky ze strachu před eskalací. Stoupenci Ruska na sociálních sítích odmítali uznat pravdivost, i když existovala i videa (podobně jako nyní) či se snažili hodit vinu na Ukrajinu, že si za to vlastně může sama.

Hamás nezaútočil na vojenské cíle. Útočil záměrně na civilisty, které znásilnil, popravil, vláčel jejich mrtvoly za motorkami za provolávání náboženských hesel a pak několik desítek z nich unesl z jejich země jako rukojmí, aby si vymohl propuštění svých teroristických přátel, které vězní Izrael.

Schvalování těchto činů není oslava boje za svobodu. Je to schvalování terorismu a genocidy, za které by zúčastnění měli stanout před soudem. Ať už se jedná o žurnalisty, migranty či lidi oslavující tento ohavný zločin na civilním obyvatelstvu na sociálních sítích.

Sami ale vidíme, jak vlažně a bojácně se staví státy (nejen Česko) k této problematice. I přes občasné potrestání schvalování genocidy a terorismu, jsou stále sociální sítě i náměstí plná ruských vlastenců adorujících ruské zločiny proti civilnímu obyvatelstvu. Nemám proto iluze, že by se trestný čin, jakým je podpora a schvalování teroristických činů palestinských teroristů, setkal s tvrdou odpovědí v naší části světa.